Buď optimistou (2)

„Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ Jan 16:33

Žádná situace, v níž se ocitneš, tě nemusí definovat ani porazit. Ačkoli ji nemůžeš změnit, můžeš ji překonat. George Bernard Shaw napsal: „Mnozí neustále svádějí vinu za to, jací jsou, na okolnosti. Já na okolnosti nevěřím. Lidé, kteří v tomto světě uspějí, jsou ti, kteří se zvednou a hledají okolnosti, které chtějí, a pokud je nemohou najít, vytvoří si je.“

Pokud jde o víru, příliš se spoléháme na nepřímé důkazy. Pochybnosti znamenají, že naše okolnosti určují, jak se cítíme a čemu věříme. Když dovolíme, aby se naše okolnosti postavily mezi nás a Boha, vytvoří to kouřovou clonu pochybností. Víra znamená, že mezi sebe a své okolnosti postavíš Boží zaslíbení. Neznamená to, že popíráš realitu. Znamená to prostě, že jsi v kontaktu s vyšší realitou, která je skutečnější než to, co můžeš ohmatat, ochutnat, vidět, slyšet, cítit nebo očichat.

Ježíš byl realistou: „Ve světě máte soužení.“ Byl však také optimistou: „Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“ (Jan 16:33). Náš optimismus je zakotven v prázdném hrobě. Jestliže Ježíš vstal z hrobu – a on to udělal – neexistuje problém, který by pro tebe nemohl vyřešit. Musíš začít žít tak, jako bys tomu věřil. V knize Zjevení je sedm zaslíbení, která začínají stejnou frází: „Kdo zvítězí…“ Případně: „Tomu, kdo zvítězí…“ (Zjevení 2:7, 11, 26, 28; 3:5, 21; 21:7). To nám připomíná naši pravou identitu vítězů. Nejsme jen přemožitelé a vítězové, jsme víc než vítězové!

I přesto, že aktuálně vidíš pohyb Božího jednání v České republice a na Slovensku, jedná se pouze o zlomek toho, co je připraveno v duchu, ale nepřítel to chce zastavit. Bůh chce zasáhnout a proměnit církev tak, aby mezi Božím lidem bylo běžné to, že vidí Jeho zázračné jednání. Ale také aby bylo normální, že církev je oddělená od hříchu a je opravdu radikální. Chce pozvednout plačící, stejně jako ty, na které nikdo nemyslí a svět je odmítl. On chce udělat z posledních pastýře, evangelisty a proroky a ukázat skrze ně svojí moc. Chce ti ukázat, že i když nevidíš, necítíš nebo neslyšíš, On stojí po tvém boku.

Ve dnech 24.-26. dubna, před odjezdem do České republiky, organizujeme půst za to, co chce Duch Svatý dělat. Pokud vás Duch Svatý povede, zveme do něj i všechny členy sborů a konferencí, kde budeme v květnu sloužit.

Pojďme mu tedy otevřít naše srdce, sbory a města a zapálit oheň na oltáři v jednotě za to, co chce Bůh suverénně vykonat.

Mějme se navzájem v úctě

„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“Římanům 12:10

Všiml sis někdy, jak dokážeme obvinit někoho jiného z věcí, které u sebe samých omlouváme? Jestliže ale od druhých vyžadujeme víc než od sebe, uplatňujeme dvojí metr. Ježíš řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7:3). Dvojí metr funguje následovně:
1) Jsou-li druzí tvrdohlaví, jsou podle tebe umínění; ty ale jsi pevný a rozhodný.
2) Jestliže tvůj soused nemá rád tvého kamaráda, řekneš, že „trpí předsudky“; když ale ty nemáš rád jeho kamaráda, je to proto, že „jsi dobrý znalec lidských povah“.
3) Když se on snaží někomu zvlášť zalíbit, podlézá mu; děláš-li to ty, jsi ohleduplný.
4) Pokud dává věcem čas, aby je udělal dobře, je líný; když to ale děláš ty, jsi pečlivý.
5) Jestliže druhý utrácí hodně peněz, je lehkomyslný a nedisciplinovaný; když ale totéž děláš ty, jsi velkorysý.
6) Hledá-li chyby, je kritický; zatímco když to děláš ty, jsi vnímavý.
7) Jestliže má někdo mírnou povahu, nazýváš ho slabochem; když ji máš ty, jsi laskavý.
8) Pokud se dobře obléká, je extravagantní; když se ale oblékáš ty, jsi vkusný a stylový.
9) Když řekne, co si myslí, je zlomyslný, jestliže to uděláš ty, jsi upřímný.
10) Když riskuje on, je to nerozumné; ve tvém případě je totéž projevem odvahy.
Pavel napsal: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10). Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Mějme se navzájem v úctě.

Tvůj dluh je splacen

„… řekl: ‚Dokonáno jest.‘“ Jan 19:30

Ve starozákonních dobách člověk získal Boží odpuštění tím, že přinesl na oltář obětního beránka, jehož krev kněz prolil a obětoval jako smírnou oběť. Prvním člověkem v Písmu, který toto udělal, byl Kainův bratr Ábel (viz 1. Mojžíšova 4:4). Když Šalomoun zasvěcoval svůj velkolepý chrám, obětoval obrovské množství sto dvaceti tisíc ovcí a dvaceti dvou tisíc volů jako oběť za celý národ.

Ve starozákonním stánku nesměl obětní oheň nikdy vyhasnout. Izraelci jej nosili s sebou při cestě pouští a odhaduje se, že v období mezi Getsemany a Velikonocemi zemřelo ne méně než sto tisíc beránků, jejichž krev doslova zbarvila potok Cedron do ruda. Ani jediné deci prolité krve však nemohlo odčinit naše hříchy. Ty se jen sunuly dopředu a čekaly na beránka, jehož oběť bude tou poslední, na kněze, jehož dokonané dílo jednou provždy odčiní hřích.
A právě to se stalo ve chvíli, kdy Ježíš zvolal: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30). V hebrejštině tato věta doslova znamená „Zaplaceno v plné výši“. V tu chvíli se v chrámě odshora dolů roztrhla opona, která oddělovala lidi od Boha. Díky tomu můžeme nyní kdykoli vstoupit tam, kam dosud mohl vstoupit jen jeden člověk jen jeden den v roce – do Boží přítomnosti. Můžeme tam vstupovat s vědomím, že budeme milováni, přijímáni, viděni skrze Kristovu krev a považováni za spravedlivé. Proto: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).

Uzdravování narušených vztahů

„… láska přikrývá všechna přestoupení.“ Přísloví 10:12

Láskyplné vztahy jsou základním stavebním kamenem života. Jsou základem Kristovy církve a důkazem, že máme v srdcích Boží lásku. Bůh klade velký důraz na naše vztahy s ostatními, protože ty ovlivňují všechny oblasti našeho života – doma, v práci, v církvi, ve škole i během naší každodenní komunikace s kýmkoli. Vztah založený na lásce, citlivosti a úctě může přivést ke Kristu i nespaseného manžela či manželku. Petr napsal: „Vy, ženy, se podřizujte svým manželům. Někteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednáním svých žen, když uvidí, jak čistý a uctivý život vedete“ (1. Petrova 3:1-2, B21).
Právě proto satan na naše vztahy tolik útočí. Pokud se nám rozpadnou vztahy, ovlivní to kvalitu našeho života. Lékařská věda dokázala, že nevyřešená hořkost a neodpuštění jsou zdrojem nemocí a depresí. A stejně jako tě Bůh chce uzdravit tělesně, chce také, abys zakusil jeho uzdravující dotek ve svých vztazích. Ty v tom ale také máš svou důležitou roli. „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:31-32).
Když se modlíš za své rozbité vztahy, modli se a vyznej: „Bůh mi odpustil všechny hříchy, proto si nebudu vůči nikomu držet neodpuštění. Odmítám veškerou hořkost a hněv. Pane, prosím tě o tvůj pokoj v oblasti nedorozumění a zranění v tomto vztahu. Amen.“

„Keby bolo kresťanstvo vymyslené... odviedli by veľmi zlú prácu v tom, aby bolo uveriteľné.

Keby ste v prvom storočí vymýšľali náboženstvo, nenapísali by ste ho takto. Neurobili by ste ženy prvými očitými svedkyňami zmŕtvychvstania v ****úre, kde svedectvo ženy nebolo považované ani za právne hodnoverné.

Nenechali by ste svojich hlavných vodcov vyzerať slabo, zmätene a ustrašene. Učeníci sú vykreslení, ako pochybujú, utekajú, schovávajú sa a dokonca zapierajú Ježiša. Nezahrnuli by ste detaily, ktoré sa ťažko vysvetľujú – napríklad to, že evanjeliové záznamy nepôsobia ako podľa scenára prepísané kópie. Väčšinou rozprávajú tie isté kľúčové udalosti, ale z rôznych perspektív a s rôznymi detailmi, alebo niektoré udalosti úplne vynechávajú... presne to, čo očakávate od skutočného svedectva očitých svedkov, nie od nacvičeného príbehu.

A rozhodne by ste celé svoje posolstvo nepostavili na ukrižovanom Mesiášovi – na forme popravy, ktorá bola taká ponižujúca, že bola navrhnutá na vymazanie cti. V tej ****úre to nebolo presvedčivé... bolo to urážlivé. A predsa to bol príbeh, ktorý rozprávali.

A napriek tomu... sa to šírilo.

Nie preto, že by sa tomu dalo ľahko uveriť – ale preto, že ľudia, ktorí to videli, boli presvedčení, že je to pravda.

Prečo by to rozprávali týmto spôsobom a riskovali vlastné životy... ak by sa to v skutočnosti nestalo?

‚,Preto vám teraz hovorím: Nechajte týchto ľudí a prepustite ich. Lebo ak je tento zámer alebo toto dielo od ľudí, rozpadne sa; ale ak je od Boha, nebudete ich môcť vyhubiť. Aby sa neukázalo, že bojujete aj proti Bohu.‘ – Skutky apoštolov 5,38-39“

HOVORÍ BIBLIA SKUTOČNE, ŽE KAŽDÝ JE BOŽIE DIEŤA?

Všetci sme Božie deti.“
Ján 1, 12 — „Ale tým, čo ho prijali, dal moc stať sa Božími deťmi.“

„Boh je Otcom každého.“
Ján 8, 42–44 — Ježiš povedal: „Keby bol vaším Otcom Boh, milovali by ste ma... Vaším otcom je diabol...“

„Na tvojej identite nezáleží – všetci sme rovnakí.“
1. Jánov 3, 10 — „Podľa toho sa dajú rozoznať Božie deti od detí diablových.“

„Nepotrebuješ Ježiša, aby si bol Božím dieťaťom.“
Galaťanom 3, 26 — „Veď v Kristovi Ježišovi ste všetci Božími synmi skrze vieru.“

Biblia nikde neučí, že každý je automaticky Božím dieťaťom. Učí, že sa do Jeho rodiny musíte znovuzrodiť.

• Áno — Boh stvoril každého na svoj obraz.
• Áno — On miluje svet.

Ale vzťah nie je automatický – je to prijatie daru. Božím dieťaťom sa nestávate tým, že sa narodíte do tohto sveta... Stávate sa ním tým, že sa znovuzrodíte do Jeho kráľovstva.
Ján 3, 3 — „Ak sa niekto nenarodí znova, nemôže uzrieť Božie kráľovstvo.“

Synovstvo nie je univerzálne. Je to dar – a ten musí byť prijatý.

Stanov si jasné priority

„Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Žalm 90:12

Lee Atwater byl jmenován předsedou Republikánského národního výboru a stal se volebním manažerem prezidentské kampaně George Bushe. Tím se mu splnily dvě věci, kterých chtěl dosáhnout do svých čtyřiceti let.
Pak mu zjistili zhoubný nádor na mozku. Krátce před smrtí napsal tato moudrá slova: „Získal jsem víc bohatství, moci a prestiže než většina lidí. Člověk však může dosáhnout všeho, po čem touží, a přesto si připadat prázdný. Jakou moc by mi museli nabídnout, abych ji vyměnil za svůj čas s rodinou? Jakou cenu bych zaplatil za večer s přáteli? Musel jsem onemocnět smrtelnou chorobou, abych si tuto pravdu uvědomil. Je to však pravda, jíž se tato země může naučit na mé náklady. Ležím tu ve své ložnici, s tváří napuchlou steroidy, s bezvládným tělem. Lékaři mi stále nechtějí dát odpověď na tu otravnou otázku, kolik času mi zbývá. Občas nedokážu usnout, protože se tolik bojím, že se už nikdy neprobudím. Ušel jsem dlouhou cestu ode dne, kdy jsem prezidentu Bushovi řekl, že jeho heslo ‚laskavější a vlídnější‘ je sice hezká myšlenka, žádné hlasy nám ale nepřinese. Říkával jsem mu, že on může být laskavější a vlídnější, já ale takový být nehodlám. Jak hluboce jsem se mýlil. V životě není nic důležitějšího než vztahy a nic sladšího než lidský dotek.“
Pokud jsi moudrý, bude tvou životní prioritou na prvním místě Bůh, pak rodina a až na třetím místě kariéra. „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce“ (Žalm 90:12).

Dodávejte dětem sebevědomí

„Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí… Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.“ Žalm 144:12

Neustále svým dětem opakujte, že jsou milované, cenné a schopné. Jinak bude jejich sebehodnocení založeno spíš na jejich nejhorších vlastnostech a pocitech než na těch nejlepších. Psychologové říkají, že někteří z nejúspěšnějších lidí na světě trpí „syndromem podvodníka“. Při rozhovorech tito lidé často vyjadřují hluboké pochybnosti o sobě samých a říkají, že se necítí hodni postavení, které zastávají, nebo vysokého mínění, které o nich druzí mají. Kde to začalo? Doma!
Takové přesvědčení se často utváří ještě před pubertou, kdy děti nemají jasné vědomí vlastní identity a cítí se neatraktivní, hloupé a zbytečné. Tehdy je jako rodiče musíte ujistit, že jde o krátké období, z něhož se určitě dostanou. Jako když projíždějí tunelem. Mluvte s nimi o sexuálním probuzení, které nastane s koncem dětství, a o tom, jak s ním zodpovědně a morálně zacházet. Jestliže to neuděláte, necháte své děti, aby se s otázkami, na něž nemají vždy správné odpovědi, vypořádaly samy. Ano, musíte je poučovat a korigovat. Budou-li však mít neustálý pocit, že jim jdete „po krku“, místo abyste byli „v jejich týmu“, může jim ve výsledku chybět sebedůvěra a iniciativa, které potřebují k tomu, aby si důvěřovaly a vytvořily si zdravé sebevědomí.

Keď Ježiš na kríži zvolal: „Bože môj, Bože môj, prečo si ma opustil?“ (Matúš 27:46), mnohí ľudia to čítajú len ako vyjadrenie zúfalstva.

Ježiš však citoval Písmo. Citoval Žalm 22 a každý Žid, ktorý tam vtedy stál, by ho poznal.

V židovskom spôsobe života rabíni často citovali prvý riadok žalmu, aby poslucháčov nasmerovali na celú pasáž. Nemali čísla kapitol; úvodný riadok bol referenciou. Ak ste poznali Písmo, okamžite ste vedeli, odkiaľ pochádza. Takže keď Ježiš vyriekol tieto slová, nevyjadroval len bolesť – odkazoval ich na Žalm 22.

A Žalm 22 opisuje ukrižovanie v ohromujúcich detailoch, hoci bol napísaný takmer 1 000 rokov pred Ježišom: „Prebodli mi ruky a nohy“ (Žalm 22:17) a „Delia si moje rúcho a o môj odev hádžu lós“ (Žalm 22:19). To je presne to, čo sa dialo pri kríži. Každý, kto poznal žalmy, by pochopil tú súvislosť. Ježiš sa stotožňoval so spravodlivým trpiteľom, o ktorom písal Dávid.

Ale tu je to, čo mnohým uniká: Žalm 22 nekončí opustenosťou. Končí víťazstvom. „Rozpomenú sa a k Pánovi sa obrátia všetky končiny zeme...“ (Žalm 22:28). Keď Ježiš citoval prvý riadok, nevyhlasoval porážku – oznamoval naplnenie. To, čo znelo ako úzkosť, bol v skutočnosti prorocký signál. Kríž nebol chaosom; bolo to Písmo odvíjajúce sa v reálnom čase.

Aj v utrpení ukazoval na prísľub. Nebol opustený. Vykonával presne to, čo bolo napísané.

'Ježíšův rodokmen sahá přes Davida až k Abrahamovi. Abraham – Izák Izák – Jákob Jákob – Juda (a bratři) Juda – Peres a Zerach (matka Támar) Peres – Chesrón Chesrón – Rám Rám – Amínadab Amínadab – Nachšón Nachšón – Salmón Salmón – Bóaz (matka: Rachab) Bóaz – Obéd (matka: Rút) Obéd – Jišaj Jišaj – David (král) David – Šalomoun (matka: Batšeba). Šalomoun – Rechabeám Rechabeám – Abijám Abijám – Ása Ása – Jóšafat Jóšafat – Jóram Jóram – Uzijáš Uzijáš – Jótam Jótam – Achaz Achaz – Chizkijáš Chizkijáš – Menaše Menaše – Ámon Ámon – Jóšijáš Jekonjáš a jeho bratři. Babylónské zajetí – Jekonjáš – Šealtíel Šealtíel – Zerubábel Zerubábel – Abiud Abiud – Eljakim Eljakim – Azór Azór – Sádok Sádok – Achim Achim – Eliud Eliud – Eleazar Eleazar – Mattan Mattan – Jákob Jákob – Josef Josef (muž Marie) JEŽÍŠ KRISTUS (narozen z Marie). Rodokmen uzavírá Josef, manžel Marie, které se narodil Ježíš – Boží Syn. Od praotce Abrahama k Davidovi je to čtrnáct generací, dále čtrnáct generací od Davida po babylónské zajetí a od zajetí v Babylóně až ke Kristu také čtrnáct. '

Matouš 1:1-10,12-17
https://www.bible.com/cs/bible/162/MAT.1.1-10,12-17.SNC

No je to těžké následovat Krista je to každodenní boj se svojí hlavou a tělem.... Špatné myšlenky občas přijdou stejně jako špatná slova atd... Ale díky Pánu Ježíši můžeme pokaždé činit pokání a nechat se znovu očistit a to je obrovská milost... Bůh sám dobře ví že to pro nás není jednoduché ale kdyby neposlal svého jediného Syna Pána Ježíše Krista aby prolil svoji Svatou krev za nás abychom my mohli žít... Všichni jeden vedle druhého bychom zemřeli a skončili v pekle. Ale Bůh se nad námi slitoval protože nás miluje ani si neumíme představit jak... Řekl že už nikdy více člověka nevyhladí. Velká milost!!! Je jen na každém jestli uvěří nebo ne, už to nerozhoduje Bůh ale my sami se máme rozhodnout. Já taky dělám chyby a občas řeknu škaredá slova a taky myšlenky mám občas zlé, ale uvědomuji si to a můžu okamžitě činit pokání a nechat se znovu očistit. Díky Bohu za to!! To je neuvěřitelná milost. Sláva Pánu Ježíši Kristu za to co pro nás udělal.