Jsi Bohem milován a vysoce ceněn „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Efezským 2,10) Naše hodnota často kolísá podle toho, co si o nás myslí druzí. Stačí kritika, odmítnutí nebo selhání – a naše sebeúcta se otřese. Lidé nás mohou zklamat. Ale je tu Někdo, jehož názor se nemění. Tvůj nebeský Otec o tobě říká: Jsi moje mistrovské dílo. Ne sériový výrobek. Ne náhoda. Ne omyl. Jsi originál, vytvořený s láskou a záměrem. Každý tvůj den byl zapsán dřív, než začal (Žalm 139,16–18). To je tvoje pravá identita. Možná jsi udělal chyby. Možná tě někdo odsoudil. Ale Bůh říká: „Vstaň. Má milost je větší než tvé selhání. Tvá budoucnost může být zářivější než tvá minulost.“ V Kristu jsi znovu stvořen – pro dobré věci, které Bůh připravil právě pro tebe. Dnes si vyber, že budeš věřit tomu, co o tobě říká Bůh, ne tomu, co šeptá strach nebo minulost. Jsi milován. Jsi vysoce ceněn. Jsi Boží dílo. Přijímáš tuto pravdu? HALLELUJA! AMEN! 🙌

Urychlení Božího plánu pro tvůj život „Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ (Jan 2,10) Na svatbě v Káně proměnil Ježíš obyčejnou vodu ve víno – a ne ledajaké. To nejlepší přišlo až nakonec. Něco, co by přirozeně vznikalo roky, On vytvořil během okamžiku. 🌿🍷 Možná máš pocit, že nestíháš. Že ti chybí čas. Že sny, které nosíš v srdci, by potřebovaly desetiletí práce. Ale Bůh není omezený kalendářem. To, co by trvalo roky, může On urychlit jediným dotekem své přízně. Když Bůh vstoupí do situace, voda se mění ve víno. Nedostatek v hojnost. Zpoždění v náhlý průlom. To nejlepší nemusí být za tebou – může být právě před tebou. Důvěřuj Mu dnes. Přines Mu své „obyčejné nádoby“ a nech Ho jednat. On stále koná zázraky. On stále urychluje svůj plán. HALLELUJA! Věříš, že to nejlepší teprve přichází? AMEN! 🙌

Tvé nové vzkříšené tělo (2) „Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě.“ 1. Korintským 15:43 Slovo sláva bychom mohli přesně přeložit jako „záře“. Je možné, že naše nová těla budou zářit. Mojžíš strávil nějaký čas s Hospodinem, a stalo se s ním něco neobvyklého – jeho tvář se rozjasnila a začala zářit (viz 2. Mojžíšova 34:29). Něco podobného se stalo Ježíšovi na hoře proměnění (viz Lukáš 9:28-29). Ve Zjevení čteme, že celé město Nový Jeruzalém bude jasně ozářeno světlem vyzařujícím z Boží slávy a vzkříšeného Krista (viz Zjevení 21:23). V Danielově proroctví je napsáno, že vzkříšení svatí „budou zářit jako záře oblohy“ (viz Daniel 12:3). Matouš napsal: „… spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce“ (Matouš 13:43). „… máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy…“ (Filipským 3:20-21). „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest“ (1. Janova 3:2). Pán Ježíš Kristus svým vlastním vzkříšením zaplatil, poskytl důkaz a vzor pro naše vlastní vzkříšení: „A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského“ (1. Korintským 15:49). Tak jako nyní neseme obraz prvního Adama, poneseme i obraz posledního Adama, jímž je Ježíš. Tvé nové vzkříšené tělo bude skutečně nádherné!

Tvé nové vzkříšené tělo (1) „Bůh však mu dává tělo, jak sám určil…“ 1. Korintským 15:38 Benjamin Franklin byl tiskařem a napsal si vlastní epitaf. Ten se sice na jeho náhrobek nikdy nedostal, pro svou hloubku a moudrost se ale zapsal do historie: „Zde odpočívá tělo knihtiskaře Benjamina Franklina (jako vazba staré knihy, z níž vytrhli obsah, setřeli nápis i zlacení); dali ho za potravu červům, ale samo dílo nepodlehne zkáze, protože (jak on věřil) vyjde ještě jednou v novém a krásnějším vydání, které revidoval a opravil Autor.“ Jak nádherný popis toho, co nás jednou potká! Apoštol Pavel použil jako metaforu semena: „Ale někdo snad řekne: ‚Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?‘ Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny. Bůh však mu dává tělo, jak sám určil… “ (1. Korintským 15:35-38). Když oséváš pole, nasypeš do brázdy například kukuřičná zrnka a překryješ je půdou. Až vzklíčí, bude to stále kukuřice, v podstatě to bude totéž, co jsi zasel, nicméně to, co vylezlo ze země, není zrno. Je to stonek. Je mnohem větší, mnohem lepší a mnohem působivější. A stejně jako je stonek lepší než zrno, bude i tvé nové vzkříšené tělo lepší, než je tvé staré tělo, bude to tělo speciálně určené pro věčný život.

Přemýšlej o svém nebeském domově „Jdu, abych vám připravil místo.“ Jan 14:2 V Bibli se víc než pětsetkrát mluví o nebi včetně podrobností o našem věčném domově. Ježíš krátce před svým návratem do nebe utěšoval učedníky slovy: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; … Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já“ (Jan 14:2-3). Řecké slovo, překládané ve druhém verši jako „místo,“ je „topos“. Označuje konkrétní místo. Nebe je skutečné fyzické místo, kde budeme jednoho dne žít s Ježíšem a se svými vykoupenými blízkými. Bůh vložil do srdce každého z nás touhu po nebi (viz Kazatel 3:11). Franklin Roosevelt měl během druhé světové války kvůli svému zdravotnímu postižení problém vyrážet mezi vojáky, proto ho zastupovala jeho manželka Eleanor. Ta se stala skutečnou oblíbenkyní vojáků. Posílala prezidentovi telegramy a dopisy a byla jeho očima a ušima. Při jedné cestě do Tichomoří strávila večer rozhovorem se skupinou vojáků, a poté svému manželovi řekla, že ti muži mají v hlavě jedinou myšlenku – touží, aby válka skončila a oni se mohli vrátit domů. Právě takový vztah mají vykoupené Boží děti k nebi. Přebýváme na planetě Zemi, náš úkol zde je ale pouze dočasný. Žalmista řekl: „Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů“ (Žalm 23:6). To je to, co očekáváme, že? Přebývaní v Hospodinově domě navěky.

Modli se, aby tě Bůh uzdravil „… bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.“ Matouš 14:14 Pokud se ptáš, jak můžeš mít jistotu, že tě Bůh chce uzdravit, přečti si toto: „Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: ‚Chceš-li, můžeš mě očistit.‘ Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: ‚Chci, buď čist.‘ … A chodili k němu odevšad“ (Marek 1:40-42, 45). Bůh je nejen ochoten nás uzdravit, ale reaguje na naši nemoc a utrpení se soucitem. „… odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné“ (Matouš 14:13-14). „…dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: ‚Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!‘ … Ježíš … řekl jim: ‚Co chcete, abych pro vás učinil?‘ Odpověděli mu: ‚Pane, ať se otevřou naše oči!‘ Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním“ (Matouš 20:30-34). Má dnes Kristus menší moc? Ne. Má snad dnes se svými vykoupenými dětmi méně soucitu než tehdy se zástupy? Ne. Proto se neboj k němu s důvěrou obrátit, modli se a věř ve své uzdravení.

Přijmi své nedostatky „… v slabosti nabývali síly…“ (Židům 11:34) Možná je něco, co na sobě nemáš rád. Slabost. Omezení. Selhání, které tě pronásleduje. Ale co když právě tohle místo je půdou, kde chce Bůh zasít svou sílu? To, co považujeme za handicap, může být ve skutečnosti skrytý dar. Slabost nás nutí růst. Učí nás pokoře. Tlačí nás hledat nové cesty. A často právě tam, kde jsme si připadali nejméně schopní, objevujeme největší obdarování. Bible neříká, že hrdinové víry byli bezchybní. Říká, že v slabosti nabývali síly. Ne svou vlastní, ale Boží. A totéž platí i pro tebe. To, co dnes vnímáš jako překážku, se může stát odrazovým můstkem k Božímu zázraku. Poděkuj dnes Bohu i za své nedostatky. On z nich může vytvořit tvé největší vítězství. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Nejvyšší zkouška tvého učednictví „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13,35) Značku oblečení poznáš podle loga. Lékaře podle pláště. Policistu podle uniformy. Ale jak svět pozná, že patříš Ježíši? Ne podle slov. Ne podle křesťanského náramku. Ne podle citátů na profilu. Ježíš dal jasný znak: lásku. Takovou, jakou miloval On. Obětavou. Trpělivou. Skutečnou. Boží láska je „vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého“ (Ř 5,5). To není teorie. To je život, který roste uvnitř – a jednoho dne je to prostě vidět. Stejně jako těhotenství nelze skrýt, ani Kristova láska v tobě nezůstane neviditelná. Dnes je otázka jednoduchá: Je na tobě vidět, komu patříš? Projevuje se tvé učednictví láskou k lidem kolem tebe? Láska je nejvyšší zkouška. A také největší síla. Rozhodni se dnes milovat konkrétně, prakticky, odvážně. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN! 🙏

Role v manželství „Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, … To ti je pod sluncem dáno…“ Kazatel 9:9 Následující příklady jsou podobenstvím o různých rolích v manželství: Úkolem manžela je obsluhovat termostat a nastavovat teplotu v domácnosti. Úkolem manželky je ukazovat teplotu jako teploměr. Přitom údaj na teploměru by měl určovat nastavení termostatu. Chce-li mít muž vřelou manželku, nemůže domů přinést mrazivé počasí. Zde je další ilustrace dvou různých rolí v manželství: Aby vinná réva mohla přinášet co největší úrodu, musejí být její větve zdviženy nad zem, vinaři proto používají sloupky a dráty, které je podpírají. Jak hrozny rostou a dozrávají, stávají se příliš těžkými a začínají větve táhnout k zemi. Vyvýšení větví udržuje hrozny nad zemí a pomáhá jim plně využít sluneční záření. Po čase se větve začnou pnout kolem podpěrných sloupků a drátů. Díky tomu, že byly stabilizovány, mohou volně růst, rozvíjet se a plně využít svůj potenciál plodnosti. Stejně tak, když manžel zajišťuje v domácnosti stabilitu, dává ženě možnost cítit se v bezpečí a mít pocit, že je o ni postaráno. Ona pak může svobodně vzkvétat, růst a být plodná. Šalomoun opět přichází se svou moudrostí: „Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, … to je tvůj podíl… Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil…“ (Kazatel 9:9-10). Čas, láska a pozornost, které věnuješ své ženě, ti přinesou odměnu v podobě velkého požehnání, uspokojení a naplnění. A pokud ty uděláš svůj díl práce, můžeš se spolehnout, že Bůh udělá ten svůj.

Pomáhej slabým „… máme … mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.‘“ Skutky 20:35 Britský premiér William Gladstone čelil v určitém období jedné z největších krizí svého politického života. Jednoho dne ve dvě hodiny ráno usedl k psaní projevu, o němž doufal, že mu následujícího dne pomůže získat politické vítězství v parlamentu. Právě v tom okamžiku uviděla matka umírajícího dítěte, že se u něj doma svítí, a zaklepala na jeho dveře. Požádala ho, aby šel s ní a přinesl jejímu synovi poselství naděje a povzbuzení. Gladstone bez váhání nechal svůj nedokončený projev na stole a strávil s dítětem zbytek noci, aby ho před smrtí přivedl ke Kristu. Za svítání se vrátil do své pracovny a s úsměvem plným sebedůvěry, pokoje a síly vykročil vstříc svému důležitému dni. Toho rána řekl svému příteli: „Dnes jsem nejšťastnějším člověkem na světě.“ Když se ho přítel zeptal proč, odpověděl, že předchozí noci mu bylo dopřáno, aby ve jménu svého Mistra posloužil dítěti. Později toho dne pak Gladstone pronesl projev, který mnozí považují za nejlepší v jeho životě. Získal si Dolní sněmovnu a jeho věc zvítězila. Souvisely spolu tyto dvě události? Gladstone byl přesvědčen, že ano. Než se Pavel naposledy rozloučil s vedoucími církve v Efezu, řekl jim: „Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere‘“ (Skutky 20:35). Komu dnes můžeš posloužit? Kdo čeká na tvé zaklepání, tvůj čas, tvé povzbuzení? Blaze tomu, kdo dává! Přijímáš tuto výzvu dnes? HALLELUJA! AMEN! 🙌

Charakter je důležitý „Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“ (1. Samuelova 16:7) Svět hodnotí podle vzhledu, výkonu a dojmu. Tak byl vnímán i Saul – vysoký, silný, obdivovaný. Ale jeho srdce nebylo pevné. A právě to rozhodlo o jeho pádu. Bůh totiž nehledá dokonalý zevnějšek. Hledá charakter. Mladý Lev Tolstoj si zoufal nad svým vzhledem. Prosil Boha, aby ho změnil. Nakonec ale pochopil něco mnohem hlubšího – skutečná krása není v tváři, ale v srdci. Nejde o to, jak vypadáš. Jde o to, kým jsi, když se nikdo nedívá. Charakter se buduje v tichu každodenních rozhodnutí. Když volíš pravdu místo pohodlí. Když stojíš za tím, co je správné, i když to něco stojí. To je krása, kterou neodnese čas. Dnes se tě Bůh neptá na tvůj vzhled ani úspěchy. Ptá se: „Jaké je tvé srdce?“ Dovol Mu, aby ho formoval. Protože silný charakter je největší vítězství. HALLELUJA! Toužíš po srdci podle Boží vůle? AMEN!