Saul, ten skvělý biblický apoštol Pavel /Saul později dostal nové jméno Pavel/, schvaloval, že Štěpána zabili.
Nestačilo to.. Saul se snažil zničit církev a choval se opravdu drsně. Bůh ho konfrontoval, Saul udělal obrat o 180 stupňů a přišlo skrze něj do světa opravdu mocné požehnání od Boha..
Zde je vskutku výrazný biblický příklad toho, že Bůh používá kohokoli, kdo se mu odevzdá, kdo jde za Ním, kdo plní Jeho vůli.. Bůh se nedívá na minulost našeho srdce - ale na to, co je v něm teď.
Řekla bych, že Bohu se u Pavla hodně líbilo jeho nasazení, líbila se Mu jeho vytrvalost, cílevědomost, odvaha, bojovnost...které se projevovaly nejdříve v aktivitách zaměřených proti Bohu, ale po Pavlově obrácení se toto vše dostalo do opačného protipólu - Pavel měl nasazení pro Boha, byl vytrvalý, cílevědomý, odvážný, bojovný v Božích věcech.
Bůh říká - "Kéž bys byl studený nebo horký, ale že jsi vlažný...vyplivnu tě ze svých úst!" Pavel nebyl vlažný. Bohu se to - řekla bych - moc líbilo. Bůh chce používat takové lidi - a používá je. Vyberme si cestu a jděme..
Jeden ze zvěstovatelů Ježíše té doby - Filip - byl poslušným mužem, plným Ducha svatého. Jednoho dne jel jakýsi dvořan v kočáře a Filip na Boží pokyn přiběhl k vozu a šel vedle něj. Pak byl pozván, aby nastoupil do vozu..
Když jsme v Boží vůli - není to nikdy nic úmorného. A - člověk ve voze se po chvíli obrátil k Bohu. Dostal se do pokoje, do radosti.. Poslechněme Boží pokyn, i když nám třeba připadá zvláštní..
Člověk z vozu si přál být pokřtěn, což se Bohu líbí a na čemž spočívá požehnání. Na upřímnou otázku "Co brání, abych byl pokřtěn?" lze upřímně odpovědět jako odpověděl Filip : "Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání." Co mu na to muž z vozu odpověděl a co je dostačující pro křest? "Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží." Je jasné, že není třeba na křest zdlouhavých příprav.
Filip muže pokřtil v běžné řece či potoce nebo rybníku. Byli spolu dva lidé - a Bůh byl s nimi. To úplně stačilo a vždycky bude stačit.
Duch Páně se pak Filipa zmocnil - a byl nadpřirozeně přemístěn do Azótu. S Bohem jsou prostě naprosto skvělé zážitky!
Na muži z vozu spočívala radost, přestože mu Filip náhle zmizel. Neprožíval zmatek - když jsme v Boží vůli, je vždy pokoj. Můžeme vnímat Boží moc, Boží kontrolu nad situací, Jeho svrchovanost...
Můžeme vnímat Boha, který přesně ví, co dělá.
Můžeme vnímat Boha, který nám každý den nabízí radost v Jeho přítomnosti - v jakýchkoli okolnostech. Třeba - i když jsme sevřeni v kládách - jako bibličtí Pavel a Silas.. Nedívali se na zlé okolnosti - ale chválili Boha - a okovy pukly a přišlo velké požehnání.
Vždy je milión důvodů pro to chválit Boha, který je stále dobrý - ať jsme v jakýchkoli okolnostech. Chvalme Boha bez ohledu na okolnosti, děkujme Mu. Jistě budou pukat i okovy v našich životech!
Saul, ten skvělý biblický apoštol Pavel /Saul později dostal nové jméno Pavel/, schvaloval, že Štěpána zabili.
Nestačilo to.. Saul se snažil zničit církev a choval se opravdu drsně. Bůh ho konfrontoval, Saul udělal obrat o 180 stupňů a přišlo skrze něj do světa opravdu mocné požehnání od Boha..
Zde je vskutku výrazný biblický příklad toho, že Bůh používá kohokoli, kdo se mu odevzdá, kdo jde za Ním, kdo plní Jeho vůli.. Bůh se nedívá na minulost našeho srdce - ale na to, co je v něm teď.
Řekla bych, že Bohu se u Pavla hodně líbilo jeho nasazení, líbila se Mu jeho vytrvalost, cílevědomost, odvaha, bojovnost...které se projevovaly nejdříve v aktivitách zaměřených proti Bohu, ale po Pavlově obrácení se toto vše dostalo do opačného protipólu - Pavel měl nasazení pro Boha, byl vytrvalý, cílevědomý, odvážný, bojovný v Božích věcech.
Bůh říká - "Kéž bys byl studený nebo horký, ale že jsi vlažný...vyplivnu tě ze svých úst!" Pavel nebyl vlažný. Bohu se to - řekla bych - moc líbilo. Bůh chce používat takové lidi - a používá je. Vyberme si cestu a jděme..
Jeden ze zvěstovatelů Ježíše té doby - Filip - byl poslušným mužem, plným Ducha svatého. Jednoho dne jel jakýsi dvořan v kočáře a Filip na Boží pokyn přiběhl k vozu a šel vedle něj. Pak byl pozván, aby nastoupil do vozu..
Když jsme v Boží vůli - není to nikdy nic úmorného. A - člověk ve voze se po chvíli obrátil k Bohu. Dostal se do pokoje, do radosti.. Poslechněme Boží pokyn, i když nám třeba připadá zvláštní..
Člověk z vozu si přál být pokřtěn, což se Bohu líbí a na čemž spočívá požehnání. Na upřímnou otázku "Co brání, abych byl pokřtěn?" lze upřímně odpovědět jako odpověděl Filip : "Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání." Co mu na to muž z vozu odpověděl a co je dostačující pro křest? "Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží." Je jasné, že není třeba na křest zdlouhavých příprav.
Filip muže pokřtil v běžné řece či potoce nebo rybníku. Byli spolu dva lidé - a Bůh byl s nimi. To úplně stačilo a vždycky bude stačit.
Duch Páně se pak Filipa zmocnil - a byl nadpřirozeně přemístěn do Azótu. S Bohem jsou prostě naprosto skvělé zážitky!
Na muži z vozu spočívala radost, přestože mu Filip náhle zmizel. Neprožíval zmatek - když jsme v Boží vůli, je vždy pokoj. Můžeme vnímat Boží moc, Boží kontrolu nad situací, Jeho svrchovanost...
Můžeme vnímat Boha, který přesně ví, co dělá.
Můžeme vnímat Boha, který nám každý den nabízí radost v Jeho přítomnosti - v jakýchkoli okolnostech. Třeba - i když jsme sevřeni v kládách - jako bibličtí Pavel a Silas.. Nedívali se na zlé okolnosti - ale chválili Boha - a okovy pukly a přišlo velké požehnání.
Vždy je milión důvodů pro to chválit Boha, který je stále dobrý - ať jsme v jakýchkoli okolnostech. Chvalme Boha bez ohledu na okolnosti, děkujme Mu. Jistě budou pukat i okovy v našich životech!
💗