Ďábel se tě snaží rozhodit, ďábel se může vsteknout že tě nemůže rozčílit. Drž se Ježíše za každých okolností ať pokoj Boží v tobě zůstává, ať se ďábel vzteká a huláká ty se drž pevně Ježíše a ničeho se neboj protože ty nemáš důvod se bát ďábla, on se bojí tebe protože nežiješ už ty ale Kristus v tobě ! ďábel totiž ví že jsi pro něj těžký soupeř a tak to doopravdy je. Proto se vzteká že tě nemůže dostat tam kam by chtěl a nikdy se mu to nepodaří. Amen!!

První blahoslavenství

„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“
Matouš 5:3

Být chudý v duchu neznamená být bez peněz. Znamená to rozpoznat pravdu: bez Boha jsme prázdní. Bez Něj nemáme nic, co by obstálo pro věčnost.

Je to chvíle, kdy člověk přestane spoléhat na svou sílu, výkon, úspěchy nebo vlastní spravedlnost. Položí svou pýchu k Ježíšovým nohám a řekne: „Pane, potřebuji tě.“

A právě tam začíná požehnání. Pokorné srdce je otevřené pro Boží milost. Duch svatý může jednat tam, kde člověk přestane bojovat o kontrolu a začne Bohu důvěřovat.

Dnes se můžeš modlit jednoduše:
„Pane Ježíši, uznávám svou úplnou závislost na Tobě. Potřebuji Tě. Vezmi můj život do svých rukou.“

Blaze těm, kdo vědí, že potřebují Boha — protože právě jim patří království nebeské.
HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Modlitba za důvěru v Boha
„Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.“
Žalm 34:5

Otče, přicházím k tobě se vším, co ve mně vyvolává nejistotu, strach a pochybnosti. Nechci žít podle toho, co o mně říkají obavy, okolnosti nebo minulost. Chci věřit tomu, co o mně říká tvé Slovo.

Děkuji ti, že u tebe nacházím milost, sílu a bezpečí. Odmítám myšlenky nedostatečnosti, úzkosti a strachu ze ztráty. Věřím, že tvůj záměr pro můj život nemůže nikdo zmařit, protože ty jsi věrný.

Pane, uč mě nespoléhat na sebe, ale ani se nepodceňovat. Bez tebe nemohu nic, ale s tebou mohu kráčet v pokoji, odvaze a víře. Ty ve mně působíš svou mocí a dokážeš učinit mnohem víc, než si umím představit.

Děkuji ti, že mě slyšíš. Děkuji ti, že mě vysvobozuješ od každého strachu. Dnes zvedám oči k tobě a přijímám tvoji jistotu, tvoji lásku a tvoji svobodu.

Strach už nemá poslední slovo. Bůh mě slyší, vede a drží. Ve jménu Ježíše Krista. AMEN!

Zachovej klid a pokračuj
„Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“
2. Mojžíšova 14:14

Jsou chvíle, kdy se zdá, že není úniku. Za tebou tlak, před tebou překážka, v srdci strach. Přesně tak stáli Izraelci mezi faraónovou armádou a Rudým mořem. A právě tam zaznělo Boží slovo: „Nebojte se. Hospodin bude bojovat za vás.“

Někdy je nejtěžší věc, kterou po nás Bůh chce, zůstat v klidu. Nezmatkovat. Nejednat ze strachu. Nesnažit se za každou cenu všechno vyřešit vlastní silou. Jen stát pevně, důvěřovat a čekat na Boží zásah.

Bůh tě někdy dovede na místo, kde už nemáš jinou oporu než jeho. Ne proto, aby tě zničil, ale aby ti ukázal, že jeho moc je větší než tvoje nemožnost. Moře před tebou není překážka pro Boha. Armáda za tebou není hrozba pro jeho věrnost.

Možná dnes nevíš, kudy dál. Ale Bůh ví. Zachovej klid, pokračuj ve víře a nedovol strachu, aby ti vzal pokoj. Hospodin stále bojuje za své děti.

Stůj pevně. Důvěřuj. Bůh otevře cestu tam, kde žádná cesta není. HALLELUJA! AMEN!

Když tvůj partner bojuje s nejistotou
„… neúprosná jako hrob je žárlivost lásky.“
Píseň písní 8:6

Nejistota ve vztahu dokáže bolet. Člověk, který bojuje se žárlivostí, často nehledá hádku — hledá ujištění, bezpečí a potvrzení, že je milován. Proto je tak důležitá otevřená, laskavá a jasná komunikace.

Láska neříká: „Prostě se s tím vyrovnej.“ Láska naslouchá, modlí se, povzbuzuje a pomáhá druhému růst. Někdy stačí více trpělivosti, více pravdivosti a méně nejasností, aby se srdce začalo uzdravovat.

Zároveň ale láska není vězení. Důvěra se nedá vybudovat neustálou kontrolou ani skládáním účtů z každé minuty dne. Zdravý vztah potřebuje upřímnost i svobodu, blízkost i prostor, ujištění i vzájemnou důvěru.

Jedním z nejsilnějších kroků je společná modlitba. Když spolu stojíte před Bohem, mizí masky, roste pravda a srdce se učí znovu důvěřovat. Bůh dokáže uzdravit rány, které slova sama nezahojí.

Miluj trpělivě, mluv pravdivě, modli se vytrvale. Bůh může proměnit nejistotu v pokoj a strach v důvěru. AMEN!

Vytrvej a nevzdávej se
„… blahoslavíme ty, kteří vytrvali.“
Jakub 5:11

Někdy čekáme na okamžitý průlom, na rychlý úspěch, na viditelný výsledek. Ale mnoho velkých věcí nevzniká najednou. Rodí se v tichu, v námaze, v opakování, v disciplíně — a hlavně ve vytrvalosti.

Bůh často nebuduje náš život přes noc. Učí nás stát pevně, když se nic nemění. Učí nás věřit, i když cesta bolí. Učí nás pokračovat, i když máme pocit, že už nemáme sílu.

Jakub připomíná Joba — člověka, který prošel bolestí, ztrátou a nepochopením. Přesto vytrval. A nakonec uviděl, že Pán je věrný, milosrdný a že poslední slovo nemá zkouška, ale Bůh.

Nevzdávej se jen proto, že výsledek ještě nevidíš. Možná právě teď Bůh posiluje tvé srdce, prohlubuje tvou víru a připravuje požehnání, které přijde ve správný čas.

Vytrvej. Zůstaň věrný. Bůh vidí tvou cestu. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Život v zaslíbené zemi
„To, co se jim stalo, je výstražný obraz … k napomenutí nám…“
1. Korintským 10:11

Egypt představuje starý život — otroctví hříchu, strachu, viny a beznaděje. Ale Ježíš nás z tohoto otroctví vyvedl. Ne proto, abychom celý život bloudili pouští, ale abychom vstoupili do života svobody, víry a vítězství.

Zaslíbená země dnes není místo na mapě. Je to stav srdce. Je to život, ve kterém se učíme důvěřovat Bohu, vítězit v Kristu, neztrácet odvahu, modlit se, děkovat a žít každý den ve jménu Pána Ježíše.

Ano, i v Kanaánu můžeme klopýtnout. Ale už nemusíme žít jako poražení. Můžeme odpouštět, sloužit, dávat, růst ve víře a nést ovoce. Ne vlastní silou, ale mocí toho, který nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Bůh tě nevolá zpět do Egypta. Nevolá tě ani k nekonečnému přežívání na poušti. Volá tě dál — do plnosti života, který připravil v Kristu.

Vstup dnes vírou do své zaslíbené země. Opusť poušť, zvedni hlavu a kráčej ve světle Božích zaslíbení. HALLELUJA! AMEN!

Bylo ti ublíženo? Odpusť.

„Snášejte se navzájem a odpouštějte si…“
Koloským 3:13

Každého z nás někdy někdo zraní. Někdy slovem, někdy postojem, někdy zradou tam, kde jsme čekali lásku. Ani Boží lidé v Bibli nebyli ušetřeni bolesti. Rozdíl ale není v tom, jestli nám někdo ublíží — rozdíl je v tom, co s tím uděláme.

Odpuštění neznamená, že bolest nebyla skutečná. Znamená to, že ji nepustíme, aby vládla našemu srdci. Co nám lidé udělali špatného, napišme do písku, kde to vítr Boží milosti může zavát. Ale dobro, milosrdenství a lásku vyryjme do kamene, aby nám připomínaly Boží věrnost.

Milosrdenství nezůstává uvězněné v křivdách. Milosrdenství si pamatuje dobro. A právě tak nám odpustil Kristus — ne napůl, ne chladně, ale úplně a z lásky.

Dnes se rozhodni nepěstovat hořkost. Pusť to. Odpusť. Ne proto, že si to ten druhý vždy zaslouží, ale proto, že ty si zasloužíš svobodu.

HALLELUJA! Přijímáš dnes svobodu odpuštění? AMEN!

Počítej svá požehnání

„… přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato požehnání…“ 5. Mojžíšova 28:2, B21

Praktikující žid pronáší každý den minimálně sto požehnání, která začínají hebrejskou formulkou „Baruch Atah Adonai“ („Požehnaný jsi Ty, Hospodine“). Praktikující židé pronášejí požehnání, pokud něco vidí nebo zažívají poprvé. Pronášejí požehnání za vůně a chutě. Také pronášejí požehnání, když je něco příjemné. Jestliže si něco užíváš, aniž bys vyslovil požehnání, je to podle Talmudu, jako bys to ukradl.

„… přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato požehnání…“ (5. Mojžíšova 28:2, B21). Všimni si slov „přijdou“ a „dostihnou“. Nikdy nevíš, jak a kdy tě Boží požehnání dostihnou. Ale na rozdíl od jeho dobroty a milosrdenství, které nás „provázejí“ po všechny dny našeho života (viz Žalm 23:6), Boží požehnání tě sledují jako střela s tepelným naváděním. Jsou ti v patách. A jednoho dne tě dostihnou.

Bůh nám nežehná proto, abychom si zvýšili životní úroveň. Žehná nám, abychom zvýšili úroveň dávání. Největším požehnáním je schopnost žehnat druhým. Dostalo se ti požehnání? To je správná chvíle, kdy musíš požehnání oplatit. Kde ti Bůh prokázal milost, tam musíš milost oplatit. Není větší radosti, než být tím, kdo dává dar. Není to to, co řekl Ježíš? „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere“ (Skutky 20:35). V Písmu jsou stovky požehnání, a ke každému můžeš připsat své jméno. Jsi-li v Kristu, tato požehnání ti patří. „Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘“ (2. Korintským 1:20). Proto počítej svá požehnání.

Dobře se starej o svou matku

„Každý měj v úctě svou matku… Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 3. Mojžíšova 19:3

Když tví rodiče zestárnou a nejsou již schopni se o sebe sami postarat, potřebují od tebe lásku, laskavost, trpělivost, něhu, citlivost a porozumění. V dětství tě možná maminka vozila ze školy, protože jsi nechtěl jezdit autobusem, a ty jsi teď na ni naštvaný, když má pět minut zpoždění. Jestli jsi teenager nebo předpubertální dítě, není správné, abys byl ke svým přátelům a jejich matkám laskavější, ohleduplnější a trpělivější než k vlastní mamince. Kdyby ses ke svým přátelům choval tak, jak se chováš ke své matce, moc by ti jich nezbylo. A kdyby ses k jejich matkám choval tak, jak se chováš k té své, nedovolily by, aby jejich děti měly s tebou cokoli společného.

Až tvá matka zestárne a bude potřebovat víc péče, přijde čas, kdy jí její péči budeš oplácet! Možná namítneš, že si pořád stěžuje. Ano, stejně jako ty, že? Možná také stále mluví jen o sobě a klade pořád dokola stejné otázky. Jak naši rodiče stárnou, zažívají obavy, které nikdy předtím neměli, a potřebují, abys je ujistil, že tu pro ně vždycky budeš.

Jednou z posledních věcí, které Ježíš udělal, když umíral na kříži, bylo, že svěřil péči o svou matku Marii svému blízkému příteli a učedníkovi Janovi: „Potom řekl tomu učedníkovi: ‚Hle, tvá matka!‘ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě“ (Jan 19:27). Proto dnešní slovo pro tebe zní: Dobře se starej o svou matku.

Četba Bible – klíč k duchovnímu růstu (2)

„Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil…“ 2. Timoteovi 3:14

Ať navigační mapou tvého života nejsou názory lidí, ani populární kultura. Udělal bys stejnou chybu jako jeden farmářský synek, kterého otec poslal připravit pole – s upozorněním, ať oře rovně: „Vyber si něco na vzdáleném konci pole a orej přímo k tomu.“ Když později kontroloval, jak chlapec pokračuje, žádnou rovnou brázdu nenašel. „Pokud vím, vyzval jsem tě, ať si vybereš nějaký předmět a ořeš k němu!“ „No jo, tati,“ synek na to, „jenže on ten zajíc pořád poskakoval…“

Rovné linie vyžadují nehybný cíl. Proto zaměř pohled na neměnné zásady Božího slova a ono ať se ti ve tvém světě stane autoritou. Takové rozhodnutí jde naší kultuře proti srsti. Milejší je nám autorita, které dáme hlas při volbách, k níž se hlásíme při průzkumech veřejného mínění, zkrátka vše jen příjemné. Odpor vůči zásadám Božího slova není ničím novým. Už když psal Pavel Timoteovi, vyjmenoval devatenáct charakteristických rysů lidí, z nichž každý je plodem vzpoury (viz 2. Timoteovi 3:1-5).

A dodal: „Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti“ (2. Timoteovi 3:14-16).
Ponoř se tedy do Písma!

Četba Bible – klíč k duchovnímu růstu (1)

„Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst.“ Jozue 1:8

Bůh dal Jozuovi veliký úkol – dobýt zaslíbenou zemi a rozdělit ji mezi dvanáct izraelských kmenů. Dal mu i klíč ke zdaru: „Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě“ (Jozue 1:8). Nepřikázal mu hledat nějaký duchovní zážitek nebo nějaké osobní zjevení. Řekl mu, ať rozjímá nad Písmem.
Greg Hawkins a Cally Parkinson napsali knihu Move (Posuňte se dál). Chtěli objevit činitele duchovního růstu, proto učinili průzkum ve sborech celé tisícovky církví. Zde je to, co zjistili: „Nic duchovní růst tak neovlivňuje jako rozjímání a uvažování nad Písmem. I kdyby církve dokázaly dělat jen jedno – pomáhat lidem na všech úrovních duchovní zralosti, aby rostli ve vztahu s Kristem – bude jasné, že zvolily správně. Budou inspirovat, povzbuzovat a vyzbrojovat své lidi, aby četli Bibli.“
V Kristu neporosteš pouhou prací v církvi, nýbrž automaticky se to bude dít četbou Božího slova a vírou v ně. Proto se do Bible ponoř. Rozjímej o ní dnem i nocí, zas a zas nad ní rozvažuj. Máš otázky? Hledej odpovědi v ní. Ať se stane tvým průvodcem a rádcem, vrcholnou autoritou v životě. Petr to vyjadřuje slovy: „… jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli…“ (1. Petrova 2:2).