To, že některé věci dělá Bůh jinak, než jak jsi čekal, neznamená, že se nesplní to, co ti slíbil. Právě proto ti Bůh řekl, že jeho plán je větší než tvoje představy - protože tvoje představy limitují způsob, jakým chce On jednat. Nech Ho dokončit to, co chce udělat a měj pokoj, protože jemu se nic nevymklo z rukou.

Buď optimistou (1)
„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ 1. Mojžíšova 1:31

Helen Kellerová ještě před dovršením druhého roku života ztratila zrak i sluch. Její svět se v jediném okamžiku ponořil do tmy a ticha. Pak jí Bůh poslal do života Annu Sullivanovou. Ta prolomila Heleninu izolaci a dotkla se její duše. Ve výsledku se Helen stala první hluchoslepou osobou, která získala bakalářský titul. Stala se také autorkou dvanácti knih včetně té s názvem Optimismus, která je manifestem její životní filozofie. „Žádný pesimista nikdy neobjevil tajemství hvězd, neplavil se do neznámých zemí, ani neobjevil nové obzory lidské duše,“ napsala.

Poslední stránka její knihy zrcadlí první stránku Písma: „Optimismus je harmonie ducha lidského i Ducha Božího, která vyhlašuje, že jeho dílo je dobré.“
Pokud je v tobě Boží Duch, je u tebe optimismus na denním pořádku. Optimismus není v rozporu s jakoukoli realitou, která nás obklopuje. Znamená prostě, že jsme ukotveni v jiné realitě – v ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista.

Naše realita je hlubší, silnější i delší než ta, kterou můžeme vnímat svými pěti smysly. Helen Kellerová dokázala, že pokud máš optimistického ducha, nemohou ani ty nejtěžší okolnosti být tím, co tě definuje. A že i když je nemůžeš změnit, můžeš je překonat. Dokázala, že jakkoli je lidské oko úžasné, je tu něco ještě úžasnějšího, oko mysli, které nám umožňuje představit si nemyslitelné a uvěřit v nemožné.

Právě proto řekla: „Jediná věc, která je horší než být slepý, je mít zrak, ale nemít vizi.“ Nebo jak to vyjádřil Pavel: „… bratři, cokoli je pravdivé, … cokoli má dobrou pověst, … o tom přemýšlejte“ (Filipským 4:8, B21). Jinými slovy, buď optimistou.

Mějme se navzájem v úctě

„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“Římanům 12:10

Všiml sis někdy, jak dokážeme obvinit někoho jiného z věcí, které u sebe samých omlouváme? Jestliže ale od druhých vyžadujeme víc než od sebe, uplatňujeme dvojí metr. Ježíš řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7:3). Dvojí metr funguje následovně:
1) Jsou-li druzí tvrdohlaví, jsou podle tebe umínění; ty ale jsi pevný a rozhodný.
2) Jestliže tvůj soused nemá rád tvého kamaráda, řekneš, že „trpí předsudky“; když ale ty nemáš rád jeho kamaráda, je to proto, že „jsi dobrý znalec lidských povah“.
3) Když se on snaží někomu zvlášť zalíbit, podlézá mu; děláš-li to ty, jsi ohleduplný.
4) Pokud dává věcem čas, aby je udělal dobře, je líný; když to ale děláš ty, jsi pečlivý.
5) Jestliže druhý utrácí hodně peněz, je lehkomyslný a nedisciplinovaný; když ale totéž děláš ty, jsi velkorysý.
6) Hledá-li chyby, je kritický; zatímco když to děláš ty, jsi vnímavý.
7) Jestliže má někdo mírnou povahu, nazýváš ho slabochem; když ji máš ty, jsi laskavý.
8) Pokud se dobře obléká, je extravagantní; když se ale oblékáš ty, jsi vkusný a stylový.
9) Když řekne, co si myslí, je zlomyslný, jestliže to uděláš ty, jsi upřímný.
10) Když riskuje on, je to nerozumné; ve tvém případě je totéž projevem odvahy.
Pavel napsal: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10). Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Mějme se navzájem v úctě.

Tvůj dluh je splacen

„… řekl: ‚Dokonáno jest.‘“ Jan 19:30

Ve starozákonních dobách člověk získal Boží odpuštění tím, že přinesl na oltář obětního beránka, jehož krev kněz prolil a obětoval jako smírnou oběť. Prvním člověkem v Písmu, který toto udělal, byl Kainův bratr Ábel (viz 1. Mojžíšova 4:4). Když Šalomoun zasvěcoval svůj velkolepý chrám, obětoval obrovské množství sto dvaceti tisíc ovcí a dvaceti dvou tisíc volů jako oběť za celý národ.

Ve starozákonním stánku nesměl obětní oheň nikdy vyhasnout. Izraelci jej nosili s sebou při cestě pouští a odhaduje se, že v období mezi Getsemany a Velikonocemi zemřelo ne méně než sto tisíc beránků, jejichž krev doslova zbarvila potok Cedron do ruda. Ani jediné deci prolité krve však nemohlo odčinit naše hříchy. Ty se jen sunuly dopředu a čekaly na beránka, jehož oběť bude tou poslední, na kněze, jehož dokonané dílo jednou provždy odčiní hřích.
A právě to se stalo ve chvíli, kdy Ježíš zvolal: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30). V hebrejštině tato věta doslova znamená „Zaplaceno v plné výši“. V tu chvíli se v chrámě odshora dolů roztrhla opona, která oddělovala lidi od Boha. Díky tomu můžeme nyní kdykoli vstoupit tam, kam dosud mohl vstoupit jen jeden člověk jen jeden den v roce – do Boží přítomnosti. Můžeme tam vstupovat s vědomím, že budeme milováni, přijímáni, viděni skrze Kristovu krev a považováni za spravedlivé. Proto: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).

Uzdravování narušených vztahů

„… láska přikrývá všechna přestoupení.“ Přísloví 10:12

Láskyplné vztahy jsou základním stavebním kamenem života. Jsou základem Kristovy církve a důkazem, že máme v srdcích Boží lásku. Bůh klade velký důraz na naše vztahy s ostatními, protože ty ovlivňují všechny oblasti našeho života – doma, v práci, v církvi, ve škole i během naší každodenní komunikace s kýmkoli. Vztah založený na lásce, citlivosti a úctě může přivést ke Kristu i nespaseného manžela či manželku. Petr napsal: „Vy, ženy, se podřizujte svým manželům. Někteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednáním svých žen, když uvidí, jak čistý a uctivý život vedete“ (1. Petrova 3:1-2, B21).
Právě proto satan na naše vztahy tolik útočí. Pokud se nám rozpadnou vztahy, ovlivní to kvalitu našeho života. Lékařská věda dokázala, že nevyřešená hořkost a neodpuštění jsou zdrojem nemocí a depresí. A stejně jako tě Bůh chce uzdravit tělesně, chce také, abys zakusil jeho uzdravující dotek ve svých vztazích. Ty v tom ale také máš svou důležitou roli. „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:31-32).
Když se modlíš za své rozbité vztahy, modli se a vyznej: „Bůh mi odpustil všechny hříchy, proto si nebudu vůči nikomu držet neodpuštění. Odmítám veškerou hořkost a hněv. Pane, prosím tě o tvůj pokoj v oblasti nedorozumění a zranění v tomto vztahu. Amen.“

Stanov si jasné priority

„Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Žalm 90:12

Lee Atwater byl jmenován předsedou Republikánského národního výboru a stal se volebním manažerem prezidentské kampaně George Bushe. Tím se mu splnily dvě věci, kterých chtěl dosáhnout do svých čtyřiceti let.
Pak mu zjistili zhoubný nádor na mozku. Krátce před smrtí napsal tato moudrá slova: „Získal jsem víc bohatství, moci a prestiže než většina lidí. Člověk však může dosáhnout všeho, po čem touží, a přesto si připadat prázdný. Jakou moc by mi museli nabídnout, abych ji vyměnil za svůj čas s rodinou? Jakou cenu bych zaplatil za večer s přáteli? Musel jsem onemocnět smrtelnou chorobou, abych si tuto pravdu uvědomil. Je to však pravda, jíž se tato země může naučit na mé náklady. Ležím tu ve své ložnici, s tváří napuchlou steroidy, s bezvládným tělem. Lékaři mi stále nechtějí dát odpověď na tu otravnou otázku, kolik času mi zbývá. Občas nedokážu usnout, protože se tolik bojím, že se už nikdy neprobudím. Ušel jsem dlouhou cestu ode dne, kdy jsem prezidentu Bushovi řekl, že jeho heslo ‚laskavější a vlídnější‘ je sice hezká myšlenka, žádné hlasy nám ale nepřinese. Říkával jsem mu, že on může být laskavější a vlídnější, já ale takový být nehodlám. Jak hluboce jsem se mýlil. V životě není nic důležitějšího než vztahy a nic sladšího než lidský dotek.“
Pokud jsi moudrý, bude tvou životní prioritou na prvním místě Bůh, pak rodina a až na třetím místě kariéra. „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce“ (Žalm 90:12).

No je to těžké následovat Krista je to každodenní boj se svojí hlavou a tělem.... Špatné myšlenky občas přijdou stejně jako špatná slova atd... Ale díky Pánu Ježíši můžeme pokaždé činit pokání a nechat se znovu očistit a to je obrovská milost... Bůh sám dobře ví že to pro nás není jednoduché ale kdyby neposlal svého jediného Syna Pána Ježíše Krista aby prolil svoji Svatou krev za nás abychom my mohli žít... Všichni jeden vedle druhého bychom zemřeli a skončili v pekle. Ale Bůh se nad námi slitoval protože nás miluje ani si neumíme představit jak... Řekl že už nikdy více člověka nevyhladí. Velká milost!!! Je jen na každém jestli uvěří nebo ne, už to nerozhoduje Bůh ale my sami se máme rozhodnout. Já taky dělám chyby a občas řeknu škaredá slova a taky myšlenky mám občas zlé, ale uvědomuji si to a můžu okamžitě činit pokání a nechat se znovu očistit. Díky Bohu za to!! To je neuvěřitelná milost. Sláva Pánu Ježíši Kristu za to co pro nás udělal.

Genesis 19:26 B21
[26] Lotova žena se však ohlédla zpět a proměnila se v solný sloup.

Přestaň se ohlížet zpátky na to jak ti kdo ublížil nebo tě okradl, přestaň se ohlížet protože to způsobuje trápení ve tvém životě a úplně tě to zparalizuje tak že nemůžeš jít dál nemůžeš se odtrhnout drží tě to. Přestaň se ohlížet odpusť každému upřímně a přestaň se už na to znovu ohlížet. Jinak nemůžeš postupovat a tvé sny a cíle ti nepůjdou zrealizovat protože ty nemůžeš postupovat když se ohlizis zpět.

Začni v malém, mysli jako vítěz

„Kdo by pohrdal dnem malých začátků?“ (Zacharjáš 4:10, B21)

Možná máš pocit, že začínáš příliš malý. Že to, co máš v rukou, nestačí. Ale Bůh vidí jinak. To, co je malé v očích lidí, je v Jeho rukou začátkem něčeho velkého. Nepodceňuj dnešní den – může být klíčem k tvé budoucnosti.

Co když právě teď stojíš na začátku něčeho, co jednou změní tvůj život? Nepotřebuješ ideální podmínky. Potřebuješ víru a ochotu začít. Bůh nehledá dokonalé – hledá dostupné a věrné.

Mysli ve velkém, protože sloužíš velkému Bohu! „Ten, který v nás působí svou mocí, může učinit nesrovnatelně víc…“ (Efezským 3:20). To znamená, že tvůj příběh ještě zdaleka neskončil.

Udělej dnes malý krok víry. Nečekej na „jednou“. Začni teď.

HALLELUJA! Vykročíš dnes s vírou? AMEN!

Věř, že Bůh bude dělat větší věci

„… nic nemáte, protože neprosíte.“ (Jakub 4:2)

Kolikrát si říkáš, že bys měl chtít méně? Že prosit Boha o velké věci je příliš? Ale pravda je opačná. Bůh čeká na tvé modlitby. Ne proto, že by nevěděl, co potřebuješ – ale proto, že chce vidět tvou víru v pohybu. Ježíš řekl: „Podle vaší víry se vám staň“ (Matouš 9:29). Jak velké jsou tedy tvé modlitby?

Možná máš v srdci sen, který se zdá nemožný. Nevíš jak, nevíš kdy. Ale Bůh je Bohem rozmnožení. Stejně jako rozmnožil pár chlebů a ryb, může rozmnožit i to, co máš ty – tvůj čas, schopnosti, finance i příležitosti. To, co je v tvých rukou malé, je v Jeho rukou dostatečné.

Nenech se držet mentalitou přežívání. Bůh tě nepovolal jen přežívat – On tě povolal růst, vítězit a zakoušet Jeho dobrotu. I to, co tě mělo zlomit, On obrací k dobrému (Římanům 8:28). Možná jsi prošel těžkým obdobím, ale to není konec tvého příběhu.

Dnes udělej krok víry. Pros odvážně. Věř odvážně. Očekávej víc. Bůh je připraven dělat ve tvém životě větší věci, než si dokážeš představit.

HALLELUJA! Věříš tomu dnes? AMEN!

Odměna, která tě čeká

„… protože máte hojnou odměnu v nebesích…“ (Matouš 5:12)

Někdy to může vypadat, že to, co děláš pro Boha, zůstává bez odezvy. Že tvoje věrnost, tvoje služba nebo tvoje rozhodnutí jít správnou cestou nikdo nevidí.

Ale pravda je jiná. Bůh vidí každý detail. Každé malé dobro, každé tiché rozhodnutí, každou oběť, kterou jsi přinesl z lásky k Němu.

Ježíš sám zaslibuje, že existuje odměna – skutečná, věčná, připravená pro ty, kdo Mu zůstávají věrní. A není malá. Je „hojná“. To znamená víc, než si teď dokážeš představit.

Možná teď nevidíš výsledky. Možná procházíš obdobím, kdy je to spíš o vytrvalosti než o radosti. Ale nic z toho není marné. Jednoho dne Bůh všechno odkryje – a odmění tě podle toho, co jsi dělal pro Něho.

Proto nepolevuj. Zůstaň věrný. To, co dnes zaséváš, ponese věčné ovoce.

HALLELUJA! Věříš tomu dnes? AMEN!

S rostoucím politickým tlakem v Íránu křesťanští věřící nadále otevřeně vyznávají svou víru – přestože si jsou vědomi možných následků. Toto jednání není politickou vzpourou. Je to teologické přesvědčení. Křesťanství učí, že věrnost Ježíši Kristu stojí výše než loajalita k jakékoli pozemské autoritě.

První církev čelila stejnému dilematu. Římská moc vyžadovala bezvýhradnou oddanost, ale křesťané odmítli vyznat císaře jako nejvyšší autoritu. Místo toho vyznali Krista. Toto vyznání je stálo svobodu i život – a přesto změnilo dějiny. Ne proto, že měli politickou sílu, ale protože měli Krista ve svých domech a ve svých srdcích.

Církev totiž nezačíná v kamenné instituci. Začíná v domě. Začíná tam, kde byť jen jeden člověk uvěří a Kristus přebývá skrze víru. A takovou církev nelze zničit zákazem budov ani represí státu. Můžeš zavřít kostely, můžeš zatýkat pastory, můžeš zastrašovat – ale nemůžeš vyhnat Krista z domu, kde je vzýván.

Dnešní íránští věřící kráčejí stejnou cestou. Jejich víra není závislá na státem schválené instituci. Je zakořeněna v osobním vztahu s Kristem. A právě proto ji nemohou zničit ani muláhové, ani žádný jiný systém. Křesťanství neslibuje ochranu před utlačujícími režimy. Slibuje však království, které není vybudováno lidskou mocí – království, které roste tiše, často v domech, ale které žádná pozemská autorita nemůže zastavit.