Buď optimistou (1)
„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ 1. Mojžíšova 1:31

Helen Kellerová ještě před dovršením druhého roku života ztratila zrak i sluch. Její svět se v jediném okamžiku ponořil do tmy a ticha. Pak jí Bůh poslal do života Annu Sullivanovou. Ta prolomila Heleninu izolaci a dotkla se její duše. Ve výsledku se Helen stala první hluchoslepou osobou, která získala bakalářský titul. Stala se také autorkou dvanácti knih včetně té s názvem Optimismus, která je manifestem její životní filozofie. „Žádný pesimista nikdy neobjevil tajemství hvězd, neplavil se do neznámých zemí, ani neobjevil nové obzory lidské duše,“ napsala.

Poslední stránka její knihy zrcadlí první stránku Písma: „Optimismus je harmonie ducha lidského i Ducha Božího, která vyhlašuje, že jeho dílo je dobré.“
Pokud je v tobě Boží Duch, je u tebe optimismus na denním pořádku. Optimismus není v rozporu s jakoukoli realitou, která nás obklopuje. Znamená prostě, že jsme ukotveni v jiné realitě – v ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista.

Naše realita je hlubší, silnější i delší než ta, kterou můžeme vnímat svými pěti smysly. Helen Kellerová dokázala, že pokud máš optimistického ducha, nemohou ani ty nejtěžší okolnosti být tím, co tě definuje. A že i když je nemůžeš změnit, můžeš je překonat. Dokázala, že jakkoli je lidské oko úžasné, je tu něco ještě úžasnějšího, oko mysli, které nám umožňuje představit si nemyslitelné a uvěřit v nemožné.

Právě proto řekla: „Jediná věc, která je horší než být slepý, je mít zrak, ale nemít vizi.“ Nebo jak to vyjádřil Pavel: „… bratři, cokoli je pravdivé, … cokoli má dobrou pověst, … o tom přemýšlejte“ (Filipským 4:8, B21). Jinými slovy, buď optimistou.

TEN MOMENT ŠOKOVAL VŠETKÝCH...

Priviedli k Ježišovi ženu obvinenú z cudzoložstva.
Zákon hovoril, že musí byť potrestaná… dokonca ukameňovaná.
Všetci čakali okamžitú odpoveď.
Ale Ježiš urobil niečo nečakané…

Zohol sa…
a začal písať do prachu zeme.

Úplné ticho.

Nikto nerozumel tomu, čo sa deje.
Potom vyriekol vetu, ktorá všetko zmenila:
„Kto z vás je bez hriechu, nech prvý hodí do nej kameň“ (Ján 8, 7).

Jeden po druhom…
sa žalobcovia začali vytrácať.
Od najstarších až po najmladších.

Prečo?

Pretože pochopili niečo hlboké:
Všetci mali svoje chyby.
Ježiš nepoprel hriech…
ale nedovolil ani odsúdenie bez milosrdenstva.

Nakoniec žene povedal:
„Ani ja ťa neodsudzujem. Choď a odteraz už nehreš“ (Ján 8, 11).
Nebolo to len odpustenie…
bola to nová šanca.

Mějme se navzájem v úctě

„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“Římanům 12:10

Všiml sis někdy, jak dokážeme obvinit někoho jiného z věcí, které u sebe samých omlouváme? Jestliže ale od druhých vyžadujeme víc než od sebe, uplatňujeme dvojí metr. Ježíš řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7:3). Dvojí metr funguje následovně:
1) Jsou-li druzí tvrdohlaví, jsou podle tebe umínění; ty ale jsi pevný a rozhodný.
2) Jestliže tvůj soused nemá rád tvého kamaráda, řekneš, že „trpí předsudky“; když ale ty nemáš rád jeho kamaráda, je to proto, že „jsi dobrý znalec lidských povah“.
3) Když se on snaží někomu zvlášť zalíbit, podlézá mu; děláš-li to ty, jsi ohleduplný.
4) Pokud dává věcem čas, aby je udělal dobře, je líný; když to ale děláš ty, jsi pečlivý.
5) Jestliže druhý utrácí hodně peněz, je lehkomyslný a nedisciplinovaný; když ale totéž děláš ty, jsi velkorysý.
6) Hledá-li chyby, je kritický; zatímco když to děláš ty, jsi vnímavý.
7) Jestliže má někdo mírnou povahu, nazýváš ho slabochem; když ji máš ty, jsi laskavý.
8) Pokud se dobře obléká, je extravagantní; když se ale oblékáš ty, jsi vkusný a stylový.
9) Když řekne, co si myslí, je zlomyslný, jestliže to uděláš ty, jsi upřímný.
10) Když riskuje on, je to nerozumné; ve tvém případě je totéž projevem odvahy.
Pavel napsal: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10). Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Mějme se navzájem v úctě.

Tvůj dluh je splacen

„… řekl: ‚Dokonáno jest.‘“ Jan 19:30

Ve starozákonních dobách člověk získal Boží odpuštění tím, že přinesl na oltář obětního beránka, jehož krev kněz prolil a obětoval jako smírnou oběť. Prvním člověkem v Písmu, který toto udělal, byl Kainův bratr Ábel (viz 1. Mojžíšova 4:4). Když Šalomoun zasvěcoval svůj velkolepý chrám, obětoval obrovské množství sto dvaceti tisíc ovcí a dvaceti dvou tisíc volů jako oběť za celý národ.

Ve starozákonním stánku nesměl obětní oheň nikdy vyhasnout. Izraelci jej nosili s sebou při cestě pouští a odhaduje se, že v období mezi Getsemany a Velikonocemi zemřelo ne méně než sto tisíc beránků, jejichž krev doslova zbarvila potok Cedron do ruda. Ani jediné deci prolité krve však nemohlo odčinit naše hříchy. Ty se jen sunuly dopředu a čekaly na beránka, jehož oběť bude tou poslední, na kněze, jehož dokonané dílo jednou provždy odčiní hřích.
A právě to se stalo ve chvíli, kdy Ježíš zvolal: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30). V hebrejštině tato věta doslova znamená „Zaplaceno v plné výši“. V tu chvíli se v chrámě odshora dolů roztrhla opona, která oddělovala lidi od Boha. Díky tomu můžeme nyní kdykoli vstoupit tam, kam dosud mohl vstoupit jen jeden člověk jen jeden den v roce – do Boží přítomnosti. Můžeme tam vstupovat s vědomím, že budeme milováni, přijímáni, viděni skrze Kristovu krev a považováni za spravedlivé. Proto: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).

Uzdravování narušených vztahů

„… láska přikrývá všechna přestoupení.“ Přísloví 10:12

Láskyplné vztahy jsou základním stavebním kamenem života. Jsou základem Kristovy církve a důkazem, že máme v srdcích Boží lásku. Bůh klade velký důraz na naše vztahy s ostatními, protože ty ovlivňují všechny oblasti našeho života – doma, v práci, v církvi, ve škole i během naší každodenní komunikace s kýmkoli. Vztah založený na lásce, citlivosti a úctě může přivést ke Kristu i nespaseného manžela či manželku. Petr napsal: „Vy, ženy, se podřizujte svým manželům. Někteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednáním svých žen, když uvidí, jak čistý a uctivý život vedete“ (1. Petrova 3:1-2, B21).
Právě proto satan na naše vztahy tolik útočí. Pokud se nám rozpadnou vztahy, ovlivní to kvalitu našeho života. Lékařská věda dokázala, že nevyřešená hořkost a neodpuštění jsou zdrojem nemocí a depresí. A stejně jako tě Bůh chce uzdravit tělesně, chce také, abys zakusil jeho uzdravující dotek ve svých vztazích. Ty v tom ale také máš svou důležitou roli. „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:31-32).
Když se modlíš za své rozbité vztahy, modli se a vyznej: „Bůh mi odpustil všechny hříchy, proto si nebudu vůči nikomu držet neodpuštění. Odmítám veškerou hořkost a hněv. Pane, prosím tě o tvůj pokoj v oblasti nedorozumění a zranění v tomto vztahu. Amen.“

Stanov si jasné priority

„Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Žalm 90:12

Lee Atwater byl jmenován předsedou Republikánského národního výboru a stal se volebním manažerem prezidentské kampaně George Bushe. Tím se mu splnily dvě věci, kterých chtěl dosáhnout do svých čtyřiceti let.
Pak mu zjistili zhoubný nádor na mozku. Krátce před smrtí napsal tato moudrá slova: „Získal jsem víc bohatství, moci a prestiže než většina lidí. Člověk však může dosáhnout všeho, po čem touží, a přesto si připadat prázdný. Jakou moc by mi museli nabídnout, abych ji vyměnil za svůj čas s rodinou? Jakou cenu bych zaplatil za večer s přáteli? Musel jsem onemocnět smrtelnou chorobou, abych si tuto pravdu uvědomil. Je to však pravda, jíž se tato země může naučit na mé náklady. Ležím tu ve své ložnici, s tváří napuchlou steroidy, s bezvládným tělem. Lékaři mi stále nechtějí dát odpověď na tu otravnou otázku, kolik času mi zbývá. Občas nedokážu usnout, protože se tolik bojím, že se už nikdy neprobudím. Ušel jsem dlouhou cestu ode dne, kdy jsem prezidentu Bushovi řekl, že jeho heslo ‚laskavější a vlídnější‘ je sice hezká myšlenka, žádné hlasy nám ale nepřinese. Říkával jsem mu, že on může být laskavější a vlídnější, já ale takový být nehodlám. Jak hluboce jsem se mýlil. V životě není nic důležitějšího než vztahy a nic sladšího než lidský dotek.“
Pokud jsi moudrý, bude tvou životní prioritou na prvním místě Bůh, pak rodina a až na třetím místě kariéra. „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce“ (Žalm 90:12).

Dodávejte dětem sebevědomí

„Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí… Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.“ Žalm 144:12

Neustále svým dětem opakujte, že jsou milované, cenné a schopné. Jinak bude jejich sebehodnocení založeno spíš na jejich nejhorších vlastnostech a pocitech než na těch nejlepších. Psychologové říkají, že někteří z nejúspěšnějších lidí na světě trpí „syndromem podvodníka“. Při rozhovorech tito lidé často vyjadřují hluboké pochybnosti o sobě samých a říkají, že se necítí hodni postavení, které zastávají, nebo vysokého mínění, které o nich druzí mají. Kde to začalo? Doma!
Takové přesvědčení se často utváří ještě před pubertou, kdy děti nemají jasné vědomí vlastní identity a cítí se neatraktivní, hloupé a zbytečné. Tehdy je jako rodiče musíte ujistit, že jde o krátké období, z něhož se určitě dostanou. Jako když projíždějí tunelem. Mluvte s nimi o sexuálním probuzení, které nastane s koncem dětství, a o tom, jak s ním zodpovědně a morálně zacházet. Jestliže to neuděláte, necháte své děti, aby se s otázkami, na něž nemají vždy správné odpovědi, vypořádaly samy. Ano, musíte je poučovat a korigovat. Budou-li však mít neustálý pocit, že jim jdete „po krku“, místo abyste byli „v jejich týmu“, může jim ve výsledku chybět sebedůvěra a iniciativa, které potřebují k tomu, aby si důvěřovaly a vytvořily si zdravé sebevědomí.

Hledej příležitosti ke konání dobra

„Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost…“ Židům 13:16

Petr popisuje Ježíšův život slovy: „… procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval…“ (Skutky 10:38). Stát se podobnějším Kristu tedy znamená hledat příležitosti ke konání dobra.
Matka Tereza napsala: „Milujte lidi, nehledě na to, že jsou nerozumní, bez logiky, sebestřední a arogantní. Když lidé tvrdí, že vaše dobro obsahuje sobecké motivy, nevšímejte si jich a dál konejte dobro. Jakmile se stanete úspěšnými, získáte si falešné přátele i skutečné nepřátele. To vám nesmí bránit ve snaze být úspěšní. Budete-li upřímní, někteří se budou snažit překroutit vaše slova proti vám, bez ohledu na to nepřestávejte být upřímní. Jestliže dnes konáte dobro, někteří na to mohou zítra zapomenout. Vy ale dál konejte dobro. Pokud se projevíte jako velký člověk s velkými myšlenkami, nedivte se, že se proti vám postaví malí lidé s malým myšlením. Přesto myslete ve velkém. Někteří se mohou snažit přes noc zničit to, co jste léta budovali. Nenechte se odradit a dál budujte.“
Prezident Theodore Roosevelt řekl: „Není to kritik, kdo se počítá; není to muž ani žena, kteří poukazují na to, kde mohl člověk postupovat lépe. Zásluhy patří těm, kdo jsou skutečně v aréně, jejichž tvář je poznamenána prachem, potem a krví; lidem, kteří statečné bojují, kteří bloudí, chybují, znovu a znovu selhávají, kteří znají velké nadšení a velkou oddanost; lidem, kteří se věnují ušlechtilé věci; kteří v nejlepším případě nakonec poznají vítězství velkého úspěchu, a v nejhorším případě sice prohrají, ale až poté, co projevili velkou odvahu, takže jejich místo nikdy nebude mezi těmi chladnými a bázlivými dušemi, které neznají ani vítězství, ani porážku.“
Takže hledej příležitosti ke konání dobra.

Keď Ježiš na kríži zvolal: „Bože môj, Bože môj, prečo si ma opustil?“ (Matúš 27:46), mnohí ľudia to čítajú len ako vyjadrenie zúfalstva.

Ježiš však citoval Písmo. Citoval Žalm 22 a každý Žid, ktorý tam vtedy stál, by ho poznal.

V židovskom spôsobe života rabíni často citovali prvý riadok žalmu, aby poslucháčov nasmerovali na celú pasáž. Nemali čísla kapitol; úvodný riadok bol referenciou. Ak ste poznali Písmo, okamžite ste vedeli, odkiaľ pochádza. Takže keď Ježiš vyriekol tieto slová, nevyjadroval len bolesť – odkazoval ich na Žalm 22.

A Žalm 22 opisuje ukrižovanie v ohromujúcich detailoch, hoci bol napísaný takmer 1 000 rokov pred Ježišom: „Prebodli mi ruky a nohy“ (Žalm 22:17) a „Delia si moje rúcho a o môj odev hádžu lós“ (Žalm 22:19). To je presne to, čo sa dialo pri kríži. Každý, kto poznal žalmy, by pochopil tú súvislosť. Ježiš sa stotožňoval so spravodlivým trpiteľom, o ktorom písal Dávid.

Ale tu je to, čo mnohým uniká: Žalm 22 nekončí opustenosťou. Končí víťazstvom. „Rozpomenú sa a k Pánovi sa obrátia všetky končiny zeme...“ (Žalm 22:28). Keď Ježiš citoval prvý riadok, nevyhlasoval porážku – oznamoval naplnenie. To, čo znelo ako úzkosť, bol v skutočnosti prorocký signál. Kríž nebol chaosom; bolo to Písmo odvíjajúce sa v reálnom čase.

Aj v utrpení ukazoval na prísľub. Nebol opustený. Vykonával presne to, čo bolo napísané.

No je to těžké následovat Krista je to každodenní boj se svojí hlavou a tělem.... Špatné myšlenky občas přijdou stejně jako špatná slova atd... Ale díky Pánu Ježíši můžeme pokaždé činit pokání a nechat se znovu očistit a to je obrovská milost... Bůh sám dobře ví že to pro nás není jednoduché ale kdyby neposlal svého jediného Syna Pána Ježíše Krista aby prolil svoji Svatou krev za nás abychom my mohli žít... Všichni jeden vedle druhého bychom zemřeli a skončili v pekle. Ale Bůh se nad námi slitoval protože nás miluje ani si neumíme představit jak... Řekl že už nikdy více člověka nevyhladí. Velká milost!!! Je jen na každém jestli uvěří nebo ne, už to nerozhoduje Bůh ale my sami se máme rozhodnout. Já taky dělám chyby a občas řeknu škaredá slova a taky myšlenky mám občas zlé, ale uvědomuji si to a můžu okamžitě činit pokání a nechat se znovu očistit. Díky Bohu za to!! To je neuvěřitelná milost. Sláva Pánu Ježíši Kristu za to co pro nás udělal.

https://www.podlalasky.sk/kniha/

Doteraz si knihu stiahlo už 5 439 ľudí.

Túto knihu, ktorú som napísal na základe zjavenia Ducha Svätého počas 40 dní pôstu, si môžete zdarma stiahnuť v PDF formáte.

Ústredným témom knihy je evanjelizácia. Nezaoberám sa ale praktikami a spôsobmi, zaoberám sa najdôležitejšou časťou evanjelizácie a to je naše srdce a postoje, ktoré sú tie najrozhodujúcejšie.

Úspešné zdieľanie evanjelia nie je o kvalitných svetlách ani kaviarni v cirkvi. Jedinú vec, ktorú mali apoštoli a prvá cirkev, bol Duch Svätý a Jeho moc a Ježišove učenie. Nemali veľkú finančnú podporu ani vlastné lode, lietadlá a dopravné prostriedky, napriek tomu dokázali rýchlym spôsobom rozšíriť kresťanstvo do Ázie a Európy.

Toto nebolo o tom, že by to mať nemohli. Verím, že to bol plán Ducha Svätého, a to kvôli tomu, aby sa každá generácia, ktorá príde po nich, sústredila na moc Ducha Svätého a nadprirodzené jednanie Boha v akcii. ⚡️

S rostoucím politickým tlakem v Íránu křesťanští věřící nadále otevřeně vyznávají svou víru – přestože si jsou vědomi možných následků. Toto jednání není politickou vzpourou. Je to teologické přesvědčení. Křesťanství učí, že věrnost Ježíši Kristu stojí výše než loajalita k jakékoli pozemské autoritě.

První církev čelila stejnému dilematu. Římská moc vyžadovala bezvýhradnou oddanost, ale křesťané odmítli vyznat císaře jako nejvyšší autoritu. Místo toho vyznali Krista. Toto vyznání je stálo svobodu i život – a přesto změnilo dějiny. Ne proto, že měli politickou sílu, ale protože měli Krista ve svých domech a ve svých srdcích.

Církev totiž nezačíná v kamenné instituci. Začíná v domě. Začíná tam, kde byť jen jeden člověk uvěří a Kristus přebývá skrze víru. A takovou církev nelze zničit zákazem budov ani represí státu. Můžeš zavřít kostely, můžeš zatýkat pastory, můžeš zastrašovat – ale nemůžeš vyhnat Krista z domu, kde je vzýván.

Dnešní íránští věřící kráčejí stejnou cestou. Jejich víra není závislá na státem schválené instituci. Je zakořeněna v osobním vztahu s Kristem. A právě proto ji nemohou zničit ani muláhové, ani žádný jiný systém. Křesťanství neslibuje ochranu před utlačujícími režimy. Slibuje však království, které není vybudováno lidskou mocí – království, které roste tiše, často v domech, ale které žádná pozemská autorita nemůže zastavit.