Když mi Bůh poprvé řekl: „Dobrou noc, dcero moje“
Děkuji Bohu za služebníky, jako je Daniel Pech. Před zhruba třemi lety, když jsem ho poprvé slyšela kázat na YouTube, se ve mně něco probudilo. Jeho slova mě inspirovala, abych začala hledat Boha jako svého Otce.
Pamatuji si, že ještě ten večer jsem klekla na kolena a modlila se:
„Pane, prosím, zjev se mi jako Otec. Ukaž mi, jaký je opravdový vztah mezi otcem a dcerou. Nechci nic zkresleného.“
Často totiž nosíme v srdci zkreslený obraz Boha Otce – a to kvůli našim zkušenostem s pozemskými otci.
Ten večer, uprostřed modlitby, jsem uslyšela Jeho hlas:
„Dobrou noc, dcero moje.“
Zůstala jsem v naprostém úžasu. Šla jsem za manželem a řekla: „Víš, co mi právě řekl Bůh?“ Zopakovala jsem mu ta slova.
Manžel se usmál: „To je normální, to běžně říkají tátové svým holčičkám.“
Jenže můj otec mi to nikdy neřekl. A už vůbec ne s takovou něhou a laskavostí. Bůh přesně věděl, co moje srdce potřebuje slyšet.
Tak začal můj proces hlubokého uzdravení. Bůh mi nejprve ukázal neuzdravená místa v mém srdci a potom mi začal zjevovat, jaký opravdu je: milující, laskavý a nekonečně dobrý. Učil mě vidět Ho bez zkreslení – takového, jaký skutečně je.
V Bibli se píše:
„Především střež své srdce, vždyť z něho vychází život.“ (Přísloví 4,23)
Poznala jsem, že dokud je srdce plné zranění, je těžké vidět Boha správně. Ale když Mu dovolíme vstoupit a uzdravovat, začnou proudit nové prameny života.