Uctívání v duchu

„Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby Ho uctívali.“ Jan 4:23 (B21)

Představme si sami sebe, jak Boha nejčastěji, nejraději chválíme a uctíváme.

Jak uctívat všemohoucího Stvořitele? Boha? Nebeského Otce? Dnes se budeme věnovat části „v duchu“. Tady je odpověď. Ne, není to přesný návod, ale už jen to, „odkud“ budeme Otce uctívat, dává určitý směr, mantinely……

Pokud jsi znovuzrozený křesťan, jsi duch, máš duši a žiješ v těle. Duch a duše mají společné, že nejsou vidět lidským okem a začínají v našem překladu stejným písmenem, tímto ale jejich shoda definitivně končí. Znovu se vrátíme k duchu. Jakému duchu? Božímu? Svatému? 

K Tobě. Ty jsi duch, ty jsi znovuzrozený duch, který je absolutně dokonalý. Ano, máme stále duši, která potřebuje obnovovat a lidské, postupně chátrající tělo, ale ta podstata, kdo ty jsi - jsi duch. Řekni to nahlas: Jsem znovuzrozený duch, který je absolutně dokonalý. Tuším, že to může být pro naše smysly trochu problém, ale zkusme to alespoň zašeptat, pro začátek :-)

Teď, když víme, že jsme dokonalý duch, vraťme se k prvotní představě, jak chválíme Boha. Mohlo by být teď něco jinak? Mysleme na to, že něco se učit je proces, takže nebudeme hned zítra nebo pozítří dokonale chválit Otce podle Jeho představ, avšak natolik nás miluje, že nám dává milost a čas „být v procesu“. 

Drahý příteli, dovol si „být v procesu“  :-)