Ježíš procházel Jerichem. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů, dnes musím zůstat ve tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“ (srov. Lk 19,1-10)

Zacheus nebyl mezi lidmi oblíbený. A nebyl šťastný - přestože byl bohatý - něco zásadního mu chybělo. Stálo mu za to běžet, šplhat na strom - aby Ježíše alespoň uviděl. Asi vůbec nemyslel na to, že by Ježíš mohl pobývat v jeho domě, přijmout Zachea jako přítele - a přesto se stalo - a pro Zachea to byla trefa do černého, setkání s Ježíšem mu změnilo život.

Možná, že Ježíš v očích mnohých lidí klesl, že šel do domu k hříšníkovi. Možná si lidé říkali, že chce Ježíš nějaké výhody pro sebe, když se kamarádí s bohatým člověkem, "užívá si v jeho domě" - ale pravda se ukázala.

Zacheus se po setkání s Ježíšem obrátil k Bohu. Rozhodl se vrátit několikanásobně vše, co nakradl a půlku majetku dát chudým. Lidé uviděli, že Ježíšova návštěva u Zachea, Ježíšovo přijetí Zachea mělo hluboký smysl. Že toto vše přineslo i pro ně velké požehnání.

Setkáváme se s tím, že lidé nechápou, proč něco děláme a můžeme klesnout v jejich očích. Ale jsme li v souladu s Boží vůlí - není nic lepšího, než dělat, co děláme. Spočívá na nás požehnání, požehnání přinášíme druhým, pravda je v Boží čas zjevena - každý ji může uvidět. Bůh je oslaven!

Společně na vrcholky Malé Fatry
Na konci léta jsme se vydali společně do Malé Fatry – přes Jánošíkovy diery až na Malý Rozsutec. Krásné počasí, spousta smíchu, povídání, ale i trocha adrenalinu na řetězech a skalách. Všichni jsme to zvládli a užili si nádhernou přírodu i vzácný čas spolu. Těšíme se na další dobrodružství – přidáš se příště i ty?

#všichni


Máš vztah s Bohem i mimo mobil a Facebook ? Čteš bibli nebo jen čteš a sdiliš příspěvky?

Když by se lidem sebraly mobily a sociální sítě, mnoho z nich by zůstalo zaskočených.

Najednou by totiž zjistili, že jejich víra i „služba Bohu“ se odehrávala hlavně přes obrazovku. Sdílení motivačních citátů, biblických veršíků, lajkování duchovních příspěvků – to všechno je snadné a dává pocit, že žijeme duchovně. Ale opravdový vztah s Bohem nelze nahradit statusy na Facebooku ani sledováním videí na Instagramu.

Dnešní doba svádí k tomu, že místo otevření Bible otevřeme mobil. Místo chvíle ticha s Bohem strávíme hodiny čtením, co napsali druzí. Jenže víra se nežije skrze obrazovku – víra roste tam, kde se setkáváme s Božím slovem osobně, kde ho necháme proniknout do svého srdce, a kde se to promění v konkrétní skutky lásky a služby.

Služba Bohu není o tom, kolik máme sledujících, ale kolik lidí kolem nás pocítí Boží lásku skrze naše činy. Sociální sítě mohou být nástrojem, ale nikdy nesmí být náhradou. Pokud bychom je ztratili, ukázalo by se, jestli opravdu známe Boha, nebo jen jeho citáty na zdi.

Možná bychom si měli položit otázku: Kdy jsem naposledy četl Bibli, aniž bych o tom musel napsat post? Kdy jsem naposledy sloužil druhým, aniž bych čekal uznání? Tam se totiž ukazuje skutečná hloubka naší víry – ne na displeji, ale v našem srdci a životě.

Kolikrát místo čtení Bible jen lajkujeme příspěvky jiných? Kolikrát místo modlitby jen sledujeme, co píšou druzí? Víra ale roste, když otevřeme Boží slovo sami, necháme ho mluvit k našemu srdci a proměníme ho v činy lásky.

Bůh nehledá naše statusy, ale naše srdce. Nezajímají ho lajky, ale jestli milujeme druhé, sloužíme a žijeme podle jeho slova – i když to nikdo nesdílí a nefotí.

#všichni

Recuerda que eres Hijo de Dios!
Que nuestros pecados han sido perdonados
Que todas las cosas ayudan para bien!
Que cada mañana son nuevas sus misericordias!
Que las promesas son sí y amén!
Que la Palabra de Dios fortalecerá tu fe.

Pamatuj, že jsi Boží Syn!
Že naše hříchy byly odpuštěny
Že všechny věci napomáhají k dobrému!
Že Jeho milosrdenství je každé ráno nové!
Že zaslíbení jsou ano a amen!
Že Boží slovo posílí tvou víru.

#všichni

Ježíšova milost na hranici smrti

Na kříži vedle Ježíše visel zločinec. Člověk, který promarnil svůj život, žil špatně a teď za to nesl trest. Neměl už žádnou šanci něco změnit. Nebyl pokřtěn, nikdy nedal almužnu, nechodil do chrámu. Dokonce neměl ani sílu složit ruce k modlitbě. V očích lidí byl odepsaný.

Ale v poslední chvíli, kdy byl od věčnosti vzdálen jen pár úderů srdce, obrátil se k Ježíši. Ne s dokonalou modlitbou, ne se seznamem zásluh. Jen se slovy prosté víry:
„Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“

A tu se stalo něco, co bourá všechny lidské představy i satanovy lži. Ježíš se sklonil k tomuto muži a řekl:
„Amen, pravím ti: dnes budeš se mnou v ráji.“

Tady se ukazuje podstata Kristovy milosti:
• Nemusíš dokazovat, že si zasloužíš.
• Nemusíš mít za sebou dobrý život.
• Nemusíš mít ještě roky před sebou, abys mohl napravovat chyby.

Stačí uvěřit a vyznat. I když už jsi na hranici smrti, Ježíšova milost sahá dál než tvoje vina a dál než satanova moc.

Satan říká: „Už je pozdě, už jsi ztracen.“
Ale Ježíš říká: „Dnes. Teď. Jsi můj a budeš se mnou.“

To je radikální moc evangelia. Kristus neotevřel ráj prorokům nebo spravedlivým jako prvním. Otevřel jej zločinci, aby navždy ukázal, že milost je dar, ne odměna.

A tato milost platí i dnes. Platí i pro tebe.
Možná si říkáš, že tvůj život je pokažený, že už nemáš co nabídnout. Ale Ježíš se nedívá na tvé zásluhy. Dívá se na tvou víru. A když k němu zvoláš, tak jako ten zločinec, On ti odpoví se stejnou láskou a jistotou:
„Dnes. Ty. Se mnou.“

Bohoslužba 22. 6. – přijďte všichni!