Ježíš procházel Jerichem. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů, dnes musím zůstat ve tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“ (srov. Lk 19,1-10)

Zacheus nebyl mezi lidmi oblíbený. A nebyl šťastný - přestože byl bohatý - něco zásadního mu chybělo. Stálo mu za to běžet, šplhat na strom - aby Ježíše alespoň uviděl. Asi vůbec nemyslel na to, že by Ježíš mohl pobývat v jeho domě, přijmout Zachea jako přítele - a přesto se stalo - a pro Zachea to byla trefa do černého, setkání s Ježíšem mu změnilo život.

Možná, že Ježíš v očích mnohých lidí klesl, že šel do domu k hříšníkovi. Možná si lidé říkali, že chce Ježíš nějaké výhody pro sebe, když se kamarádí s bohatým člověkem, "užívá si v jeho domě" - ale pravda se ukázala.

Zacheus se po setkání s Ježíšem obrátil k Bohu. Rozhodl se vrátit několikanásobně vše, co nakradl a půlku majetku dát chudým. Lidé uviděli, že Ježíšova návštěva u Zachea, Ježíšovo přijetí Zachea mělo hluboký smysl. Že toto vše přineslo i pro ně velké požehnání.

Setkáváme se s tím, že lidé nechápou, proč něco děláme a můžeme klesnout v jejich očích. Ale jsme li v souladu s Boží vůlí - není nic lepšího, než dělat, co děláme. Spočívá na nás požehnání, požehnání přinášíme druhým, pravda je v Boží čas zjevena - každý ji může uvidět. Bůh je oslaven!

#všichni

Ježíšova milost na hranici smrti

Na kříži vedle Ježíše visel zločinec. Člověk, který promarnil svůj život, žil špatně a teď za to nesl trest. Neměl už žádnou šanci něco změnit. Nebyl pokřtěn, nikdy nedal almužnu, nechodil do chrámu. Dokonce neměl ani sílu složit ruce k modlitbě. V očích lidí byl odepsaný.

Ale v poslední chvíli, kdy byl od věčnosti vzdálen jen pár úderů srdce, obrátil se k Ježíši. Ne s dokonalou modlitbou, ne se seznamem zásluh. Jen se slovy prosté víry:
„Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“

A tu se stalo něco, co bourá všechny lidské představy i satanovy lži. Ježíš se sklonil k tomuto muži a řekl:
„Amen, pravím ti: dnes budeš se mnou v ráji.“

Tady se ukazuje podstata Kristovy milosti:
• Nemusíš dokazovat, že si zasloužíš.
• Nemusíš mít za sebou dobrý život.
• Nemusíš mít ještě roky před sebou, abys mohl napravovat chyby.

Stačí uvěřit a vyznat. I když už jsi na hranici smrti, Ježíšova milost sahá dál než tvoje vina a dál než satanova moc.

Satan říká: „Už je pozdě, už jsi ztracen.“
Ale Ježíš říká: „Dnes. Teď. Jsi můj a budeš se mnou.“

To je radikální moc evangelia. Kristus neotevřel ráj prorokům nebo spravedlivým jako prvním. Otevřel jej zločinci, aby navždy ukázal, že milost je dar, ne odměna.

A tato milost platí i dnes. Platí i pro tebe.
Možná si říkáš, že tvůj život je pokažený, že už nemáš co nabídnout. Ale Ježíš se nedívá na tvé zásluhy. Dívá se na tvou víru. A když k němu zvoláš, tak jako ten zločinec, On ti odpoví se stejnou láskou a jistotou:
„Dnes. Ty. Se mnou.“