Křesťané v Česku si řekli Bohu o víc a Bůh jim to dá. Uvidíš věci, které jsi možná viděl z dálky, nebo v jiné zemi. Ale spolu s tím je spojená žadost Boha o čistotu srdce a radikálnost ve víře. Je důležité neomlouvat oblasti, ve kterých chce Duch Svatý jednat a neskrývat svůj hřích za milost, kterou Ježíš dává. Pakliže Ježíšova milost nevede Boží lid do svatosti a radikálnosti, tak vede k tomu, že jí Boží lid zneužívá. A tam kde je milost zneužívaná, není manifestace Boží moci, protože Duch Svatý se zarmucuje, trápí se a bolí ho naše jednání. Právě proto někdy přijdeš do konkrétního sboru a když je Duch Svatý tvůj Přítel, cítíš v srdci Jeho bolest a proto lidé cítí bolest ve svých sborech. Jsou dokonce lidé s takovou citlivostí, že jim spontánně tečou slzy z bolesti, která není jejich.

Přichazí čas, který bude jiný a Boží milost je k dispozici pro to, aby se ti, kteří si to nezaslouží, mohli setkat s Bohem. Ne aby si tím Boží děti obhajovali hřích, který Bůh nenávidí.

Chceš vidět průlom ve sboru nebo ve tvém životě? Tak není jiná cesta, než odevzdání všech oblastí Bohu.

Hospodina mám stále před očima

„Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.“
Žalm 16:8

Zkus si dnes tato slova říct nahlas. Ne jen jednou. Nech je projít srdcem: Hospodina stále před oči si stavím. Co by se změnilo, kdyby první myšlenka po probuzení patřila Bohu? A kdyby poslední večerní myšlenka nebyla starost, ale důvěra?

Bůh nechce být jen součástí neděle. Chce být přítomný v tvých rozhovorech, rozhodnutích, práci, škole, tichu i napětí. Chceš-li, můžeš s ním mluvit uprostřed běžného dne. Nemusíš nést všechno sám. Je psáno: „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe…“

A když je Hospodin po tvé pravici, nejsi bezmocný. Přijdou špatné zprávy, tlak lidí, neúspěch nebo odpor. Ale tvůj pokoj nemusí stát na okolnostech. Může stát na Bohu, který je blízko, drží tě a nedovolí, aby tě to zlomilo.

Dnes se můžeš modlit jednoduše: „Bože, chci žít tak, abych tě měl stále před očima. Uč mě spoléhat se na tebe v každé chvíli.“

Nic tebou neotřese, když Bůh stojí po tvé pravici. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Pravé pokání přináší obnovu

„… Otče, zhřešil jsem…“ Lukáš 15:18

Příběh o marnotratném synovi ukazuje význam pravého pokání. Vypráví o mladém židovském muži, který se vzbouřil proti všemu, co ho učili, otočil se zády ke svému otci, nechal se zlákat „zářivými světly velkoměsta“ a skončil ve chlívku, kde krmil prasata. Udělal však tři věci, jimiž nastavil pro svůj život změnu. Předně změnil názor. „Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!‘“ (Lukáš 15:17). Dále nasměroval svou vůli. „Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě‘“ (Lukáš 15:18). A pak začal jednat. „I vstal a šel k svému otci“ (Lukáš 15:20).

Pokání je změna smýšlení, která přináší změnu vůle a vede ke změně jednání. U marnotratného syna to vedlo k tomu, že mu bylo odpuštěno a on se vrátil ke své rodině.
O hříchu bys měl vědět dvě věci:

1) Bůh odhalí každý hřích, který se snažíš skrýt. „Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí…“ (1. Korintským 4:5).

2) Bůh přikryje každý hřích, který odhalíš. „Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování“ (Přísloví 28:13). Pokračuj tedy. Vyznej a opusť svůj hřích, a Bůh ho přikryje Kristovou krví. Není na co čekat. Udělej to hned.

Pokoř se a snaž se o nápravu

Někdy nás do problémů nepřivedou okolnosti, ale naše vlastní slova. Bible říká: „…byls řečmi svých úst chycen… jdi, pokoř se…“
Přísloví 6:2–3

Pokora není slabost. Je to odvaha přiznat: „Tady jsem přestřelil. Tady jsem zranil. Tady se potřebuji vrátit a napravit, co jsem pokazil.“ Mnoho lidí raději brání svou hrdost, než aby obnovili pokoj. Ale Boží cesta vede jinudy.

Ježíš říká, že když si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, máš nejprve jít a smířit se s ním. Nečekej, až přijde on. Nečekej, až se to samo zlepší. Udělej první krok. Omluv se. Natáhni ruku. Usiluj o pokoj.

Možná tě dnes Duch svatý vede ke konkrétnímu člověku. Možná je čas napsat zprávu, zavolat, říct: „Promiň.“ Ne proto, že chceš vyhrát spor, ale protože chceš mít čisté srdce před Bohem.

Pokoř se. Udělej nápravu. Bůh žehná těm, kdo hledají pokoj. Přijímáš to dnes? AMEN!

Přinášej Boží království tam, kde žiješ

„Přijď tvé království.“
Matouš 6:10

Boží království nepřichází jen ve velkých zázracích. Přichází pokaždé, když odpustíš. Když hledáš smíření. Když pomůžeš hladovému, povzbudíš zlomeného, přijmeš osamělého nebo podáš ruku tomu, kdo padl.

Ježíš nás neučil modlit se: „Dostaň mě odsud pryč.“ Učil nás volat: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.“ Jinými slovy: Bože, ať nebe sestoupí do mého každodenního života.

A začíná to u nás. V našem srdci, myšlenkách, rozhodnutích, vztazích, rodině, práci i okolí. Tam, kde žiješ, může být vidět Boží přítomnost.

Zeptej se dnes: Kde chci vidět Boží moc pronikat do mého světa? A pak udělej krok víry. Odpusť. Pomoz. Povzbuď. Miluj.

Boží království může přijít skrze tebe právě dnes. HALLELUJA! Přijímáš to? AMEN!

Odložte své plány na 28. června a přijďte hladoví a žíznící po duchu. Přijďte zažít Boží zázrak, dotek, odpověď...

Chtěl bych poděkovat Bohu za všechno, co udělal během série služeb v Česku a na Slovensku, protože Boží moc a Jeho jednání se s každým příjezdem stále zesiluje. I přesto, že stojíme pravidelně v půstu, modlitbě a času v intimitě, což je část, kterou Bůh od nás vyžaduje a kde tyto viditelné věci formuje - je to pouze Boží milost a láska k lidem, která to vše dává do pohybu. Takže jemu patří dík a sláva.

Po návratu ze Slovenska mi přišlo několik desítek zpráv o tom, jak Bůh zasáhl řadu lidí skrze slova ať v Ostravě, Žilině nebo dalších místech. Řada lidí plakala během kázání, dotčená Duchem Svatým, u řady lidí Bůh odkryl skryté věci a potvrdil jim, že je s nimi. Slovo z Ostravy vidělo za krátkou dobu přes 3000 lidí.

Několik měsíců zpět, jsem šel na Tenerife na poušť, kde jsem se modlil přes noc. Bůh tam ke mě promluvil a řekl, že to všechno co vidíme aktuálně, je pouze zlomek toho, co přijde. Popsal mi tam, co se chystá udělat a součástí toho je i konkrétní věc, kterou máme vybudovat my, jako služba Otec národů - o tom se budu sdílet v dalších týdnech.

Bůh má plán, tak přes všechny útoky a komplikace stůj pevně a důvěřuj, že to co ti Bůh řekl, se i naplní. Přichází fáze, kdy Bůh vybuduje řadu nových věcí a také řadu věcí změní. A tam uvidíš, že každý proces, kterým jsi musel do teď projít, měl svůj význam, protože jsou okolnosti vyvolané nepřítelem, ale jsou také situace, které Bůh používá k tvojí přípravě.

"Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena." Římanům 8:18

Vytrvej a nevzdávej se
„… blahoslavíme ty, kteří vytrvali.“
Jakub 5:11

Někdy čekáme na okamžitý průlom, na rychlý úspěch, na viditelný výsledek. Ale mnoho velkých věcí nevzniká najednou. Rodí se v tichu, v námaze, v opakování, v disciplíně — a hlavně ve vytrvalosti.

Bůh často nebuduje náš život přes noc. Učí nás stát pevně, když se nic nemění. Učí nás věřit, i když cesta bolí. Učí nás pokračovat, i když máme pocit, že už nemáme sílu.

Jakub připomíná Joba — člověka, který prošel bolestí, ztrátou a nepochopením. Přesto vytrval. A nakonec uviděl, že Pán je věrný, milosrdný a že poslední slovo nemá zkouška, ale Bůh.

Nevzdávej se jen proto, že výsledek ještě nevidíš. Možná právě teď Bůh posiluje tvé srdce, prohlubuje tvou víru a připravuje požehnání, které přijde ve správný čas.

Vytrvej. Zůstaň věrný. Bůh vidí tvou cestu. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Počítej svá požehnání

„… přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato požehnání…“ 5. Mojžíšova 28:2, B21

Praktikující žid pronáší každý den minimálně sto požehnání, která začínají hebrejskou formulkou „Baruch Atah Adonai“ („Požehnaný jsi Ty, Hospodine“). Praktikující židé pronášejí požehnání, pokud něco vidí nebo zažívají poprvé. Pronášejí požehnání za vůně a chutě. Také pronášejí požehnání, když je něco příjemné. Jestliže si něco užíváš, aniž bys vyslovil požehnání, je to podle Talmudu, jako bys to ukradl.

„… přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato požehnání…“ (5. Mojžíšova 28:2, B21). Všimni si slov „přijdou“ a „dostihnou“. Nikdy nevíš, jak a kdy tě Boží požehnání dostihnou. Ale na rozdíl od jeho dobroty a milosrdenství, které nás „provázejí“ po všechny dny našeho života (viz Žalm 23:6), Boží požehnání tě sledují jako střela s tepelným naváděním. Jsou ti v patách. A jednoho dne tě dostihnou.

Bůh nám nežehná proto, abychom si zvýšili životní úroveň. Žehná nám, abychom zvýšili úroveň dávání. Největším požehnáním je schopnost žehnat druhým. Dostalo se ti požehnání? To je správná chvíle, kdy musíš požehnání oplatit. Kde ti Bůh prokázal milost, tam musíš milost oplatit. Není větší radosti, než být tím, kdo dává dar. Není to to, co řekl Ježíš? „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere“ (Skutky 20:35). V Písmu jsou stovky požehnání, a ke každému můžeš připsat své jméno. Jsi-li v Kristu, tato požehnání ti patří. „Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘“ (2. Korintským 1:20). Proto počítej svá požehnání.

Dobře se starej o svou matku

„Každý měj v úctě svou matku… Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 3. Mojžíšova 19:3

Když tví rodiče zestárnou a nejsou již schopni se o sebe sami postarat, potřebují od tebe lásku, laskavost, trpělivost, něhu, citlivost a porozumění. V dětství tě možná maminka vozila ze školy, protože jsi nechtěl jezdit autobusem, a ty jsi teď na ni naštvaný, když má pět minut zpoždění. Jestli jsi teenager nebo předpubertální dítě, není správné, abys byl ke svým přátelům a jejich matkám laskavější, ohleduplnější a trpělivější než k vlastní mamince. Kdyby ses ke svým přátelům choval tak, jak se chováš ke své matce, moc by ti jich nezbylo. A kdyby ses k jejich matkám choval tak, jak se chováš k té své, nedovolily by, aby jejich děti měly s tebou cokoli společného.

Až tvá matka zestárne a bude potřebovat víc péče, přijde čas, kdy jí její péči budeš oplácet! Možná namítneš, že si pořád stěžuje. Ano, stejně jako ty, že? Možná také stále mluví jen o sobě a klade pořád dokola stejné otázky. Jak naši rodiče stárnou, zažívají obavy, které nikdy předtím neměli, a potřebují, abys je ujistil, že tu pro ně vždycky budeš.

Jednou z posledních věcí, které Ježíš udělal, když umíral na kříži, bylo, že svěřil péči o svou matku Marii svému blízkému příteli a učedníkovi Janovi: „Potom řekl tomu učedníkovi: ‚Hle, tvá matka!‘ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě“ (Jan 19:27). Proto dnešní slovo pro tebe zní: Dobře se starej o svou matku.

Český Těšín spotted 👀🔥
Billboard už ví… teď ještě ty. 😄
Tak co, dorazíš?
👉 Klikni na web, zjisti info a vezmi kámoše s sebou.
👉 Rozsviť tmu — buď u toho.
📍
5.–6. 5. — Pardubice
7.–9. 5. — České Budějovice, Český Těšín, Hlučín, Karviná, Most, Ostrava, Plzeň, Třinec
🎟️ VSTUP ZDARMA
🌐 www.rozsvittmu.cz
#rozsvittmu #ceskytesin #billboard #prijd #event fun:

Snaž se o usmíření
„… jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“Matouš 5:24

Zastav se na chvíli… a zeptej se sám sebe: Jsou všechny mé vztahy v pokoji? Nebo je někde skryté napětí, nevyřčená bolest, neodpuštění?

Ježíš říká něco velmi přímého: než přijdeš k Bohu, podívej se na své vztahy s lidmi. Protože to, jak jednáš s nimi, odráží to, jak skutečně stojíš před Ním. Možná se modlíš, sloužíš, dáváš ze sebe to nejlepší… ale Bůh ti jemně připomíná: „Nejdřív jdi a smiř se.“

To není snadná cesta. Znamená to udělat první krok. Znamená to překročit vlastní hrdost. Možná říct: „Promiň.“ Možná se zeptat: „Je mezi námi všechno v pořádku?“ Ale právě v téhle pokoře se rodí uzdravení. Právě tam začíná skutečný pokoj.

Možná dnes víš přesně, komu se máš ozvat. Neodkládej to. Poslušnost Bohu není jen o slovech — je o konkrétních krocích. A když spojíš Jeho slovo se svým jednáním, začne se dít něco mocného.

Dnes je den smíření. Dnes je den nového začátku. Uděláš ten krok?

HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!