Četba Bible – klíč k duchovnímu růstu (2)

„Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil…“ 2. Timoteovi 3:14

Ať navigační mapou tvého života nejsou názory lidí, ani populární kultura. Udělal bys stejnou chybu jako jeden farmářský synek, kterého otec poslal připravit pole – s upozorněním, ať oře rovně: „Vyber si něco na vzdáleném konci pole a orej přímo k tomu.“ Když později kontroloval, jak chlapec pokračuje, žádnou rovnou brázdu nenašel. „Pokud vím, vyzval jsem tě, ať si vybereš nějaký předmět a ořeš k němu!“ „No jo, tati,“ synek na to, „jenže on ten zajíc pořád poskakoval…“

Rovné linie vyžadují nehybný cíl. Proto zaměř pohled na neměnné zásady Božího slova a ono ať se ti ve tvém světě stane autoritou. Takové rozhodnutí jde naší kultuře proti srsti. Milejší je nám autorita, které dáme hlas při volbách, k níž se hlásíme při průzkumech veřejného mínění, zkrátka vše jen příjemné. Odpor vůči zásadám Božího slova není ničím novým. Už když psal Pavel Timoteovi, vyjmenoval devatenáct charakteristických rysů lidí, z nichž každý je plodem vzpoury (viz 2. Timoteovi 3:1-5).

A dodal: „Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti“ (2. Timoteovi 3:14-16).
Ponoř se tedy do Písma!

Četba Bible – klíč k duchovnímu růstu (1)

„Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst.“ Jozue 1:8

Bůh dal Jozuovi veliký úkol – dobýt zaslíbenou zemi a rozdělit ji mezi dvanáct izraelských kmenů. Dal mu i klíč ke zdaru: „Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě“ (Jozue 1:8). Nepřikázal mu hledat nějaký duchovní zážitek nebo nějaké osobní zjevení. Řekl mu, ať rozjímá nad Písmem.
Greg Hawkins a Cally Parkinson napsali knihu Move (Posuňte se dál). Chtěli objevit činitele duchovního růstu, proto učinili průzkum ve sborech celé tisícovky církví. Zde je to, co zjistili: „Nic duchovní růst tak neovlivňuje jako rozjímání a uvažování nad Písmem. I kdyby církve dokázaly dělat jen jedno – pomáhat lidem na všech úrovních duchovní zralosti, aby rostli ve vztahu s Kristem – bude jasné, že zvolily správně. Budou inspirovat, povzbuzovat a vyzbrojovat své lidi, aby četli Bibli.“
V Kristu neporosteš pouhou prací v církvi, nýbrž automaticky se to bude dít četbou Božího slova a vírou v ně. Proto se do Bible ponoř. Rozjímej o ní dnem i nocí, zas a zas nad ní rozvažuj. Máš otázky? Hledej odpovědi v ní. Ať se stane tvým průvodcem a rádcem, vrcholnou autoritou v životě. Petr to vyjadřuje slovy: „… jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli…“ (1. Petrova 2:2).

Důvěřuj raději Pánu než lidem

„Kdo … doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.“ Přísloví 29:25

Někdy děláme chybu, že vkládáme důvěru do lidí, zatímco bychom měli důvěřovat Pánu. Nakonec končíme zranění a zklamaní, protože zatímco Bůh nemůže selhat, lidé ano. Bible říká, že judský král Ása dokonale lnul srdcem k Bohu. Jakmile však proti němu vytáhl nepřátelský národ, zpanikařil a uzavřel vojenské spojenectví s jiným králem. Použil k tomu poklady, které vzal z Božího domu. Když nepřítel uslyšel zprávu o Ásově koalici, odtáhl.
Ása vymyslel řešení, a jeho plán fungoval – nebo to tak alespoň vypadalo. Pak ale Bůh poslal proroka Chananího, aby krále Ásu pokáral. Proč? „Poněvadž jsi hledal oporu u krále aramejského a neopíráš se o Hospodina, svého Boha…“ (2. Paralipomenon 16:7). To se často stává inteligentním, vysoce logicky uvažujícím lidem. Důvěřují vlastní schopnosti vymýšlet řešení svých dilemat. Chananí ve svém kárání pokračoval: „Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm. Ale v této věci jsi jednal jako pomatenec, a od nynějška budeš muset válčit“ (2. Paralipomenon 16:9). O pár let později, ve chvíli, kdy Ásu postihla život ohrožující nemoc, čteme: „… ani ve své nemoci se nedotazoval Hospodina, nýbrž vyhledal jen lékaře“ (2. Paralipomenon 16:12). Ti mu ovšem nedokázali pomoct, a on zemřel.
Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Nikdy nevkládej do lidí důvěru, kterou bys měl vkládat jedině v Pána.

Dělej vše pro slávu Boží (2)

„Vy však máte zasvěcení od Svatého… a znáte všechno.“ (1 Janova 2:20)

Možná si někdy říkáš: Já nejsem kazatel, nejsem vůdce, nejsem „někdo velký“… může si mě Bůh vůbec použít? Odpověď je jasná: ANO! Boží pomazání není vyhrazené jen pro „vyvolené“. Je pro každého – i pro tebe. Ať jsi kdekoliv a děláš cokoliv, Bůh chce skrze tebe jednat právě tam, kde jsi.

Představ si to: lékař, který nejen léčí znalostmi, ale i Boží přítomností. Učitel, který nejen učí, ale přináší světlo. Právník, který nejen hájí právo, ale nese Boží moudrost. To je život s pomazáním – když se obyčejné věci stávají neobyčejnými, protože v nich působí Bůh.

Bible říká: „Cokoli děláte, dělejte k slávě Boží.“ (1 Korintským 10:31) Ne „něco“, ne „jen duchovní věci“… ale cokoli. Každý detail tvého dne může být uctíváním. Každý rozhovor, každá práce, každé rozhodnutí.

Tak dnes nečekej na „velké věci“. Buď věrný v těch malých. Buď výjimečný v obyčejnosti. Právě tam se Bůh nejvíc oslaví.

HALLELUJA! Přijímáš dnes své pomazání a rozhoduješ se žít pro Jeho slávu? AMEN!

Život v Duchu…

Jsem Duch, mam duši a žiju v těle. Velice důležité je si uvědomit jak funguje tato trojce a tím se dostaneme k uvědomění si co znamená chodit Duchem. Duch není něco vedlejšího a jeho hlas není neznámý cizí hlas který musíme poznat. Duch jsem já a já jsem Duch. Musíme se naučit přestat hledat přítomnost Ducha ale Duchem byt a podle něj jednat. Pokud pochopíme že my a Duch jsme jedno celé tak spoustu věcí pochopíme aniž bychom se museli sebevíc snažit.

Duch byl stvořen dokonalý a má vše co potřebuje, není nic co by Duchu chybělo. Dále tu máme duši která je vlastně naší mysli, která je naše a byla formována různýma věcma. Například zkušenosti, zážitkama a poznanými za cely náš život. Vychováním, kulturou a podobně. Tělo (ikdyz to bude znít ted možná vtipně) ale není víc než oblečení které nosíme. Takže každý den vedeme zajímavý boj. Duch chce být se stvořitelem, s Otcem v jeho přítomnosti a pořád jen s nim. Duše chce koukat na filmy, seriály atd. Tělo chce žít tak jak žilo mnohé roky a je hříšné. Každý má 1/3 hlasu. A pokud Duch je 1/3 a chce byt s Pánem a zbylý 2/3 chtějí něco jiného, tak co musime udělat proto abychom přemohli těch 2/3? No přece dostat na svou stranu další hlas. Ale jak to prakticky udělat?

Proměňovat svou mysl - tudíž pracovat se svou duši aby se přiklonila na stranu Ducha a tím pádem tělo bude muset poslouchat.

„A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.“
‭‭Římanům‬ ‭12‬:‭2‬ ‭CSP‬‬

A teď jak prakticky na to?

Bible je klíčem k proměně duše. Každé slovo v této vzácné knize je manuál na proměnu duše. Náš Duch už všechno ví, ale duše to ještě potřebuje zjistit. Proto je tak důležité každý den přebývat v písmu. Protože jestli naše srdce již je proměněné tak teď se to musí dostat přes náš rozum aby se to stalo zjevným i ve skutečnosti našeho života.

Ale já nemám čas, nebaví mě číst, nerozumím tomu…to jsou nejčastější věty které slýchávám proč nečíst. Čas je třeba si vyhradit, jelikož žádnou změnu v životě neuvidíš dokud pro to nic neuděláš a tak je to i s tímto. Nebaví tě číst? Tak si ji pust ;) duše tomu možná nejdřív nebude rozumět, ale je napsáno „Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ Jan‬ ‭14‬:‭26‬ - tudíž tvůj Duch už to ví a ty jsi Duch takže stačí když budeš číst a používat na praxi a takto začne cesta proměny tvé mysli na Slávu Kristovou.

Amen

O všem se raď s Bohem
„… neptali se na Hospodinův výrok.“ Jozue 9:14, B21

Kolikrát stojíš před rozhodnutím a máš pocit, že to zvládneš sám? Že všechno dává smysl, vypadá správně… a přesto se můžeš mýlit. Přesně to se stalo Jozuovi: „… neptali se na Hospodinův výrok.“ (Jozue 9:14)

Nepřítel nepřichází vždy zjevně. Někdy vypadá jako skvělá příležitost, jako „dobrá cesta“, jako něco, co prostě zapadá. Bible říká, že i satan se umí převléct za anděla světla (2. Korintským 11:14). Proto nestačí jen vidět – potřebujeme slyšet Boha.

Zkus dnes žít jinak. Zastav se uprostřed dne a zeptej se: „Bože, jsi v tomhle? Mám jít tímto směrem?“ Boží hlas nemusí být hlasitý, ale je jistý. Jeho slovo je světlem pro tvé kroky – neukáže ti celý plán, ale dá ti dost světla na další krok.

Bůh tě chce vést konkrétně. Když Mu nasloucháš, uslyšíš v srdci tiché vedení: „To je ta cesta, jdi po ní.“ (Izajáš 30:21) A to je víc než jakákoli lidská jistota.

Dnes se rozhodni: nebudeš jednat bez Něj. O všem se poraď s Bohem. On vidí dál než ty.

HALLELUJA! Půjdeš dnes Jeho cestou? AMEN!

Požehnání nebo prokletí – volba je na tobě

„Tehdy zbudoval Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébalu…“ Jozue 8:30

Bible říká: „Tehdy zbudoval Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébalu … z neotesaných kamenů, neopracovaných železem. Na něm přinesli Hospodinu oběti zápalné… Všechen Izrael … stál … polovina směrem k hoře Gerizímu a druhá polovina směrem k hoře Ébalu… Potom předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak to je zapsáno v Knize Zákona“ (Jozue 8:30-34). Z tohoto jinak málo známého starozákonního příběhu plynou dvě důležitá ponaučení:
1) „… oltář z neotesaných kamenů, neopracovaných železem“ (Jozue 8:31) mluví o nevysloužené a nezasloužené Boží milosti k nám, s níž není spojeno žádné lidské úsilí. „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Efezským 2:8-9).
2) Všimni si, kde byl ten oltář vybudován. Když Izraelci naslouchali Jozuovi, který četl požehnání a prokletí zaznamenaná v Mojžíšově zákoně, polovina z nich stála proti hoře Gerizím a druhá polovina proti hoře Ébal. Ti, kteří stáli směrem k hoře Gerizím, slyšeli, jak předčítá požehnání, a ti, kteří stáli směrem k hoře Ébal, slyšeli, jak předčítá prokletí. Oltář však nebyl postaven na hoře požehnání Gerizím, ale na hoře prokletí Ébal. Poselství je jasné: I kdybys to „zpackal“, Bůh ti udělí svou milost.
C.S. Lewis řekl: „Poslušnost je klíč, který otvírá každé dveře.“ Takže i když selžeš a neposlechneš Boha, můžeš se vrátit k oltáři milosti na hoře Ébal. Byl tam vybudován pro lidi, jako jsi ty.

'Ježíšův rodokmen sahá přes Davida až k Abrahamovi. Abraham – Izák Izák – Jákob Jákob – Juda (a bratři) Juda – Peres a Zerach (matka Támar) Peres – Chesrón Chesrón – Rám Rám – Amínadab Amínadab – Nachšón Nachšón – Salmón Salmón – Bóaz (matka: Rachab) Bóaz – Obéd (matka: Rút) Obéd – Jišaj Jišaj – David (král) David – Šalomoun (matka: Batšeba). Šalomoun – Rechabeám Rechabeám – Abijám Abijám – Ása Ása – Jóšafat Jóšafat – Jóram Jóram – Uzijáš Uzijáš – Jótam Jótam – Achaz Achaz – Chizkijáš Chizkijáš – Menaše Menaše – Ámon Ámon – Jóšijáš Jekonjáš a jeho bratři. Babylónské zajetí – Jekonjáš – Šealtíel Šealtíel – Zerubábel Zerubábel – Abiud Abiud – Eljakim Eljakim – Azór Azór – Sádok Sádok – Achim Achim – Eliud Eliud – Eleazar Eleazar – Mattan Mattan – Jákob Jákob – Josef Josef (muž Marie) JEŽÍŠ KRISTUS (narozen z Marie). Rodokmen uzavírá Josef, manžel Marie, které se narodil Ježíš – Boží Syn. Od praotce Abrahama k Davidovi je to čtrnáct generací, dále čtrnáct generací od Davida po babylónské zajetí a od zajetí v Babylóně až ke Kristu také čtrnáct. '

Matouš 1:1-10,12-17
https://www.bible.com/cs/bible/162/MAT.1.1-10,12-17.SNC

Tvá slova mají moc
„Jak působivá jsou správná slova!“ Jób 6,25

Tvoje slova nejsou jen zvuky. Jsou to semínka.
Každé slovo, které vyslovíš, něco zasévá – do srdce druhých i do tvého vlastního života.

Jedno slovo může zranit na celý život… ale jiné může změnit směr lidského osudu.
Můžeš někoho srazit, nebo ho pozvednout. Můžeš zasít strach, nebo naději.

Bible říká: „Vlídná řeč je jako med – sladká pro duši a uzdravující pro tělo.“ (Přísloví 16,24)
Jaká jsou dnes tvoje slova?

Požádej dnes Boha:
„Pane, dej mi slova, která budují. Očisti mé srdce, aby z něj vycházelo to, co je plné lásky.“

Dnes máš příležitost změnit něčí život.
Mluv život. Mluv naději. Mluv požehnání.

HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Měj rád druhé a služ jim

„… služte v lásce jedni druhým.“ Galatským 5:13

Booker T. Washington se stal ředitelem Tuskegee Institute, ústavu pro vzdělávání školních učitelů v Alabamě. Krátce poté v roce 1881 procházel kolem domu jedné zámožné rodiny. Paní domu se domnívala, že Washington je jedním z dělníků, které její manžel najal na práce na zahradě, a požádala ho, zda by jí nepřipravil nějaké dřevo na topení. Profesor Washington s úsměvem přikývl, odložil kabát a dřevo naštípal. Pak nesl náruč dřeva ženě do kuchyně. Jedna mladá služka ho poznala a spěchala své paní říct, kdo to je.
Druhý den dopoledne se žena objevila ve Washingtonově kanceláři. Hluboce se omlouvala a stále opakovala: „Nevěděla jsem, že jste to vy, když jsem vás žádala o práci.“ Washington velkoryse odpověděl: „To je zcela v pořádku, paní. Já rád pracuji a je mi potěšením dělat laskavosti pro své přátele.“ Žena byla jeho chováním a ochotou odpustit natolik dojata, že věnovala ústavu štědré dary. Navíc přesvědčila mnoho svých bohatých přátel a známých, aby učinili totéž. Ve výsledku Washington díky tomuto jedinému naštípání dřeva získal pro ústav tolik peněz jako díky několika jiným sbírkám dohromady. Bible říká: „… služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“ (Galatským 5:13-14). Od Bookera T. Washingtona se můžeme naučit dvě věci:
1) Každé semínko laskavosti, které zaseješ, přinese nakonec do tvého života sklizeň požehnání.
2) Cesta k úspěchu v životě spočívá v lásce a službě druhým.

Nesobeckost – tajemství šťastného manželství

„Láska je trpělivá, laskavá… nehledá svůj prospěch…“ (1. Korintským 13:4–5)

Kolikrát si myslíme, že ti druzí mají lepší, šťastnější vztah než my? A přitom možná oni se dívají na nás a říkají si totéž. Pravda je, že žádné manželství není dokonalé. Ale každé může růst – pokud se opře o správný základ.

Tím největším nepřítelem lásky není nedostatek citu… ale sobectví. Když začnu hledat hlavně své pohodlí, své potřeby, své „já“, vztah se pomalu vytrácí. Láska totiž nezačíná otázkou: „Co z toho mám já?“ ale: „Jak ti dnes můžu posloužit?“

Bible nám dává jasný, i když náročný směr: láska je trpělivá, laskavá, nepočítá křivdy a vydrží i tehdy, když to není jednoduché. To není jen ideál – to je Boží plán pro skutečný život. A dobrá zpráva je, že takovou lásku se můžeme učit každý den, krok za krokem.

Zkus se dnes zastavit a udělat jednu nesobeckou věc pro svého partnera. Možná maličkost – ale právě ty mění všechno.

Láska, která dává, je láska, která roste.

HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!