Boží obraz, odpočinek a Ježíšovo jho
Bůh po šesti dnech stvoření sedmého dne odpočinul. Ježíš pak zve všechny unavené a přetížené, aby přišli k němu a vzali na sebe jeho jho. Co znamená skutečně odpočívat s Bohem, rozjímat nad jeho Slovem a nechat se jím vést?
Boží obraz a rozjímání nad Slovem
V úvodu se podívejme do knihy Genesis, tedy do první knihy Mojžíšovy. Ve druhé kapitole v prvních čtyřech verších čteme:
„Takto byly dokončeny nebesa, země i všechny jejich zástupy. Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a v sedmý den si Bůh odpočinul od všeho, co vytvořil. Bůh požehnal sedmý den a posvětil ho, protože v ten den Bůh přestal vykonávat celé své stvořitelské dílo, které vytvořil. Takto se událo stvoření nebe a země.“
Genesis 2,1–4
Bible při popisu stvoření všeho viditelného i neviditelného říká, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podle své podoby. Také my tedy patříme do tohoto Božího stvořitelského řádu. Boží obraz a Boží podobu můžeme vidět také v tom, jak žijeme a jak přemýšlíme.
Pro náš život je důležité, abychom rozjímali nad Božími pravdami. Velmi důležitý verš nacházíme v knize Jozue:
„Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst, ale rozjímej o ní dnem i nocí, abys zachovával a činil všechno, co je v ní napsáno. Tehdy budeš mít na své cestě úspěch a tehdy budeš jednat rozumně.“
Jozue 1,8
Vidíme zde určitý Boží princip: pokud uděláš toto, potom přijde toto. Abychom ve svém životě jednali moudře a rozumně a aby se nám naše cesta dařila, potřebujeme nejprve naplnit první část toho, co Bůh řekl.
Není zde napsáno: protože se ti daří, budeš nyní rozjímat nad Božím slovem. Je to přesně naopak. Bůh říká: Rozjímej o něm dnem i nocí.
Představme si, s jakou naléhavostí nám to Bůh říká:
„Ať se kniha tohoto zákona nevzdálí od tvých úst. Rozjímej o ní dnem i nocí, abys skutečně konal všechno, co je v ní napsáno. Protože tehdy se ti bude dařit na tvé cestě a budeš jednat moudře a rozumně.“
Bůh chce, aby se nám dařilo. Potřebujeme však neuhnout od jeho Slova.
Co znamená rozjímat nad Božím slovem?
Hebrejské slovo hágá použité v souvislosti s rozjímáním vyjadřuje přemýšlení nad Slovem v srdci a mysli, jeho tiché vyslovování, čtení nahlas, ale také jeho prohlašování.
Boží slovo potom můžeme používat také jako meč Ducha.
I v tom vidíme Boží obraz. Pán Ježíš Kristus, když chodil po zemi, byl plný Slova a mluvil Boží slova. Zákoníci a farizeové se divili, odkud to všechno zná.
Ježíš nad Božím slovem rozjímal, vyučoval je a také je používal jako meč Ducha, když bojoval na poušti proti ďáblu.
„Odejdi, Satane! Neboť je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému budeš sloužit.“
V takové chvíli musí být v člověku rozhodnutí. Může být viditelné i v jeho projevu a emocích, ale především musí být přítomné v srdci.
Emoce jsou součástí člověka a Bůh nám je dal. Také v Bibli vidíme Boží hněv, lítost nebo zármutek. Vidíme plakat Ježíše. Emoce tedy samy o sobě nejsou problémem. Důležité je, co je v našem srdci a podle čeho jednáme.
Princip práce a odpočinku
Pán tvořil šest dní a sedmého dne odpočinul.
Máme zde určitý řád: šest dní práce a jeden den odpočinku.
Také v tom můžeme vidět něco důležitého pro náš vlastní život. Potřebujeme pochopit, že odpočinek je důležitý. Bůh oddělil jednu sedminu tohoto času pro odpočinek.
A Pán Ježíš říká v Matoušově evangeliu:
„Pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste přetíženi, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, protože jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké.“
Matouš 11,28–30
Ježíš tato slova určitě říkal také proto, že kolem sebe viděl unavené a přetížené lidi.
Možná se někdy stejně cítíme i my. Možná jsme přetížení a naše duše potřebuje odpočinek.
Ježíš však říká, že když vezmeme na sebe jeho jho a budeme se od něj učit, nalezneme odpočinek pro svou duši.
Co znamená Ježíšovo jho?
Když Ježíš mluvil o jhu, jeho posluchači přesně věděli, jaký obraz používá.
Jho spojovalo dvě tažná zvířata při práci. Pokud byli dva v jednom jhu, jeden mohl být silnější a zkušenější a druhý jej následoval. Šli však spolu stejným směrem.
Ježíš říká:
„Vezměte na sebe mé jho. Pojďte se mnou. Nechte se mnou vést.“
Také při odpočinku je důležité nechat se Bohem vést a učit se od Ježíše.
Jak vlastně odpočíváme při Ježíši?
Odpočívat můžeme u moře, v přírodě nebo doma. Někdy se nám však ani tam skutečně odpočívat nedaří, protože si s sebou neseme své problémy, starosti a zápasy.
Nepřítel se nám snaží odpočinek ztížit.
Ale Ježíš říká, že u něj je odpočinek.
Nepozývejme Ježíše do svého jha
Když přijdeme k Ježíši, říká nám: „Vstup se mnou do mého jha.“
Někdy však děláme pravý opak.
Říkáme:
„Ježíši, jsem tady. Pojď teď ty do mého jha. Já tě povedu a budeme řešit toto, toto a ještě tamto.“
Možná máme během dne čas ztišení. Chceme být s Bohem. Může to být při procházce v parku, v lese nebo doma, když za sebou zavřeme dveře a chceme zůstat jen s Ježíšem.
A právě tehdy člověka často začnou napadat všechny možné věci:
„Toto musím vyřešit. Tamto potřebuji udělat. Na toto bych se měl zeptat. Tam musím zavolat.“
A najednou místo toho, abychom vstoupili do Ježíšova jha, zveme Ježíše do svého.
Bůh nám ale říká:
„Uvrhni to na mě. Nebuď ustaraný. Nech se mnou vést.“
Stíšení s Bohem nemá být další těžkou prací
Někdy lidé začnou brát stíšení s Bohem jako další povinnost.
„Musím si to odpracovat. Musím se půl hodiny modlit. Je to těžká práce. Raději si odpočinu u nějakého videa.“
Člověk hledá duševní odpočinek někde jinde.
Ježíš však říká:
„Vstup se mnou do jha. Nech se Bohem vést a uč se ode mne.“
Učit se od Ježíše znamená vidět, jak Ježíš přemýšlí, co říká, na co zaměřuje svou pozornost a jak jedná.
A právě tehdy načerpáme a přijmeme nové posilnění pro svou duši.
Sedm sborů a sedm dní
V knize Zjevení Janova posílá Pán Ježíš odkazy sedmi církevním sborům.
Máme zde sedm sborů. Můžeme se na ně podívat také v obrazu sedmi dnů: jako na odkazy pro dny práce v našem životě a také na poselství spojené s odpočinkem.
Efez – návrat k první lásce
Ježíš říká efezskému sboru:
„Znám tvé skutky, tvou námahu a vytrvalost… ale mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku.“
A vyzývá jej k pokání a k návratu k prvním skutkům.
K první lásce se totiž nemusíme vracet pouze prostřednictvím pocitů. Vracíme se také skrze skutky lásky.
Když člověk začne znovu dělat první skutky, mohou se postupně rozehřát i jeho emoce a vrací se také prožitek první lásky.
Ježíš zároveň vidí jejich námahu při rozlišování těch, kdo o sobě tvrdí, že jsou apoštolové, ale nejsou.
Smyrna – i v chudobě můžeš být bohatý
Ježíš Smyrně říká:
„Znám tvé soužení i chudobu, ale jsi bohatý… Neboj se toho, co máš vytrpět.“
Člověk může mít pocit, že nemá nic, a přesto mu Bůh říká:
„Jsi bohatý.“
Ježíš je povzbuzuje, aby zůstali věrní až do smrti, a slibuje jim korunu života.
Vězením nemusí být pouze fyzické místo. Člověk se může dostat také do vězení bolesti, hořkosti nebo neodpuštění.
Nepřítel chce člověka v takovém stavu držet. Když však odpustíme, můžeme prožívat Ježíšovo vysvobození.
Pergamon – drž se Kristova jména
Ježíš říká:
„Vím, kde bydlíš – tam, kde je Satanův trůn. Přidržuješ se mého jména a nezapřel jsi víru ve mne.“
Také my někdy procházíme místy a situacemi, kde je silná duchovní opozice.
V poselství Pergamonu se připomíná také Balám, který svedl Izrael k modlářství a sexuálnímu hříchu.
Proto potřebujeme dávat pozor na hřích.
A pokud padneme, potřebujeme rychle vstát.
Thyatira – pozor na falešný duchovní vliv
V Thyatiře Pán upozorňuje na falešnou prorokyni, která sváděla Boží služebníky.
Nemůžeme být naivní. Musíme počítat také s duchovní opozicí a potřebujeme rozlišovat.
Pán zkoumá nitro i srdce člověka a odplatí každému podle jeho skutků.
Sardy – probuď se
Sardám Ježíš říká:
„Máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý. Bdi a posilni to, co ještě zůstalo.“
Je to velmi vážná výzva.
Člověk může mít jméno, že žije, a přitom duchovně spát.
Proto Ježíš volá k probuzení a pokání.
Když člověk duchovně usne v hříchu, potřebuje činit pokání, aby mu znovu zazářil Kristus.
Laodicea – nikoho nepotřebuji
Laodicea představuje nebezpečný postoj:
„Jsem bohatý. Mám všechno. Nikoho nepotřebuji.“
Právě tehdy člověk začíná duchovně vlažnět.
Ježíš říká:
„Hle, stojím u dveří a tluču.“
Nikdy nebudeme tak bohatí ani tak silní, abychom nepotřebovali Boha.
A nikdy nebudeme tak silní, abychom nepotřebovali své bratry a sestry, společenství a modlitební krytí.
Vítězství totiž nepřijímáme pouze jako jednotlivci. Jsme Kristovým tělem.
Filadelfia – den odpočinku
A potom přichází Filadelfia.
Ježíš říká:
„Otevřel jsem před tebou dveře a nikdo je nemůže zavřít, protože ačkoli máš málo síly, zachoval jsi mé slovo.“
Právě Filadelfii můžeme v tomto obrazu spojit s dnem odpočinku.
V Božím odpočinku přijímáme uzdravující balzám a ujištění.
Ježíš říká, že i naši nepřátelé poznají, že si nás Bůh zamiloval.
Jsme v jeho bezpečí jako miláček Hospodinův.
Tuto sedminu nemůžeme vypustit
Tuto sedminu našeho života, čas odpočinku s Bohem, nemůžeme jednoduše odstranit.
Právě v odpočinku s Bohem můžeme slyšet klíčová povzbuzení.
Právě tam můžeme přijímat nové síly.
Právě tam se učíme od Ježíše.
A právě tam znovu zjišťujeme, že nemusíme všechno nést sami.
Ježíš nás stále zve:
„Pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste přetíženi, a já vám dám odpočinout.“
Vstupme tedy do jeho jha.
Nesnažme se přivést Ježíše do svého vlastního jha a říkat mu, kudy má jít.
Nechme se vést jím.
Učme se od něj.
Rozjímejme nad jeho Slovem.
A dovolme mu, aby naše duše nalezla skutečný odpočinek v jeho přítomnosti.
Modlitba
Otče nebeský, chválíme tě za tvé Slovo, které k nám mluví. Děkujeme ti, že chceš, abychom byli spojeni s tebou, vstoupili do tvého jha a dokázali odpočívat při tobě, při tvém Slově a ve tvé přítomnosti.
Chválíme tě, že jsi stále s námi, že zde nejsme jako sirotci a že nás vedeš Duchem Svatým do každé pravdy.
Dej nám z tohoto Slova přijmout právě to, co chceš každému z nás osobně říci. Pomoz nám podle toho také jednat, abychom všechno činili ke slávě tvého jména, posvěcovali se a viděli tě stále více ve svém životě.
Ve jménu Ježíše Krista. Amen.