Mějme se navzájem v úctě

„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“Římanům 12:10

Všiml sis někdy, jak dokážeme obvinit někoho jiného z věcí, které u sebe samých omlouváme? Jestliže ale od druhých vyžadujeme víc než od sebe, uplatňujeme dvojí metr. Ježíš řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7:3). Dvojí metr funguje následovně:
1) Jsou-li druzí tvrdohlaví, jsou podle tebe umínění; ty ale jsi pevný a rozhodný.
2) Jestliže tvůj soused nemá rád tvého kamaráda, řekneš, že „trpí předsudky“; když ale ty nemáš rád jeho kamaráda, je to proto, že „jsi dobrý znalec lidských povah“.
3) Když se on snaží někomu zvlášť zalíbit, podlézá mu; děláš-li to ty, jsi ohleduplný.
4) Pokud dává věcem čas, aby je udělal dobře, je líný; když to ale děláš ty, jsi pečlivý.
5) Jestliže druhý utrácí hodně peněz, je lehkomyslný a nedisciplinovaný; když ale totéž děláš ty, jsi velkorysý.
6) Hledá-li chyby, je kritický; zatímco když to děláš ty, jsi vnímavý.
7) Jestliže má někdo mírnou povahu, nazýváš ho slabochem; když ji máš ty, jsi laskavý.
8) Pokud se dobře obléká, je extravagantní; když se ale oblékáš ty, jsi vkusný a stylový.
9) Když řekne, co si myslí, je zlomyslný, jestliže to uděláš ty, jsi upřímný.
10) Když riskuje on, je to nerozumné; ve tvém případě je totéž projevem odvahy.
Pavel napsal: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10). Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Mějme se navzájem v úctě.

Uzdravování narušených vztahů

„… láska přikrývá všechna přestoupení.“ Přísloví 10:12

Láskyplné vztahy jsou základním stavebním kamenem života. Jsou základem Kristovy církve a důkazem, že máme v srdcích Boží lásku. Bůh klade velký důraz na naše vztahy s ostatními, protože ty ovlivňují všechny oblasti našeho života – doma, v práci, v církvi, ve škole i během naší každodenní komunikace s kýmkoli. Vztah založený na lásce, citlivosti a úctě může přivést ke Kristu i nespaseného manžela či manželku. Petr napsal: „Vy, ženy, se podřizujte svým manželům. Někteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednáním svých žen, když uvidí, jak čistý a uctivý život vedete“ (1. Petrova 3:1-2, B21).
Právě proto satan na naše vztahy tolik útočí. Pokud se nám rozpadnou vztahy, ovlivní to kvalitu našeho života. Lékařská věda dokázala, že nevyřešená hořkost a neodpuštění jsou zdrojem nemocí a depresí. A stejně jako tě Bůh chce uzdravit tělesně, chce také, abys zakusil jeho uzdravující dotek ve svých vztazích. Ty v tom ale také máš svou důležitou roli. „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:31-32).
Když se modlíš za své rozbité vztahy, modli se a vyznej: „Bůh mi odpustil všechny hříchy, proto si nebudu vůči nikomu držet neodpuštění. Odmítám veškerou hořkost a hněv. Pane, prosím tě o tvůj pokoj v oblasti nedorozumění a zranění v tomto vztahu. Amen.“

Stanov si jasné priority

„Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Žalm 90:12

Lee Atwater byl jmenován předsedou Republikánského národního výboru a stal se volebním manažerem prezidentské kampaně George Bushe. Tím se mu splnily dvě věci, kterých chtěl dosáhnout do svých čtyřiceti let.
Pak mu zjistili zhoubný nádor na mozku. Krátce před smrtí napsal tato moudrá slova: „Získal jsem víc bohatství, moci a prestiže než většina lidí. Člověk však může dosáhnout všeho, po čem touží, a přesto si připadat prázdný. Jakou moc by mi museli nabídnout, abych ji vyměnil za svůj čas s rodinou? Jakou cenu bych zaplatil za večer s přáteli? Musel jsem onemocnět smrtelnou chorobou, abych si tuto pravdu uvědomil. Je to však pravda, jíž se tato země může naučit na mé náklady. Ležím tu ve své ložnici, s tváří napuchlou steroidy, s bezvládným tělem. Lékaři mi stále nechtějí dát odpověď na tu otravnou otázku, kolik času mi zbývá. Občas nedokážu usnout, protože se tolik bojím, že se už nikdy neprobudím. Ušel jsem dlouhou cestu ode dne, kdy jsem prezidentu Bushovi řekl, že jeho heslo ‚laskavější a vlídnější‘ je sice hezká myšlenka, žádné hlasy nám ale nepřinese. Říkával jsem mu, že on může být laskavější a vlídnější, já ale takový být nehodlám. Jak hluboce jsem se mýlil. V životě není nic důležitějšího než vztahy a nic sladšího než lidský dotek.“
Pokud jsi moudrý, bude tvou životní prioritou na prvním místě Bůh, pak rodina a až na třetím místě kariéra. „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce“ (Žalm 90:12).

Měj rád druhé a služ jim

„… služte v lásce jedni druhým.“ Galatským 5:13

Booker T. Washington se stal ředitelem Tuskegee Institute, ústavu pro vzdělávání školních učitelů v Alabamě. Krátce poté v roce 1881 procházel kolem domu jedné zámožné rodiny. Paní domu se domnívala, že Washington je jedním z dělníků, které její manžel najal na práce na zahradě, a požádala ho, zda by jí nepřipravil nějaké dřevo na topení. Profesor Washington s úsměvem přikývl, odložil kabát a dřevo naštípal. Pak nesl náruč dřeva ženě do kuchyně. Jedna mladá služka ho poznala a spěchala své paní říct, kdo to je.
Druhý den dopoledne se žena objevila ve Washingtonově kanceláři. Hluboce se omlouvala a stále opakovala: „Nevěděla jsem, že jste to vy, když jsem vás žádala o práci.“ Washington velkoryse odpověděl: „To je zcela v pořádku, paní. Já rád pracuji a je mi potěšením dělat laskavosti pro své přátele.“ Žena byla jeho chováním a ochotou odpustit natolik dojata, že věnovala ústavu štědré dary. Navíc přesvědčila mnoho svých bohatých přátel a známých, aby učinili totéž. Ve výsledku Washington díky tomuto jedinému naštípání dřeva získal pro ústav tolik peněz jako díky několika jiným sbírkám dohromady. Bible říká: „… služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“ (Galatským 5:13-14). Od Bookera T. Washingtona se můžeme naučit dvě věci:
1) Každé semínko laskavosti, které zaseješ, přinese nakonec do tvého života sklizeň požehnání.
2) Cesta k úspěchu v životě spočívá v lásce a službě druhým.

Nesobeckost – tajemství šťastného manželství

„Láska je trpělivá, laskavá… nehledá svůj prospěch…“ (1. Korintským 13:4–5)

Kolikrát si myslíme, že ti druzí mají lepší, šťastnější vztah než my? A přitom možná oni se dívají na nás a říkají si totéž. Pravda je, že žádné manželství není dokonalé. Ale každé může růst – pokud se opře o správný základ.

Tím největším nepřítelem lásky není nedostatek citu… ale sobectví. Když začnu hledat hlavně své pohodlí, své potřeby, své „já“, vztah se pomalu vytrácí. Láska totiž nezačíná otázkou: „Co z toho mám já?“ ale: „Jak ti dnes můžu posloužit?“

Bible nám dává jasný, i když náročný směr: láska je trpělivá, laskavá, nepočítá křivdy a vydrží i tehdy, když to není jednoduché. To není jen ideál – to je Boží plán pro skutečný život. A dobrá zpráva je, že takovou lásku se můžeme učit každý den, krok za krokem.

Zkus se dnes zastavit a udělat jednu nesobeckou věc pro svého partnera. Možná maličkost – ale právě ty mění všechno.

Láska, která dává, je láska, která roste.

HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Nemluv ukvapeně
„Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.“ (Přísloví 29:20)

Někdy máme pocit, že když budeme mluvit rychle a hodně, ukážeme sílu. Ale Bible říká opak: ukvapená slova často prozradí nejistotu – a mohou nás připravit o to, co Bůh chtěl dát.

Jednoho mladého prodejce počítačových systémů, který jednal s firmou o prodeji velkého systému. Měl připravenou cenu 800 tisíc dolarů, ale vnitřně cítil: „Počkej. Nech je mluvit první.“ A tak hlavně naslouchal. Kupující sami rozebrali situaci, zeptali se na software… a pak řekli: „Dáme vám 950 tisíc dolarů, ale ani o penny víc.“ mladý prodejce skoro jen poděkoval — a přesto vyjednal víc, než čekal.

Jakub to říká jednoduše: „Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení…“ (Jakub 1:19). Bůh ti nedal dvě uši a jedny ústa náhodou. Když zpomalíš řeč, zesílíš rozlišování. Když méně mluvíš, víc slyšíš – druhé i Ducha svatého.

Dnes si dej výzvu: než odpovíš, na chvíli se nadechni. Zeptej se: „Je tohle správný čas? Je tohle pravdivé? Je tohle nutné? Je tohle laskavé?“ A uvidíš, jak Bůh povede tvoje slova s pokojem a autoritou.

HALLELUJA! Přijímáš dnes moudrost ticha a sílu naslouchání? AMEN!

Laska od Boha v nas roste rychle , pokud ji prijimame stdcem

Nech minulost v minulosti
„…buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“
(Efezským 4:32)

Kolik věcí z tvého života si skutečně pamatuješ? Jen zlomek. A přesto se někdy držíme právě těch bolestných okamžiků, jako by definovaly celý náš příběh. Minulost pak šeptá: „Pořád nejsi dost dobrý.“ A my jí uvěříme.

I když jsi svůj hřích vyznal, pocit viny se vrací. Odsouzení tě svazuje a bere ti radost. Ale to není Boží hlas. To je lež žalobce. Bůh stojí při tobě – a Jeho odpuštění je skutečné, úplné a konečné.

Jak se bránit? Vyhlašuj pravdu! Připomeň nepříteli, co pro tebe udělala krev Ježíše Krista. „Nyní není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.“ Žádného. Ani trochu. Ani stín.

Nedefinuj se tím, co jsi pokazil, ale tím, co Ježíš dokonale vykonal. Minulost už nemá právo řídit tvou přítomnost. Nech ji tam, kam patří – za sebou.
HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Jsem Svatý protože Bůh je Svatý,jsem moudrý protože Bůh je moudrý,miluji protože Bůh miluje,jsem laskavý protože Bůh je laskavý,jsem dobrý protože Bůh je dobrý,jsem spravedlivý protože Bůh je spravedlivý. Jsem Bohaté nebeské dítě protože můj Otec je Bůh Miluji tě Tatínku Pane Ježíši Kriste

Když mi Bůh poprvé řekl: „Dobrou noc, dcero moje“
Děkuji Bohu za služebníky, jako je Daniel Pech. Před zhruba třemi lety, když jsem ho poprvé slyšela kázat na YouTube, se ve mně něco probudilo. Jeho slova mě inspirovala, abych začala hledat Boha jako svého Otce.
Pamatuji si, že ještě ten večer jsem klekla na kolena a modlila se:
„Pane, prosím, zjev se mi jako Otec. Ukaž mi, jaký je opravdový vztah mezi otcem a dcerou. Nechci nic zkresleného.“
Často totiž nosíme v srdci zkreslený obraz Boha Otce – a to kvůli našim zkušenostem s pozemskými otci.
Ten večer, uprostřed modlitby, jsem uslyšela Jeho hlas:
„Dobrou noc, dcero moje.“
Zůstala jsem v naprostém úžasu. Šla jsem za manželem a řekla: „Víš, co mi právě řekl Bůh?“ Zopakovala jsem mu ta slova.
Manžel se usmál: „To je normální, to běžně říkají tátové svým holčičkám.“
Jenže můj otec mi to nikdy neřekl. A už vůbec ne s takovou něhou a laskavostí. Bůh přesně věděl, co moje srdce potřebuje slyšet.
Tak začal můj proces hlubokého uzdravení. Bůh mi nejprve ukázal neuzdravená místa v mém srdci a potom mi začal zjevovat, jaký opravdu je: milující, laskavý a nekonečně dobrý. Učil mě vidět Ho bez zkreslení – takového, jaký skutečně je.
V Bibli se píše:
„Především střež své srdce, vždyť z něho vychází život.“ (Přísloví 4,23)
Poznala jsem, že dokud je srdce plné zranění, je těžké vidět Boha správně. Ale když Mu dovolíme vstoupit a uzdravovat, začnou proudit nové prameny života.