Druhé blahoslavenství
„Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“
Matouš 5:4
Ježíš neříká, že požehnaný je smutek sám o sobě. Mluví o srdci, které přestalo utíkat před pravdou. O člověku, který se už nevymlouvá, neobhajuje svůj hřích a nehledá viníka někde jinde — ale pokorně přichází k Bohu a říká: „Pane, potřebuji Tvé milosrdenství.“
Pravé pokání není zoufalství ani sebelítost. Je to otevřené srdce před Otcem. Je to chvíle, kdy přiznáme: „Zhřešil jsem myšlenkami, slovy i činy.“ A právě tam, kde se vzdáváme pýchy, začíná proudit Boží odpuštění.
Bible zaslibuje: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští…“ To je naše útěcha! Bůh nás neodmítá, když přicházíme v pravdě. On očišťuje, uzdravuje a obnovuje vztah, který hřích narušil.
Dnes před Ním nic neskrývej. Přines Mu své selhání, bolest i vinu. Jeho milost je větší než tvůj hřích.
Blaze těm, kdo pláčou před Bohem — protože oni budou potěšeni! AMEN!
„Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“
Matouš 5:4
Ježíš neříká, že požehnaný je smutek sám o sobě. Mluví o srdci, které přestalo utíkat před pravdou. O člověku, který se už nevymlouvá, neobhajuje svůj hřích a nehledá viníka někde jinde — ale pokorně přichází k Bohu a říká: „Pane, potřebuji Tvé milosrdenství.“
Pravé pokání není zoufalství ani sebelítost. Je to otevřené srdce před Otcem. Je to chvíle, kdy přiznáme: „Zhřešil jsem myšlenkami, slovy i činy.“ A právě tam, kde se vzdáváme pýchy, začíná proudit Boží odpuštění.
Bible zaslibuje: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští…“ To je naše útěcha! Bůh nás neodmítá, když přicházíme v pravdě. On očišťuje, uzdravuje a obnovuje vztah, který hřích narušil.
Dnes před Ním nic neskrývej. Přines Mu své selhání, bolest i vinu. Jeho milost je větší než tvůj hřích.
Blaze těm, kdo pláčou před Bohem — protože oni budou potěšeni! AMEN!
Druhé blahoslavenství
„Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“
Matouš 5:4
Ježíš neříká, že požehnaný je smutek sám o sobě. Mluví o srdci, které přestalo utíkat před pravdou. O člověku, který se už nevymlouvá, neobhajuje svůj hřích a nehledá viníka někde jinde — ale pokorně přichází k Bohu a říká: „Pane, potřebuji Tvé milosrdenství.“
Pravé pokání není zoufalství ani sebelítost. Je to otevřené srdce před Otcem. Je to chvíle, kdy přiznáme: „Zhřešil jsem myšlenkami, slovy i činy.“ A právě tam, kde se vzdáváme pýchy, začíná proudit Boží odpuštění.
Bible zaslibuje: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští…“ To je naše útěcha! Bůh nás neodmítá, když přicházíme v pravdě. On očišťuje, uzdravuje a obnovuje vztah, který hřích narušil.
Dnes před Ním nic neskrývej. Přines Mu své selhání, bolest i vinu. Jeho milost je větší než tvůj hřích.
Blaze těm, kdo pláčou před Bohem — protože oni budou potěšeni! AMEN!
2 Commentarios