Pohnut soucitem
„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto…“ (Matouš 9:36)

Někdy si myslíme, že Boží vedení přijde jako jasný plán, hlas z nebe nebo „velké povolání“ do daleka. A pak se Bůh ozve úplně jinak: zastaví tě uprostřed běžné cesty… a otevře ti oči pro člověka, který je zrovna před tebou. I Thomas Barnardo chtěl do Číny, ale Bůh mu „dal Londýn“ – přes soucit s dětmi bez domova.

Možná právě tak poznáš, kam tě Bůh volá: tam, kde tě to bolí. Tam, kde se v tobě zvedne soucit, který nejde přejít. Ježíš „viděl zástupy“ a nebyl chladný pozorovatel. Byl pohnutý. A pak řekl: „Žeň je velká, dělníků málo… proste Pána žně, ať vyšle dělníky“ (Matouš 9:37–38).

Zkus si dnes položit jednoduchou otázku: Kdo je můj „zástup“? Kdo je vyčerpaný, skleslý, přehlížený – a Bůh mi ho dává do cesty? Někdy nezačneš velkým projektem. Začneš jedním krokem: zprávou, návštěvou, modlitbou, konkrétní pomocí.A jestli čekáš na „jistotu“, začni prosbou: „Pane, dej mi své srdce pro lidi.“ A když tě pohne soucit, neodkládej to. To může být Boží kompas.
HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!