Zažil(a) jsi v církvi zranění? 💔 Je to bolestivé. Možná až ochromující. Ale Ježíš přesto říká: „… zbuduji svou církev…“ (Mt 16,18) Církev tvoří lidé – nedokonalí, křehcí, někdy zraňující. A právě skrze tyto vztahy nás Bůh formuje. Bolest není znamením selhání víry. Je pozváním jít hlouběji. Přiznat si ránu, pojmenovat ji, přinést ji Bohu… a pokud je to možné, hledat smíření. Útěk sice bolí méně na chvíli, ale uzdravení nepřináší. Zeptej se sám(a) sebe: „Pane, co mě tím chceš učit?“ Možná jsi někoho idealizoval(a). Možná tě Bůh vede k odpuštění. Možná tě učí střežit své srdce víc než kdy dřív: „Střež své srdce, neboť z něho vychází život.“ (Př 4,23) A pokud přijde čas odejít, odejdi v pokoji. Bez hořkosti. S vděčností za to dobré. Nerezignuj na Boha ani na jeho církev. On je věrný – i když lidé selhávají. Najdi místo, kde znovu otevřeš srdce a dovolíš Bohu, aby ho uzdravil. 🔥 Bůh je dobrý. Církev je jeho. A tvůj příběh ještě neskončil. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN! 🙏✨