Projevuj Boží lásku!
„Když… vidí svého bratra v nouzi, ale odepře mu milosrdenství, jak v sobě může mít Boží lásku?“
1. Janova 3:17

Kolikrát spěcháme „sloužit Bohu“ – a přitom míjíme člověka, kterému můžeme pomoci právě teď? Příběh studentů, kteří běželi kázat o milosrdném Samařanu, ale nevšimli si žebráka u dveří, je až bolestně pravdivý. Někdy totiž přes veškeré naše duchovní aktivity uniká to nejdůležitější: milovat konkrétně, tady a teď.

Ježíš nám připomíná, že On se k nám přibližuje v potřebných: „Hladověl jsem… byl jsem nemocný… byl jsem bez domova…“ (parafráze Mt 25:42–43). Neptá se, kolik toho víme, ale kolik lásky projevíme. Ne jak krásně mluvíme o milosrdenství, ale zda se zastavíme u člověka, který ho právě potřebuje.

Možná dnes nepotkáš žebráka na chodbě semináře. Ale potkáš někoho unaveného, někoho přehlíženého, někoho, kdo nese tíhu, kterou nikdo nevidí. A tam začíná Boží láska – v tvojí ochotě zastavit se.

Přestaň jen mluvit o Boží lásce. Projev ji. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!