Vyčkávací strategie

„Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal.“ Žalm 40:2

Jestliže stojíš před problémem, který ti připadá příliš veliký, nebo máš pocit, že ti všechno „přerůstá přes hlavu“ a nevíš, co dřív, použij vyčkávací strategii. Tak to udělal žalmista David. A fungovalo mu to: „Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. … Blaze muži, který doufá v Hospodina, … protesals mi uši…“ (Žalm 40:2-5, 7). Pokud jsi úzkostný, je těžké čekat, a trpělivé čekání je ještě těžší. Zastav se a uvědom si, na koho čekáš. Čekáš na Pána. On je Pánem každé situace, včetně té tvé.

Možná ti pomůže ilustrační popis od Arthura McKinseye: „Pokud si problém představíte jako středověké opevněné město, pak spousta lidí na něj bude útočit čelně jako beranidlem. Zaútočí na brány a pokusí se prorazit obranu pouhou intelektuální silou a důvtipem. Já se naopak prostě utábořím za městem. Počkám si. Přemýšlím. Až jednoho dne – možná poté, co jsem se zaměřil na úplně jiný problém – se spustí padací most a obránci řeknou: ‚Vzdáváme se.‘ Odpověď na problém přichází náhle.“

Tak vypadá čekání na Boží působení. Zatímco ty čekáš, on pracuje ve tvůj prospěch.

Nevyhoř (2)

„To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ Jan 15:11
Aby ses vyvaroval vyhoření, udělej následující:

1) Zapoj se do podpůrné skupiny. Zeptej se sám sebe, kdo pro tebe plní roli, jakou měl Pavel pro Timotea. Kdo tě učí modlit se tak, jak to učili své učedníky Ježíš a Jan Křtitel? S kým můžeš sdílet své zápasy? Bible říká: „Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého“ (Přísloví 27:17). Bratři nebo sestry ve službě rozumějí tvým fyzickým, emocionálním a duchovním potřebám a mohou ti doporučit nové, osvěžující duchovní postupy.

2) Nauč se používat dvě písmena abecedy – NE – aniž by ses omlouval. Poznej své dary a svá omezení. Postav se svým obavám čelem. Nevyhýbej se jim tím, že je pohřbíš a budeš předstírat, že neexistují. Především se snaž, abys neupadl do stavu bezmoci. Věnuj čas rozvoji prospěšných strategií zvládání. Nepovažuj běžné události za katastrofy. Pocit „chtějí mě dostat“ je neklamnou známkou vyhoření! Nedrž si určitý názor jen proto, že jsi ho vždycky zastával. Stejně jako staré oblečení se může stát nepadnoucím a směšným.

3) Uvědom si, že není špatné se bavit. Smích je prospěšný pro zdraví, a to je dobře! Ježíš řekl: „To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“ (Jan 15:11). Řekl také: „… nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes“ (Matouš 18:3, ČSP). Děti se nesnaží řídit svět samy, ani nejsou posedlé hromadící se prací. Žijí přítomným okamžikem. Jedinou výhodou života ve stresu je, že se s Ježíšem setkáš dřív. Kdybys však měl k dispozici delší čas, mohla by tvá odměna být ještě větší!

Nevyhoř (1)

„Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, … že mě uznal za spolehlivého … ke své službě…“ 1. Timoteovi 1:12

Věděl jsi, že mezi lidmi působícími v pomáhajících profesích je vyšší míra alkoholismu, sebevražd a zneužívání drog než v jiných profesích? Hlavním důvodem, proč tomu tak je, je to, že tito lidé slyší a vidí pouze problémy a negativní stránky života druhých. Chceš-li tedy zůstat efektivní, nauč se následující:

1) Věnuj se i jiným věcem. Zavři dveře, telefonní hovory si nech posílat do hlasové schránky a odpočívej. Především se nediv, když přijdou potíže. Ježíš řekl, že přijdou (viz Jan 16:33). Spisovatel a psychiatr Scott Peck řekl, že pokud člověk počítá s tím, že život bude těžký, obvykle se ukáže, že ve skutečnosti je to lehčí, než si myslel.

2) Ber si pravidelně volno. Ve dnech volna dělej něco jiného. Nezapomeň, že tvůj Stvořitel nikdy nechtěl, abys práci věnoval víc hodin, než kolik jí věnoval on! Anglický kazatel Charles Spurgeon řekl: „Odpočinek je pro mysl stejně důležitý jako spánek pro tělo. Nebudeme-li odpočívat, zhroutíme se. Ježíš řekl: ‚Pojďte … na pusté místo a trochu si odpočiňte!‘ (Marek 6:31), protože lidé, kteří neodpočívají, nakonec padnou!“

3) Cvič a dostatečně spi. Choď na procházky, plav a zhluboka dýchej. Je to pro tebe dobré! Psycholog Arch Hart říká: „Vybuzení nadledvinek snižuje naši potřebu spánku. To je ale past, nakonec za to zaplatíme. Většina dospělých potřebuje spát osm až devět hodin denně.“

4) Nauč se relaxovat. Relaxace je opakem reakce „bojuj nebo uteč“. Již dvacet minut denně bez tyranie věcí přítomných i budoucích může kompenzovat škodlivé následky stresu.

Porozumět slovu „započteno“

„… ‚bylo počítáno za spravedlnost‘. … kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše…“ Římanům 4:22, 24

Představ si převod finančních prostředků z jednoho účtu na druhý. Banky to dělají každý den. A teď si představ, že jsi bez peněz a nemůžeš splácet své dluhy. Pak někdo učiní úžasný akt milosti, převezme všechny tvé dluhy a převede na tvůj účet takovou spoustu peněz, že do konce života nebudeš muset pracovat ani se o nic starat. To je to, co se stalo na kříži, když Bůh započetl Ježíšovi všechny tvé hříchy od kolébky až po hrob a tobě naopak započetl veškerou jeho spravedlnost. Neuvěřitelné, že? Řekl bys v takové situaci: „Ne, děkuji, chci si to zaplatit sám.“? Řekl bys: „Nemohu dovolit, abys dělal všechno a já nic. Budu do konce života pracovat, abych dokázal, že jsem hoden tvé lásky a milosti.“?

Spása je jako zdravá výživa označená „bez umělých přísad“. Musíš rozumět tomu, že spravedlnost je nutná k tomu, aby ses dostal do nebe, nespočívá ale v tom, že se budeš správně chovat a snažit se ji zasloužit. Spočívá v tom, že budeš správně věřit. Cítíš se provinile poté, co jsi zhřešil? To bys měl! Tvá nová přirozenost reaguje na hřích stejně jako tvé tělo na otravu jídlem. Došlo k porušení tvých hranic a tvůj znovuzrozený duch ti říká, že tohle už si nemůžeš dovolit. Už jsi jiný.

Proč Bůh zařídil spasení právě takto? Protože jakákoli spravedlnost, které bychom mohli dosáhnout sami, zdaleka nedosahuje jeho měřítek. Ve skutečnosti naši spravedlnost nazývá „poskvrněným šatem“ (viz Izajáš 64:5). Je důležité rozumět tomu, že tvá odměna v nebi sice závisí na tvém chování, vstup do nebe je ale založen pouze na důvěře v Krista.

Bůh si používá chybující lidi

„… až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ Lukáš 22:32

Lidé jsou příliš často znevažováni nebo zavrhováni kvůli tomu, čím v životě prošli. Někdy je to kvůli tomu, co oni udělali druhým, jindy kvůli tomu, co druzí udělali jim. Pokud jsi někdy navštívil second hand, víš, že v něm najdeš hodnotné věci za výrazně zvýhodněné ceny, jen musíš vědět, co hledáš. Ježíš to ví. V jeho očích jsi možná „na dně“, nejsi ale „odepsaný“.

Petr se tak hluboce trápil kvůli zapření Ježíše, že se rozhodl vrátit k chytání ryb. Dokážeš si představit tu šuškandu v přístavu? „To je ten chlápek, co se otočil k Ježíšovi zády!“ Kdyby byl Petr pastorem, vyzvali bychom ho k rezignaci nebo bychom přinejmenším neměli zájem poslouchat nic, co by říkal. Přesto byl prvním člověkem, kterého Ježíš po vzkříšení hledal. A když se pak setkali, nikdy, ani jednou se o jeho zapření nezmínil. Zato se ho třikrát zeptal: „Miluješ mě?“ (viz Jan 21:15-17). Poté, co Petr třikrát přisvědčil, Ježíš řekl: „Pas mé ovce!“ (Jan 21:17), čímž měl na mysli jeho budoucnost jako pastýře a vedoucího církve. Ježíš se díval dál než na Petrovu neúspěšnou minulost, viděl jeho budoucnost. Petrovo selhání pro Ježíše nebylo překvapením. Už předtím mu řekl: „… až se obrátíš, buď posilou svým bratřím“ (Lukáš 22:32).

Slabost, kterou Petr překonal, a obnovující milost, již zakusil, se pro něj staly jednou z nejdůležitějších zkušeností při pomoci druhým. Ano, Bůh tě bude kárat, je to však proto, aby tě obnovil a mohl použít pro své

Měj Boží pohled na věc

„A proto neklesáme na mysli…“ 2. Korintským 4:16

V dopise pro církev v Korintě Pavel přemítá o ceně služby Ježíšovi: „Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu“ (2. Korintským 11:24-27).

Co Pavlovi umožnilo povznést se nad své problémy a nenechat se jimi drtit? Boží perspektiva, Boží pohled na věc! „A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné“ (2. Korintským 4:16-18).

Pavel měl jiný přístup k věcem. Když neměl nic materiálního, věřil: „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:19). Když čelil popravčímu špalku, napsal: „Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší…“ (Filipským 1:23). Tak požádej Boha, aby ti dal svůj pohled na věc!