Setřes to ze sebe a jdi dál „… setřeste prach ze svých nohou…“ Marek 6:11 Buďme upřímní – všichni chceme, aby nás druzí měli rádi, respektovali nás a přijímali. Jestliže však lidé nejsou připraveni ani ochotni se změnit, nebo nezakusili radost a naplnění v Kristu jako ty, zažiješ často odmítnutí. Ve skutečnosti, pokud následuješ Ježíše, máš odmítnutí zaručené. Co bys tedy měl dělat? Ježíšovy instrukce učedníkům zněly: „‚Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete. A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.‘ I vyšli a volali k pokání; vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je“ (Marek 6:10-13). Až se zítra změní jejich okolnosti, někteří z těch, kteří tě dnes odmítají, budou otevřeni a připraveni přijmout to, co jim chceš sdělit. Lidé se bojí toho, čemu nerozumějí, a někteří proti tomu dokonce bojují. Když tedy narazíš na lidi, kteří tě „nebudou chtít přijmout ani vyslechnout“ (viz Marek 6:11), měj k nim lásku, modli se za ně, ale setřes to ze sebe a jdi dál. Nedovol, aby ti lidé, kteří nejsou připraveni přijmout to, co máš na srdci, bránili předat to těm, kdo připraveni jsou. Jedním z prvních Pavlových obrácených v Makedonii byla Lýdie. Všimni si, co říká Bible: „Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. … byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni…“ (Skutky 16:14-15). Snaž se mít na paměti, že ty jsi posel, a ten, kdo „otvírá srdce“, je Pán. Takže udělej svou část, a on udělá tu svou.

Odmítni nosit nálepku „… jeho matka ho pojmenovala Jaebes se slovy: ‚Porodila jsem ho s trápením.‘“ 1. Paralipomenon 4:9 Jméno Jaebes znamená „bolest a trápení“. Možná proto žádný jiný rodič v Písmu svému dítěti toto jméno nedal. Jaebes však odmítl tuto nálepku nosit. Odmítl se nechat tím jménem definovat. Nálepka obvykle uvádí informaci o tom, co je v láhvi, informuje o jejím obsahu a dokonce udává i její hodnotu. Jestli přijmeš nálepky, které se ti lidé snaží přiřknout, začneš věřit, že takový skutečně jsi a že se nikdy nestaneš něčím víc. Bible říká: „… vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je“ (Přísloví 23:7, ČSP). Lidé budou používat minulé zkušenosti, aby tě onálepkovali a omezili. Budou k tomu používat také tvé fyzické, mentální a emocionální vlastnosti. Co bys měl udělat? Udělej to, co Jaebes. Jdi s tím k Bohu! V konečném důsledku záleží především na tom, co si o tvé minulosti, přítomnosti i budoucnosti myslí on. Navíc tě miluje a má pro tvůj život plán. Jaebes se modlil: „‚Kéž bys mi dal požehnání a rozmnožil mé území! Kéž by tvá ruka byla se mnou a zbavila mě zlého, aby na mne nedolehlo trápení!‘ A Bůh splnil, oč žádal“ (1. Paralipomenon 4:10). Tato modlitba změnila jeho život a stejně dokáže změnit i život tvůj. Žádal Boha o čtyři věci: o požehnání, vliv, moc a ochranu. A Bůh mu je dal. Takže si dnes můžeš vybrat – buď budeš věřit tomu, co o tobě říkají druzí, nebo tomu, co o tobě říká Bůh. Když se na to podíváš tímto způsobem, je volba jasná.

Nepřestávej se modlit a věřit „Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.“ Židům 10:36 Jak dlouho by ses měl modlit a věřit, že ti Bůh odpoví? Zde je odpověď Písma: „Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno“ (Židům 10:35-36). Mnohá Boží zaslíbení mají konkrétní načasování, a abys je mohl přijmout, potřebuješ víru na „běh na dlouhou trať“. Všimni si slova „vytrvalost“ (viz Židům 10:36) a představ si sám sebe jako maratonského běžce odhodlaného dokončit závod a získat odměnu. Nepřehlédni také, že zaslíbení můžeš obdržet, až splníš Boží vůli. Možná si nejsi jistý, jaká je v té věci Boží vůle. Co o tom říká Boží slovo? Právě tím se musíš řídit, na tom stát a promlouvat to nad svou situací. Abraham se dvacet let díval na noční oblohu a věřil: „Pane, řekl jsi, že mých dětí bude tolik jako hvězd. Nevím, jak to uděláš, protože už je mi sto let a mé ženě Sáře devadesát. Přesto ti však budu věřit“ (viz 1. Mojžíšova 15:5-6). Pokud se budeš modlit tímto způsobem, riskuješ, že budeš v očích druhých vypadat jako blázen. Přijmout zázrak však může znamenat, že budeš vypadat směšně. Jako Ježíš, když řekl služebníkům, aby naplnili nádoby vodou, zatímco oni potřebovali víno, nebo když slepému potřel oči blátem, aby prohlédl. Ve výsledku však svatební hosté pili to nejlepší víno a slepec odešel domů vidoucí. Proč? Protože stáli na slově, které jim Ježíš dal. A totéž musíš dělat i ty.

Najdi si modlitební partnery „Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.“ (Marek 2, 3) Pokud máš pocit, že tvoje víra nestačí k uzdravení, obklop se lidmi, kteří víru mají. Příběh z Markova evangelia popisuje čtyři přátele, kteří se nenechali odradit davem: rozebrali střechu a spustili ochrnutého přímo k Ježíši. Když Ježíš viděl jejich víru, pronesl nad nemocným jediný příkaz: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ A on vstal; všichni žasli a vzdávali Bohu chválu (Mk 2, 3–5. 11–12). Všimni si dvou klíčových momentů: Rozebrali střechu. Víra se nezastaví před překážkami; hledá cestu, i kdyby to znamenalo prorazit střechu. Ježíš viděl jejich víru. Někdy rozhoduje víra společenství, ne pouze víra jednotlivce. Nemáš‑li dost víry, aby ses sám „probojoval“ k odpovědi, najdi aspoň dva lidi, kteří tě v modlitbě donesou až před Krista. Ježíš totiž řekl: „Shodnou‑li se dva z vás na zemi v prosbu o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to splní“ (Mt 18, 19). Teď si polož několik upřímných otázek: Jak často se modlíš? Denně? Týdně? Jen když se objeví problém, který neumíš vyřešit? Komu se věnuješ ve svých modlitbách? Zaměřuješ se hlavně na sebe, nebo stojíš i za druhými? Jsi ty sám modlitebním partnerem pro někoho dalšího? Pasivita není strategií víry. Víra jedná. Chceš‑li mít v kritické chvíli modlitební partnery, začni tím, že se takovým partnerem staneš i ty.

Růst znamená rozšíření „Zjednals mi prostor…“ Žalm 18:37, ČSP Přečti si tato místa z Písma o rozšíření: „Zjednals mi prostor…“ (Žalm 18:37, ČSP). „Jaebes vzýval Boha Izraele takto: ‚Kéž bys mi dal požehnání a rozmnožil mé území!‘“ (1. Paralipomenon 4:10). „Rozšiř místo ve svém stanu, ať napnou stanové houně tvých příbytků. … Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky“ (Izajáš 54:2). Bůh tě chce rozšířit duchovně, emocionálně, z hlediska vztahů i v každé další oblasti tvého života. Abys však mohl zažít rozšíření, musíš se učit od lidí, kteří jsou „větší“ než ty. John Maxwell napsal: „Během prvních deseti let, kdy jsem záměrně usiloval o osobní růst, jsem byl stále pozadu a snažil se to dohnat. Musel jsem překonat propast srovnávání. Uvědomoval jsem si, že potřebuji být v kontaktu s většími a lepšími vedoucími než jen s těmi z mého malého okruhu. Jakmile jsem však vystoupil ze své komfortní zóny, měl jsem z toho strach. Bylo jasné, že nejsem v jejich lize. Jejich organizace byly šestkrát větší než moje a měli o mnoho víc a lepších nápadů než já. Měl jsem pocit, že ztrácím pevnou půdu pod nohama a snažím se plavat. Přesto mě to povzbudilo. Proč? Protože jsem zjistil, že ti velcí mužové byli ochotni se o své nápady dělit. Tolik jsem se toho tehdy naučil! Učit se můžeš jen tehdy, když jsou ostatní před tebou. Bylo to těžké přechodné období, ale stálo za to. Pokud si tedy uvědomuješ, že druzí jsou lepší než ty, nenech se odradit. Buď rád, že jsou tu další, kteří ti pomohou ukázat cestu. Růst není houpací křeslo pro posezení, je to hora, kterou zdoláváš den za dnem. Je tu ale dobrá zpráva. Jak řekl Jim Rohn: ‚Nemůžeš přes noc změnit svůj cíl, svůj směr ale přes noc změnit můžeš.‘“

Nechme se řídit Kristovou láskou k nám „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova…“ 2. Korintským 5:14 Nejmocnější motivací k překonání hříchu není naše láska ke Kristu, ale jeho láska k nám. Naše láska k němu i při těch nejlepších úmyslech podléhá výkyvům. Ježíš řekl církvi v Efezu, že „opustili svou první lásku“ (viz Zjevení 2:4, ČSP), a sboru v Laodikeji, že začali být ve své lásce „vlažní“ (viz Zjevení 3:16). Mnozí jsme vyrostli ve sborech, kde nám tvrdili, že různým tělesným pokušením podléháme proto, že Pána dostatečně nemilujeme. Snažíme se tedy víc a víc, ale bez úspěchu, a nakonec se necháváme odradit. Je to jako zapřahat vůz před koně. Mělo by to být naopak. Tajemství vítězného křesťanského života nespočívá ve snaze víc milovat Ježíše, ale ve zjevení jeho lásky k tobě. Proto Pavel napsal: „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova…“ (2. Korintským 5:14). Pavlovo jednání se řídilo vědomím neuvěřitelné Kristovy lásky k němu. Jestliže dnes bojuješ s hříšnými návyky, modli se za zjevení Boží lásky k tobě. To dokáže všechno změnit! Pavel napsal: „… (prosím) aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží“ (Efezským 3:17-19).

🕊 Souboj mezi pravdou a lží je nepřetržitý „Ať je vaše slovo ‘ano’ ano a ‘ne’ ne. Co je nad to, je ze Zlého.“ (Matouš 5,37; srov. Jakub 5,12; Efeským 4,25) Slovem tvoříme vztahy. Slovem stavíme důvěru. Když ho ale nedodržíme, narušujeme nejen to, co jsme řekli, ale i to, kým jsme. Každé „ano“, které neplatí, a každé mlčení tam, kde měla zaznít pravda, je krokem k nepravdě. Lží není jen přímé klamání – ale i sliby bez úmyslu je dodržet. Odpovědi, které selektivně obejdou podstatné. Slova, která mají jen uklidnit, ne proměnit. A právě v těchto „malých“ ústupech často volíme pohodlí místo pravdy. A co víc – někdy raději mlčíme úplně. Neodpovíme. Děláme, že nevíme. Přejdeme to. Ale i to je forma nepravdy – ignorace zraňuje stejně jako odmítnutí. Vlastně tím říkáme: „Nestojíš mi za poctivou odpověď.“ Za každou nepravdou číhá sobectví. Říkáme tím: „Moje pohodlí je důležitější než tvoje právo znát pravdu.“ Ale kde není pravda, tam nemůže být důvěra. A kde není důvěra, tam není skutečný vztah – ani s lidmi, ani s Bohem. Ježíš přidává vážné slovo: „Z každého planého slova, které lidé promluví, budou vydávat počet v den soudu.“ (Matouš 12,36) A právě ta planá slova – sliby bez záměru, vyhýbavé odpovědi, alibistické mlčení – bývají příčinou průměrnosti, ztracených příležitostí i tíhy naší vlastní mysli. Nezdají se jako zlo, ale zanechávají stopu. I v duchovním světě mají následky. Bible zároveň ujišťuje: „Bez příčiny kletba nedojde cíle.“ (Přísloví 26,2) Ale každé zraňující nebo lhostejné slovo se může stát příčinou – a právě proto je důležité volit svá slova srdcem, ne jen jazykem. Dobrá zpráva Kristus vzal i naše prázdná a zraňující slova na kříž, aby viník našel milost a dostal sílu začít znovu (1 Jan 1,9). On sám je Pravda, která osvobozuje (Jan 8,32; 14,6). Pravdivost tedy není podmínka pro Boží lásku – je jejím ovocem. 👉 Dnešní výzva Kde mluvím jen „na efekt“? Kde dávám sliby bez úmyslu je naplnit? Kde mlčím, i když vím, že pravda čeká? Tvoje slovo není jen nástroj – je to zrcadlo tvého nitra. Pravda bolí, ale nelže. A skutečně osvobozuje.

Strach je nepřítelem růstu „Pobídni Izraelce, ať táhnou dál.“ 2. Mojžíšova 14:15 Pokud chceš růst, musíš překonat jakýkoli strach z chyb, které můžeš udělat. Spisovatel a profesor Warren Bennis řekl: „Chyba je prostě jiný způsob, jak něco udělat.“ Smiř se tedy s tím, že se na své cestě budeš dopouštět mnoha chyb, a ber to jako znamení, že jdeš správným směrem. Když měli Izraelci před sebou moře a za sebou faraónovy vozy, propadli panice. „Hospodin řekl Mojžíšovi: ‚Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál‘“ (2. Mojžíšova 14:15). Izraelci poslechli, a moře se pro ně stalo cestou k vítězství, zatímco pro nepřítele, z něhož měli strach, se stalo hrobem. Pokud budeš hledat „nejlepší způsob“ nebo „dokonalý způsob“, nikdy se nikam nedostaneš. Je to jako noční jízda po neznámé cestě. Byl bys rád, kdyby sis mohl celou trasu prohlédnout předtím, než se vydáš na cestu. Místo toho ji ale vidíš postupně. Během jízdy se ti kousek po kousku odhaluje další část cesty. Jestli tedy chceš vidět víc z cesty, kterou pro tebe Bůh má, pokračuj v jízdě! Dej si závazek, že začneš plnit svůj plán růstu a vydržíš u něj alespoň dvanáct měsíců. Pokud to uděláš, zamiluješ si ten postup a na konci roku uvidíš, jak daleko jsi došel. „Rozšiř místo ve svém stanu, ať napnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. Rozmůžeš se napravo i nalevo…“ (Izajáš 54:2-3).

Změň svou rutinu „… stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit.“ Izajáš 42:16 Jak dokládá zákon nezbytné rozmanitosti, trvalá existence jakéhokoli systému vyžaduje schopnost pěstovat různorodost ve svých vnitřních strukturách. Například při tělesném cvičení nakonec rutinní cviky ztrácejí efektivitu. Pokud cvičíš stále stejným způsobem, svaly se začnou přizpůsobovat a přestanou se rozvíjet. Musíš svou rutinu měnit, abys svaly „zmátl“. Totéž platí i v duchovní oblasti. Když se ocitneš v duchovní krizi, v devíti případech z deseti to znamená, že se pro tebe z něčeho posvátného stala rutina. Jistě je tomu u každého jinak, ale jedním ze způsobů, jak se dostat z duchovní krize, může být narušení rutiny a zkoušení nových duchovních disciplín. Někdy stačí, abys rutinu jen maličko změnil. Staň se dobrovolníkem v místním útulku pro bezdomovce. Začni si vést deník vděčnosti. Zapoj se do modlitební skupiny nebo do biblického studia. Vezmi si den volna a dopřej si čas osobní samoty. Nebo prostě ráno vstaň o něco dřív a věnuj trochu víc času Bohu. Jednou z malých změn v rutině, která ti může pomoct oživit čas věnovaný duchovnímu růstu, může být pořízení nového překladu Písma. Nová slova ti pomohou přijít na nové myšlenky. K duchovnímu růstu potřebuješ důslednost, strukturu a disciplínu. Když však procházíš obdobím duchovního sucha, zkus změnit svou duchovní rutinu. Místo toho, abys dělal věci tak, jak jsi je dělal vždycky, zkus je dělat jinak: „… stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit“ (Izajáš 42:16). Bůh se nemění, je ale v pohybu! A aby ses dostal tam, kam tě chce Bůh dovést, musíš být ochoten se pohybovat s ním.

Nepřestávej důvěřovat Bohu „By mne i zabil, což bych v něho neměl důvěru?“ Jób 13:15, přel. z angl.. První kapitola knihy Jób nám představuje Jóba jako jednoho z nejbohatších mužů své generace. Ve druhé kapitole však přichází o všechno včetně zdraví, bohatství a dětí. Ale ve čtyřicáté druhé kapitole je opět na vrcholu! Zajímá tě, co se stalo ve třetí až čtyřicáté první kapitole? Pak by sis měl tu knihu přečíst, abys zjistil, jak Jób měl všechno, jak o všechno přišel a jak vše získal zpět, takže nakonec měl dvakrát tolik, než o co přišel. Měl nezodpovězené otázky? Spoustu. Zažíval zármutek? Ano. Tak hluboký, že si to lze těžko představit. Nikdy však nezměnil názor na Boha a Bůh nikdy nezměnil svůj názor na Jóba. Jóbův postoj nejlépe shrnuje verš: „By mne i zabil, což bych v něho neměl důvěru?“ (Jób 13:15, přel. z angl.). Jestliže jsi právě uvízl na místě, kterému nerozumíš, nevzdávej to – ani pokud jde o Boha, ani pokud jde o tebe. Jestli nerozumíš své situaci a připadá ti zcela neúnosná, postav se na toto veliké biblické zaslíbení: „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků“ (Izajáš 26:3-4). To, že budeš důvěřovat Bohu, neznamená, že dostaneš odpověď na všechny své otázky. Znamená to ale, že získáš dokonalý pokoj bez ohledu na okolnosti. Neznamená to ani, že nebudeš prožívat zápasy. Znamená to však, že budeš mít „trvalou sílu“. Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Nepřestávej důvěřovat Bohu, a on tě tím provede.

Předkova chyba se stala zázrakem „Tu … spatřili, jak … přichází karavana Izmaelců… Táhli … do Egypta.“ 1. Mojžíšova 37:25 Kdyby byli Abraham se Sárou ochotni ještě chvíli počkat, naplnilo by se Boží zaslíbení a narodil by se Izák. Ovládla je však netrpělivost, a tak se narodil Izmael. Jedno z Božích jmen uváděných v Písmu zní „Vykupitel“, protože on dokáže vykoupit naše chyby a proměnit je v poučení, tvůj průšvih dokáže proměnit v zázrak, který potřebuješ. Trvalo to tři pokolení, Bůh však nepořádek, který způsobil Abraham, proměnil v zázrak vysvobození, které potřeboval Josef. Josefovým údělem bylo stát se vládcem Egypta a zachránit v době hladu svou rodinu i svět. Protože ho však jeho bratři nesnášeli, prodali ho jako otroka „karavaně Izmaelců“ (viz 1. Mojžíšova 37:25). To byli potomci Izmaele, který se narodil Abrahamovi a Sářině služce Hagar. Kam tito Izmaelci mířili? Do Egypta! „Tu se rozhlédli a spatřili, jak od Gileádu přichází karavana Izmaelců; jejich velbloudi nesli ladanum, mastix a masti. Táhli s tím dolů do Egypta. … Když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta“ (1. Mojžíšova 37:25, 28). Dokud Bůh neřekne, že je konec, žádný konec není. On může nepořádek, který jsi způsobil v minulosti, proměnit v zázrak, který potřebuješ v budoucnosti. Navíc ten zázrak bude požehnáním nejen pro tebe, ale i pro jiné. A možná ti „jiní“ dokonce budou ve tvé vlastní rodině, stejně, jako to bylo v případě Josefa.