Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Můžeme zůstat stát - anebo vykročit. Můžeme se začít topit. Ale s Bohem se nelze utopit, v případě potíží nás Bůh jednoduše vyloví.. Když ovšem ve víře, s pohledem upřeným na Něj, dojdeme do cíle, bude to nejlepší. Když ve víře vykročíme a jdeme, přijde vždy požehnání. Letíme linkou Ducha Božího a to je velkolepý let! Bůh vždycky na nás zareaguje. Bůh nikdy naše kroky víry nenechává bez reakce.. Když se naučíme chodit po moři, když si přestaneme dělat lidské pojistky, když se přestaneme bát, začne nás Bůh používat naprosto novým způsobem v mnohem větších projektech svého nebeského království.. Jdeme?🙂