Připojit
Přihlásit se Registrace
Denní režim
© 2026 Unity Christ
Jedna z nejčastějších otázek, které si lidé pokládají v souvislosti s vírou, zní:
„Proč Bůh, který je dobrý a milující, připouští zlo?“
„Proč existuje peklo, když Bůh chce, aby byli lidé zachráněni?“
Odpověď neleží v emocích ani v jednoduchých moralitách. Leží v pochopení svobodné vůle – a jejího nezbytného propojení s láskou, odpovědností a důsledky.
Člověk i anděl byli stvořeni jako bytosti se schopností volby. To je zásadní rozdíl mezi živou bytostí a naprogramovaným strojem. Bůh nechtěl armádu robotů, kteří automaticky konají dobro, protože nic jiného neumí. Chtěl děti, které se pro něj dobrovolně rozhodnou.
Ale aby mohla existovat opravdová volba, musí existovat i reálné alternativy. Ne jen formálně – ale rentabilně, smysluplně. To znamená, že člověk musí mít možnost volit i špatně. Jinak jeho volba není volbou, ale instinktivní reakcí na jedinou rozumnou cestu.
Představme si následující:
Máte „na výběr“ mezi dvěma možnostmi:
den v luxusních lázních na Havaji (vše zaplaceno),
nebo vás někdo bodne drátem do oka.
Technicky vám byly nabídnuty dvě možnosti. Ale reálně žádná volba neexistuje. Nikdo, kdo má všech pět pohromadě, si nevybere bolest. A právě o to jde:
Skutečná volba existuje pouze tehdy, když je druhá možnost racionálně myslitelná.
Kdyby Bůh stvořil svět, ve kterém je všechno – včetně lidí, okolností a motivací – nastaveno tak, že jediná smysluplná volba je ta, která vede k Němu, pak by schopnost volby byla nadbytečná.
Takový člověk by si Boha „zvolil“ ne proto, že ho miluje, ale protože nic jiného nedává smysl.
A to není láska.
Proto Bůh člověka nestaví do sterilního, bezpečného prostředí, ale do padlého světa, kde je každá okolnost potenciálně namířená proti němu. Kde se dá žít, rozhodovat, milovat – i nenávidět.
Bůh si nepřeje „povinnou“ lásku. Přeje si lásku dobrovolnou, zralou, vědomou. A právě proto je schopnost odmítnout Boha zcela zásadní pro existenci skutečné lásky.
Bez možnosti odmítnout není volba. Bez volby není svoboda. A bez svobody není láska.
C. S. Lewis to shrnuje následovně:
„Bůh stvořil bytosti schopné jít správnou cestou, ale také sejít z ní. Svět bez možnosti hříchu by byl svět bez lásky.“
Bůh nechce zlo. Nenávidí ho. Ale připouští jeho možnost, protože respektuje naši důstojnost. Naší svobodu. A věří, že navzdory temnotě si někteří z nás zvolí světlo.
A ti, kteří se pro něj rozhodnou uprostřed chaosu, bez důkazu, bez donucení – ti ho milují opravdu. A jejich volba má hodnotu.
Možná je snadné říct, že Bůh mohl udělat svět bez pekla, bez bolesti, bez volby. Ale pak by všechno, co děláme, bylo jen funkcí našeho kódu. A to není láska.
Bůh nechtěl program.
Bůh chtěl vztah.
A vztah, který něco stojí. Který nese riziko. Který může být odmítnut. Ale právě proto může být skutečný.
🗨️ Co pro tebe znamená svobodná vůle ve vztahu k Bohu? Zažil/a jsi moment, kdy byla tvoje víra volbou navzdory okolnostem?
Poděl se v komentářích.👇