Cesta učedníka: Gilgal, Bétel, Jericho a Jordán

Duchovní život není skok rovnou do zralosti. Člověk se nenarodí znovu a druhý den není hotovým duchovním otcem. Bůh člověka vede cestou. Vyučuje ho, očišťuje, zařazuje ho do svého domu, učí ho poslušnosti, připravuje ho na duchovní boj a vede ho k odpovědnosti.

Tento obraz je dobře vidět na cestě Eliáše a Elíši ve 2. Královské 2. Eliáš je Boží prorok. Elíša je jeho učedník. To znamená, že s ním tráví čas, následuje ho, učí se od něj, napodobuje ho a drží se ho.

Když Eliáš říká Elíšovi: „Zůstaň tady, protože Hospodin mě posílá dál,“ Elíša odpovídá: „Jakože je živ Hospodin a jakože je živa tvá duše, neopustím tě.“

To je postoj učedníka.

Učedník nejde za Bohem jen tehdy, když je cesta snadná. Nejde jen po první zastávku. Nechce jen požehnání bez následování. Říká: „Půjdu dál. Neopustím cestu, na kterou mě Bůh vede.“

Na této cestě se objevují čtyři důležitá místa: Gilgal, Bétel, Jericho a Jordán. Každé z nich ukazuje jednu část duchovního růstu.

Gilgal: znovuzrození a nový začátek

První zastávkou je Gilgal.

V Gilgalu se v biblických dějinách Izraele stalo něco velmi důležitého. Když Izraelci přešli Jordán, byli tam obřezáni, protože během putování pouští obřízku neměli. Potom Hospodin řekl Jozuovi: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou potupu.“ Tento příběh najdeme v Jozue 5,2–9.

Gilgal proto ukazuje na nový začátek. Na odvalení staré potupy. Na oddělení od starého života. Na vstup do nové identity.

V duchovním smyslu Gilgal ukazuje na znovuzrození.

Člověk se do Božího království musí narodit. Ježíš řekl, že pokud se člověk neobrátí a nebude jako dítě, nevejde do Božího království. Viz Matouš 18,3.

Nestačí být vzdělaný, schopný, nábožensky informovaný nebo slušný. Člověk může znát mnoho věcí, může mít rozumovou kapacitu, může číst knihy, může znát biblické pojmy, ale pokud nepřijal Krista a nenarodil se z Ducha, zůstává mimo nový duchovní život.

Proto je Gilgal první nezbytnou zastávkou.

Nejprve musí přijít pokání, odpuštění a spasení. Nejprve musí člověk přijmout Krista. Teprve potom může zdravě růst dál.

To souvisí se slovem z 2. Korintským 5,17: kdo je v Kristu, je nové stvoření; staré věci pominuly a nastalo nové. Gilgal připomíná, že duchovní cesta nezačíná sebezdokonalením, ale Božím zásahem. Člověk se nestává učedníkem tím, že se jen trochu zlepší. Potřebuje nový život v Kristu.

Když sloužíme lidem, potřebujeme rozlišovat, zda už prožili nové narození. Nemůžeme čekat, že duchovně nenarozený člověk bude žít jako zralý křesťan. Nejprve potřebuje přijmout Krista, odpuštění hříchů a nový život.

A právě to je třeba duchovním dětem stále připomínat. V 1. Janově 2,12 čteme, že duchovním dětem jsou odpuštěny hříchy pro Kristovo jméno.

Gilgal tedy říká: začni u Krista. Přijmi odpuštění. Nech staré věci pominout. Vstup do nového života. Bez Gilgalu není další cesta učedníka zdravě postavená.

Bétel: Boží dům

Druhou zastávkou je Bétel.

Bétel znamená „Boží dům“. Je to místo spojené s Jákobem. V Genesis 28 čteme, že Jákob spal na kameni a měl sen. Viděl schodiště nebo žebřík do nebe a Boží posly, kteří vystupovali a sestupovali. Když se probudil, řekl, že toto místo je Boží dům a brána nebes.

Bétel ukazuje, že člověk, který se znovu narodil, nemá zůstat sám. Potřebuje Boží dům.

Božím domem je církev. Člověk potřebuje patřit do Boží rodiny. Potřebuje duchovní prostředí, kde může růst, být vyučován, veden, povzbuzován a formován.

Duchovní dítě nemá zůstat samo. Stejně jako dítě v rodině potřebuje domov, duchovní dítě potřebuje Boží dům. Patří do Boží rodiny a má se učit žít v ní.

 Boží dům je Boží rodina a zároveň Boží armáda. Člověk tam nepřichází jen proto, aby něco přijal. Učí se tam růst, sloužit, nést odpovědnost a být připravený stát v duchovním boji.

Bétel ale není jen myšlenka. Boží dům se musí budovat.

V domě má být péče, duchovní výživa, řád, pravda a prostor pro růst. Lidé potřebují vědět, že patří do Božího domu, a potřebují tam dozrávat. To se nestane samo od sebe.

Proto je třeba lidem vysvětlovat, že po znovuzrození mají patřit do Božího domu. Ne jako hosté bez závazku, ale jako členové Boží rodiny.

Gilgal je nový začátek. Bétel je Boží domov.

Jericho: duchovní boj a poslušnost

Třetí zastávkou je Jericho.

Jericho bylo začátkem dobývání zaslíbené země. Bůh dal Izraeli zemi, ale vstup do ní nebyl bez boje. Lid se musel připravit, poslouchat Boží pokyny a jednat Božím způsobem.

Jericho ukazuje, že duchovní život není jen přijetí zaslíbení. Je to také poslušnost v boji.

Izraelci měli Jericho obcházet. Sedm dní měli chodit kolem města. A po většinu času neměli mluvit. To je důležitá lekce. Někdy je v duchovním boji důležitější mlčet než mluvit. Někdy člověk svými slovy pokazí to, co Bůh připravuje. Někdy reptání, vysvětlování, komentování a pochybnosti oslabují poslušnost.

Bůh jako by říkal: „Ty jen choď. Ty jen poslouchej. Teď nemluv. Já jednám.“

To není snadné. Člověk má tendenci mluvit, vysvětlovat, komentovat a přidávat vlastní pohled. Ale Boží cesta někdy vede přes ticho a poslušnost.

Jericho proto ukazuje, že duchovní boj není jen hlasitý odpor. Je to také schopnost držet se Božího pokynu, i když mu člověk úplně nerozumí.

Člověk potřebuje, aby ho Pán připravil. Dobývání zaslíbené země není jen okamžik vítězství. Je to cesta poslušnosti, vytrvalosti a duchovního učení.

Jeden pastor říkal, že se duchovnímu boji musel učit postupně. Nebylo to ze dne na den. Procházel lekcemi, ve kterých poznával, že ještě není tak připravený, jak si možná myslel. Právě takové situace člověka učí pokoře.

Někdy si člověk myslí, že už věci chápe. Potom přijde zkouška a ukáže se, že se teprve učí. To není prohra. To je Boží škola.

Jericho tedy říká: pokud chceš vstoupit do zaslíbení, musíš se učit Božímu způsobu boje. A někdy Boží způsob znamená méně mluvit a více poslouchat.

Jordán: předání pomazání

Čtvrtou zastávkou je Jordán.

U Jordánu Eliáš udeřil pláštěm do vody a voda se rozdělila. Eliáš a Elíša přešli. Potom byl Eliáš vzat vzhůru a jeho plášť zůstal Elíšovi.

To ukazuje na předání pomazání.

Starší duchovní generace předává mladší. Ten, kdo byl učedníkem, přijímá odpovědnost. Elíša nešel jen za zážitkem. Nešel jen sledovat Eliáše z dálky. Šel s ním cestou, držel se ho, učil se od něj a došel až k místu předání.

Jordán proto mluví o duchovní odpovědnosti.

Pomazání není hračka. Člověk k němu nemá přistupovat lehkovážně. Je třeba projít cestou, nechat se vést, učit se a dozrávat.

Nejdřív Gilgal — nový život.

Potom Bétel — Boží dům.

Potom Jericho — poslušnost a duchovní boj.

A potom Jordán — předání a odpovědnost.

To je Boží řád.

Říkat to, co dává Bůh

S tématem předání souvisí i odpovědnost mluvit to, co dává Bůh, ne jen to, co lidé chtějí slyšet.

Vzpomenu si na  příklad kazatele, který mluvil na semináři pro pastory. Měl v srdci povzbudivé slovo, lidé na něj reagovali nadšeně, ale potom vnímal, že se ho Bůh ptá, proč neřekl to, co mu skutečně dal říct. Ti pastoři nepotřebovali jen povzbuzení. Potřebovali slyšet i napomenutí.

To je důležité.

Boží služebník nemá lidem dávat jen to, co je příjemné. Bůh skutečně povzbuzuje, žehná a uzdravuje. Ale také vede k pokání, poslušnosti a proměně života.

Duchovní zralost znamená být věrný tomu, co Bůh svěřil, ne jen tomu, co se bude dobře poslouchat.

Vidět svou cestu jako Boží cestu

 důležitá myšlenka: člověk má vidět svou cestu v Boží spravedlnosti. Má uznat, že cesta, kterou ho Bůh vede, je správná, pevná, přímá, spolehlivá a souhlasí s Božím slovem.

To je důležité hlavně tehdy, když cesta nevypadá lidsky výhodně.

Znám příběh kazatele, který v určité době stál před možností, jež lidsky vypadala mnohem atraktivněji. Nabízela lepší příležitosti, více peněz a zajímavější cestu. Přesto se rozhodl jít cestou, kterou vnímal jako Boží vedení, i když byla skromnější a těžší.

Později pochopil, že to byla součást Boží školy.

Ne každá těžká cesta je automaticky Boží. Ale když Bůh člověka určitou cestou vede, nemusí být rozhodující, jestli je pohodlná, rychlá nebo lidsky výhodná. Důležité je, jestli je správná před Bohem.

Člověk se musí učit říct: „Pane, toto je moje cesta, pokud mě jí vedeš ty. Chci ji vidět ve tvé spravedlnosti.“

Boží škola má své ročníky

Celá tato cesta ukazuje, že Bůh vede člověka postupně.

Někdy by člověk chtěl být v osmém ročníku, ale je teprve ve čtvrtém. A pokud je ve čtvrtém, má dobře zvládnout čtvrtý. Pokud už je v osmém, nemá se vracet do školky.

To je obraz duchovní školy.

Když se člověk obrátí, je duchovním dítětem. Je to krásné období. Člověk prožívá radost, nadšení, nové poznání a Boží blízkost. Ale Bůh ho nechce nechat navždy v duchovním dětství. Vede ho ke zralosti.

Jeden kazatel popisoval, že po svém obrácení prožíval radost duchovního dítěte. Všechno bylo nové, živé a krásné. Později však ve službě začal vnímat, že ho Bůh vede k jiné odpovědnosti. Už neměl jen přijímat jako dítě, ale měl nést druhé jako duchovní otec.

To je cesta růstu.

Bůh člověka vychovává, očišťuje, učí, připravuje a vede dál. Ne proto, aby ho zatížil, ale aby nesl více ovoce.

Nepřeskakuj cestu

Gilgal, Bétel, Jericho a Jordán ukazují cestu učedníka.

Gilgal říká: potřebuješ se narodit znovu.

Bétel říká: potřebuješ patřit do Božího domu.

Jericho říká: potřebuješ se učit poslušnosti a duchovnímu boji.

Jordán říká: potřebuješ dozrát k předání a odpovědnosti.

Není dobré přeskakovat Boží proces. Není dobré chtít odpovědnost bez zralosti, službu bez učednictví, pomazání bez cesty, zaslíbení bez poslušnosti.

Bůh vede člověka moudře. Ne vždy rychle, ne vždy pohodlně, ale správně. A když člověk zůstane na cestě, Bůh ví, kam ho vede.

Závěr

Cesta učedníka není jen příběh Eliáše a Elíši. Je to obraz duchovního růstu.

Bůh člověka nejprve přivádí ke Kristu. Potom ho vede do svého domu. Potom ho učí poslušnosti a duchovnímu boji. A potom mu ve správný čas svěřuje odpovědnost.

Gilgal, Bétel, Jericho a Jordán proto nejsou jen čtyři místa na mapě. Jsou to čtyři duchovní zastávky.

Bez Gilgalu není nový život.

Bez Bételu není duchovní domov.

Bez Jericha není poslušnost v boji.

Bez Jordánu není předání odpovědnosti.

Kdo chce jít cestou učedníka, nemá přeskakovat Boží proces. Má zůstat věrný na cestě, kterou ho Bůh vede.

Modlitba

Pane, děkuji ti, že mě vedeš cestou učedníka. Děkuji ti za Gilgal, kde dáváš nový život a odvaluješ starou potupu. Děkuji ti za Bétel, za tvůj dům a duchovní rodinu. Děkuji ti za Jericho, kde mě učíš poslušnosti a duchovnímu boji. Děkuji ti za Jordán, kde předáváš odpovědnost ve správný čas. Pomoz mi nepřeskakovat tvůj proces. Uč mě růst, dozrávat a zůstat na cestě, kterou mě vedeš. Amen.