Běžné sociální sítě mohou sehrát svou roli. Mohou být mostem – místem prvního kontaktu, oslovení nebo pozvání k dalšímu kroku. Neměly by se však stát cílovým místem pro ty, kdo chtějí ve víře růst, zakořenit a nést ovoce.

Skutečný duchovní růst totiž obvykle nezačíná tam, kde o tom, co vidíme a slyšíme, rozhoduje cizí systém. Začíná tam, kde má víra svůj domov, kde se lidé skutečně znají a kde vztahy nejsou vedlejším produktem digitálního prostředí.

Na velkých sociálních sítích zůstává evangelium vždy jen hostem. Je tolerované, dokud zapadá do nastavených pravidel, ale snadno odsunuté stranou, když se nehodí. Není to otázka zlého úmyslu, ale fungování celého systému. Právě proto je důležité budovat vlastní křesťanský prostor, který se neřídí obchodními zájmy, ale hodnotami víry.

Žijeme v bublině vlastních lajků

Právě zde se však ukazuje zásadní omezení běžných sociálních sítí.
I když mohou sloužit jako most, jejich vnitřní fungování brání tomu, aby se staly místem skutečného růstu.

Digitální systém (facebooku) nám ukazuje především lidi, kteří už s námi souhlasí. Naše příspěvky se vracejí jako ozvěna – ke stejným tvářím, stejným názorům, stejnému přesvědčení. Neoslovujeme nové. Jen se navzájem ujišťujeme, že máme pravdu.

Lajk není učednictví.
Sdílení není vztah.
Dosah není proměněný život.

Pokud zůstaneme jen v prostoru, kde nás systém chrání před jinými názory a otázkami, přestáváme růst. Víra se netříbí, neprohlubuje – jen se udržuje při životě.

Kdo rozhoduje o tom, co vidíme?

Mnozí si plně neuvědomují, jak snadno mohou být informace na velkých digitálních platformách cenzurovány. Stačí změna pravidel nebo vnější tlak – a některá témata se stanou méně viditelná, jiná zmizí úplně.

Tento fakt veřejně potvrdilo i vedení Facebooku.
Majitel a provozovatel platforem Facebook, Instagram, WhatsApp a Messenger – společnost Meta, vedená Markem Zuckerbergem veřejně přiznala, že během pandemie covidu-19 byl Facebook pod tlakem státních institucí a že v této době docházelo k cenzurování obsahu týkajícího se vedlejších účinků očkování – včetně debat, které se později ukázaly jako oprávněné.

Jde o otázku odpovědnosti:

Chceme, aby o tom, co slyšíme o víře, pravdě a svědomí, rozhodoval systém, který nemáme pod kontrolou?

Co přináší vlastní křesťanský prostor

Vlastní prostor funguje jinak:

Bez tlaku na zisk a pozornost
Není nutné vyvolávat emoce, spory ani strach, aby byl člověk slyšen. Důležité je to, co je pravdivé, budující a vede k růstu.

Bez uzavírání do umělých bublin
Lidé se mohou setkávat napříč společenstvím, sdílet otázky, zápasy i svědectví – nejen s těmi, kteří si myslí totéž.

Více klidu, bezpečí a hloubky
Není třeba reagovat okamžitě a hlasitě. Je prostor pro ticho, přemýšlení a zrání. Víra potřebuje čas – a zde ho má.

Skutečné vztahy místo honby za reakcemi
Nejde o počet „lajků“, ale o lidi. O vztahy, které mohou začít online, ale směřují k osobnímu setkání a skutečnému společenství.

Evangelium potřebuje místo, kde není hostem, ale základem všeho, co se děje.

Od techniky zpět k lidem

Křesťanství se nikdy nešířilo anonymně ani bez osobního kontaktu. Od počátku se víra předávala z člověka na člověka – v rodinách, malých skupinách a společenstvích.

Digitální prostředí může pomoci pouze tehdy, pokud:

• nesvádí k povrchnosti,

• umožňuje ptát se a hledat,

• podporuje společenství, nikoli soutěžení.

Smyslem není být vidět, ale růst ve víře, nést se navzájem a modlit se jeden za druhého.

Unity Christ – místo, kde má víra domov

Právě z této potřeby vznikla platforma Unity Christ.
Ne jako konkurence velkým sítím, ale jako vlastní půda, kde může víra růst bez vnějších tlaků.

Je to prostor pro církve, společenství i jednotlivce – místo pro modlitbu, sdílení, povzbuzení a učednictví. Bez honby za výkonem, bez hry na viditelnost, bez skrytých motivů.

Co je další krok

Nejde o to opustit běžné sociální sítě ze dne na den. Mohou dál sloužit jako most – místo prvního kontaktu, pozvání nebo odkazu.

Ale most není domov.

Proto je čas udělat vědomý krok dál a začít budovat prostor, kde víra může růst do hloubky.

Plán je jednoduchý a realistický:

1. Používat běžné sociální sítě jako pozvánku, ne jako cíl
   Sdílet tam odkazy, svědectví a pozvání – ale vést lidi dál, do prostoru, kde mohou zakotvit.

2. Budovat vztahy v prostředí, které máme pod kontrolou
   Místo, kde rozhovor neurčuje systém, ale lidé. Kde je možné klást otázky, hledat, růst a nést se navzájem.

3. Propojovat online a skutečné společenství
   Digitální prostor nemá nahrazovat církev ani osobní setkání. Má je podporovat, prohlubovat a spojovat.

4. Vytvářet kulturu klidu, pravdy a odpovědnosti
   Bez tlaku na výkon, bez soutěžení o pozornost, bez strachu z odlišnosti.

Výzva na závěr

Pokud ti záleží na tom, aby evangelium nebylo jen obsahem v cizím systému, ale živým poselstvím neseným vztahy, pak je čas udělat krok.

Ne pryč ze světa.
Ale hlouběji do něj – zakořeněni na správném místě.

Budování vlastního digitálního prostoru není útěk.
Je to zodpovědná investice do budoucnosti víry – a tu nelze odkládat donekonečna.