Vítězství, které je třeba vybojovat a udržet
Série: Moc, víra a duchovní vítězství v každodenním životě
Článek 6: Vytrvat a neztratit, co Bůh dal
Víra není jednorázový zážitek.
Není to moment, kdy se něco stane – a tím je hotovo.
Víra je cesta. A na té cestě není nejtěžší něco přijmout, ale něco udržet.
Bible nás varuje, že začít je jedna věc, ale vytrvat je druhá:
„Potřebujete vytrvalost, abyste po vykonání Boží vůle dosáhli zaslíbení.“
(Židům 10:36)
Celá tahle série mluvila o autoritě, moci, vzkříšení, vysvobození, rozlišování i neviditelném světě.
Teď přichází poslední otázka:
Jak po tom všem žít tak, aby se to neztratilo?
Vítězství se neudržuje samo
To, že Bůh něco udělá, ještě neznamená, že to automaticky zůstane.
Vítězství je dar – ale zodpovědnost ho udržet je na nás.
Bible říká:
„Kdo myslí, že stojí, ať si dává pozor, aby nepadl.“
(1. Korintským 10:12)
Mnoho lidí zažilo průlom, vysvobození, obnovení víry i dotek Boží moci.
A pak polevili – ne proto, že by byli zlí, ale protože přestali bdít – přestali být vnitřně pozorní a duchovně přítomní.
Bdělost není strach, ale moudrost
Bdělost neznamená být paranoidní.
Znamená chápat, že duchovní život není statický.
„Bdĕte, stůjte pevně ve víře, buďte stateční, buďte silní.“
(1. Korintským 16:13)
Jakmile člověk přestane hlídat srdce, přestane se modlit a ztratí citlivost na Boží vedení,
plíživě se vrací starý způsob myšlení.
Ne hned.
Ale jistě.
Únava po boji je normální
Po duchovním boji často nepřichází euforie, ale únava.
A právě tady mnoho lidí udělá chybu.
Únava není selhání.
Je to signál, že člověk potřebuje obnovu, ne odsouzení.
Bible to ukazuje na Eliášovi po obrovském vítězství byl vyčerpaný, utíkal a chtěl zemřít. A Boží reakce nebyla výčitka, ale péče:
„Vstaň a jez.“ (1. Královská 19:5)
Bůh ho nejdřív obnovil, a teprve potom ho poslal dál.
„On dává unavenému sílu a bezmocnému hojnost odvahy.“
(Izajáš 40:29)Bůh nevolá unavené k tomu, aby se víc snažili.
Volá je k tomu, aby se znovu opřeli o Něj.
Odpočinek rozhoduje o tom, co si udržíš
Není problém, že člověk odpočívá. Problém je v tom, jak odpočívá.
Když je odpočinek útěkem, vypnutím vztahu s Bohem nebo tichou rezignací, duchovní život začne chladnout.
Když je odpočinek s Bohem, v Jeho přítomnosti a s otevřeným srdcem, přichází obnova.
Mohu být v přírodě, sportovat, být s přáteli nebo doma – a přitom zůstávat v Boží blízkosti.
Problém není odpočinek. Problém je odpojení se od zdroje.
Ježíš říká:
„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi, a já vám dám odpočinutí.“
(Matouš 11:28)
Odpočinek bez Boha vede k ochlazení.
Odpočinek s Bohem vede k obnově.
„Jen v Bohu se ztiší má duše.“
(Žalm 62:2)
Neztratit citlivost srdce
Když se nám začne dařit, snadno přestaneme dávat pozor. Začneme brát věci jako samozřejmost a přestaneme být vděční.
A právě tady se rozhoduje, jestli víra poroste, nebo se začne zplošťovat.
Bible varuje:
„Především střež své srdce, vždyť z něho vychází život.“
(Přísloví 4:23)
Citlivé srdce reaguje rychle.
Necitlivé všechno odsouvá – a časem otupí.
Hořkost jako nejčastější důvod ztráty vítězství
Mnoho lidí neztratí vítězství kvůli otevřenému hříchu.
Ztratí ho kvůli hořkosti.
Hořkosti vůči Bohu.
Lidem.
Církvi.
Nebo sobě samým.
„Hleďte, aby nikdo nezůstal bez Boží milosti a aby nevzklíčil kořen hořkosti.“
(Židům 12:15)
Začíná nenápadně – otázkami bez odpovědi. Pokud se neřeší, začne ničit to, co Bůh budoval.
Požehnání není jen pro tebe
To, co Bůh dělá v tobě, nikdy není jen pro tebe.
Požehnání má téct dál.
„Požehnám tě… a budeš požehnáním.“
(Genesis 12:2)
Požehnaný život se stává svědectvím beze slov.
„Vy jste světlo světa.“
(Matouš 5:14)Když si člověk hlídá srdce a zůstává pokorný, jeho život se stává svědectvím bez slov.
Lidé nevidí dokonalost. Vidí pokoj, stabilitu a naději.
Vytrvat až do konce
Víra není o tom, že nikdy nepadnu.
Je o tom, že se pokaždé zvednu.
„Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“
(Matouš 24:13)
„Spravedlivý sedmkrát padne a znovu vstane.“
(Přísloví 24:16)Ne proto, že jsem silný.
Ale proto, že Bůh je věrný.A právě vytrvalost odděluje krátký duchovní zážitek od skutečného života s Bohem.
Závěr celé série
Autorita bez vztahu neobstojí.
Moc bez charakteru neobstojí.
Zážitek bez vytrvalosti se ztratí.
To, co obstojí, je živý vztah s Bohem, citlivé srdce a ochota jít dál, i když se nechce.
To je duchovní vítězství v každodenním životě.
Závěrečná modlitba
Pane,
děkuji Ti za všechno, co jsi v mém životě udělal.
Prosím Tě, pomoz mi to neztratit.
Uč mě vytrvalosti.
Uč mě bdělosti.
Uč mě odpočívat s Tebou, ne bez Tebe.
Chraň mé srdce před hořkostí a otupěním.
Chci zůstat věrný.
Chci, aby to, co jsi začal, došlo cíle.
Amen.



