Pochybnosti narušují, víra vítězí. Tento díl se soustředí na duchovní boj, rozlišování, „silného muže“ a vytrvalost, která drží směr i tehdy, když průlom nepřichází hned.

Pochybnosti jako narušitelé pokoje

Pochybnosti jsou nezvaní hosté, kteří často přicházejí a snaží se naši víru nabourat. „Co když se to nestane?“ „A co když Bůh nezasáhne?“ Takové otázky dokáží přinést úzkosti, psychosomatické potíže, strach. Někdy nás to vede až k agresivitě či únavě. Proto se musíme umět vzepřít ďáblu a poddat se Bohu, aby nepřítel utekl. Víra přináší klid, ale pochybnosti chaos. U Boha je přitom jasné slovo: „Můj lid hyne, protože nemá poznání.“

Vítězství víry

První list Janův 5,4 říká, že to, co se narodilo z Boha, vítězí nad světem. A vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. S pochybnostmi se setkáváme, a proto je nutné o víru bojovat. Jde o duchovní zápas, ale máme zaslíbené vítězství. Ve Skutcích vidíme, že náš boj je reálný. Ježíš sám prorokoval: „Můj dům bude domem modlitby.“ Když šel kolem fíkovníku a ten uschl, učedníkům řekl, ať mají Boží víru.

Když průlom nepřichází hned

Někdy i po zkouškách či modlitbách není výsledek okamžitý – mohou ale existovat různé důvody. Boží vůle, míra naší víry, potřeba vytrvalosti nebo i Boží záměr, aby nás něco naučil. Není to důvod k rezignaci, protože Bůh působí jak přirozeně (např. skrze lékaře), tak nadpřirozeně.

Zápas o víru a cena vytrvalosti

Je dobré chápat, že existuje zápas o víru jednou provždy danou svatým (viz Juda 1,3). Když přijdou rozmanité zkoušky, nemáme se jim divit, ale považovat je za příležitost. Jak píše Jakub: „Věda, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.“ Pravost naší víry se cenní mnohem více než zlato – tak to popisuje apoštol Petr. Zkoušky a vytrvalost mají svou důležitost, abychom byli plně připraveni k dobrému dílu.

„Je psáno…“ – jak Ježíš odráží pokušení

Proti pochybnostem bojujeme Božím slovem, jak vidíme u Ježíše, když na poušti odráží ďáblovo pokušení slovy z Písma: „Je psáno…“ Ďábel často manipuluje i slovem, ale Ježíš v přesném a pravdivém kontextu vzdoruje.

Různé úrovně temna a dar rozlišování

V rámci duchovního boje existují různé úrovně temna (jak čteme v listu Efeským 6), od duchů působících přímo mezi lidmi až po vyšší mocnosti či knížectví. K jejich přemožení potřebujeme vést boj podle Písma a ve zmocnění Duchem. Důležitý je i dar rozlišování duchů, abychom věděli, proti čemu konkrétně bojujeme. „Silní muži“, o kterých se mluví v evangeliích (Matouš 12), symbolizují hlavní démony, kteří vpouštějí další duchy a drží člověka ve vleku určitých hříchů. Proto je nutné nejprve „spoutat silného muže“.

Boží právo, smlouva a vedení Duchem

K účinnému boji musíme zachovávat Boží smlouvu. Musíme bojovat podle Božího práva a zjevení. Nejde jen o lidské nápady, ale o naslouchání Duchu Svatému. Ježíš konfrontoval pokušení Písmem, a stejně tak i my stojíme na Bibli. Duch Svatý nám dává pomazání hrdinské síly, které se projevuje často právě skrze dar víry, abychom mohli jednat nadpřirozeně.

Hrdinské příběhy a Boží hledání srdce

Kniha Soudců ukazuje příběhy hrdinů, jako byl Gedeon či Samson, na nichž vidíme, jak Bůh hledá člověka srdcem obráceného k Němu, aby skrze něj prokázal svou moc. Druhá Paralipomenon 16,9 říká, že Boží oči obhlížejí celou zemi, aby ukázal svou sílu při těch, jejichž srdce je cele obráceno k Němu. Bůh hledá příležitost dokázat svoji moc, ale vyžaduje, abychom byli srdcem plně u Něho.

Obrana i útok – ale vždy v Božím řádu

V duchovním boji bojujeme někdy obranně (chráníme se), někdy útočně (vyhlašujeme a lámeme jisté pouto), ale vždy na základě Božího slova a vedení Duchem. Máme znát duchovní realitu a potřeby těch, za které se modlíme. Není to náš zápas z vlastních sil – jde o vytrvalou a poslušnou spolupráci s Bohem.

Příklad Krista: až do krve

V závěru připomeňme, že Ježíš sám bojoval proti hříchu až do krve. Tato skutečnost vypovídá o vážnosti duchovního boje. Apoštolové píší, že „ještě jsme se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu“ – to je povzbuzení, abychom neustávali.

Věrnost, která nese ovoce

Kristus za svého tělesného života vznášel modlitby s mocným voláním a slzami. Byl vyslyšen a stal se příčinou věčné spásy těm, kdo ho poslouchají. Pokud tedy i my prožíváme zápasy, můžeme se učit od Něj: předkládat vše Otci s důvěrou, a přitom zůstávat věrní až do vítězství. Něco se děje rychle, něco pomaleji, ale cíl je zůstat věrný Bohu, aby mohl své záměry skrze nás naplňovat.

Závěr

Pomazání Ducha hrdinské síly tak není pro naši slávu, ale pro Boží. Když se modlíme, Duch Svatý nás může přivést k poznání, ukázat, kdo je „silný muž“ v konkrétní situaci, a dát nám slovo moci (dar víry) k vyřešení problému. Někdy Bůh jedná přirozeně (lékaři, běžné prostředky), jindy nadpřirozeně; obojí je Jeho cesta. Důležité je jít s Ním, naslouchat Mu a nebát se bojovat, jestliže nás k tomu vede. Bůh nás volá, abychom měli ústa posvěcená a jednali v lásce i v moci. Když On hledá, komu by ukázal svou sílu, a spatří, že naše srdce je úplně obrácené k Němu, potom jedná. A On je dobrý – vyučuje nás krok za krokem, aby naše víra rostla. Chce, abychom měli nejen „víru“ v obecném smyslu, ale i důvěru a věrnost, která nese ovoce. Kéž v tom vytrváme a neseme užitek pro Jeho království. Amen.