Čistota tábora
1Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2„Přikaž synům Izraele, ať z tábora vykážou každého malomocného, každého trpícího výtokem a každého, kdo se poskvrnil při mrtvém. 3Vykažte jak muže, tak ženu, vykažte je z tábora ven, aby neposkvrnili tábor těch, mezi nimiž přebývám já sám.“ 4Synové Izraele tak tedy učinili a vykázali je z tábora ven přesně tak, jak Hospodin pověděl Mojžíšovi.
Náhrada škody
5Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 6„Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena dopustí kteréhokoli hříchu vůči člověku, a tak se zpronevěří Hospodinu, takový člověk se provinil. 7Vyzná tedy svůj hřích, jehož se dopustil, nahradí škodu v plné výši, přidá ještě pětinu navíc a odevzdá to tomu, vůči komu se provinil. 8Kdyby po poškozeném nezůstal příbuzný, jemuž by se nahradila škoda, bude odškodnění odevzdáno Hospodinu pro kněze, a to kromě berana, jímž se za něj vykoná obřad smíření.
9Ze všech svatých darů, které mu synové Izraele přinesou, připadne vždy obětní příspěvek knězi. 10Každému připadnou jeho svaté dary; co kdo dá knězi, patří knězi.“
Zákon žárlivosti
11Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12„Mluv k synům Izraele: Kdyby se od někoho odvrátila manželka a byla mu nevěrná, 13kdyby s ní spal jiný muž a kdyby s ní bez vědomí jejího manžela obcoval, takže by se v tajnosti poskvrnila beze svědků a nepřistižena, učiníte toto: 14Zmocní-li se muže žárlivost vůči jeho manželce, ať už se skutečně poskvrnila či nikoli, 15přivede ji ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu efy ječné mouky. Nepolije ji však olejem a nepoloží na ni kadidlo, neboť je to moučná oběť žárlivosti, moučná oběť připomínky, která má poukázat na vinu.
16Kněz ji pak vezme a postaví ji před Hospodina. 17Kněz nabere do hliněné nádoby svatou vodu, vezme trochu prachu z podlahy Příbytku a hodí jej do té vody. 18Když tu ženu postaví před Hospodina, rozpustí jí vlasy a do rukou jí vloží moučnou oběť připomínky, jež je moučnou obětí žárlivosti. Kněz pak bude mít v ruce hořkou vodu prokletí 19a bude ženu zapřísahat: ‚Jestliže s tebou žádný muž nespal a neodklonila ses od svého manžela k nečistotě, buď zproštěna účinku této hořké vody prokletí. 20Jestliže ses však od svého manžela odvrátila a poskvrnila ses, když s tebou obcoval jiný muž než tvůj manžel‘ – 21tehdy kněz bude tu ženu zapřísahat přísežnou kletbou a řekne jí – ‚pak ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní kletbou a zlořečením! Ať dopustí, aby tvůj klín zvadl a tvé lůno oteklo! 22Ať tato hořká voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby tvé lůno oteklo a tvůj klín zvadl!‘
A žena odpoví: ‚Amen, ať se tak stane.‘
23Kněz pak tyto kletby napíše na pergamen a spláchne je do hořké vody. 24Hořkou vodu prokletí dá té ženě vypít, aby se v ní obrátila v hořkost. 25Potom kněz vezme z její ruky moučnou oběť žárlivosti, nabídne ji Hospodinu a přinese ji k oltáři. 26Vezme z té moučné oběti do hrsti památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu. 27Pokud se poskvrnila a dopustila se vůči svému manželu nevěry, voda prokletí v ní zhořkne, její lůno oteče a její klín zvadne, a tak se ta žena stane ve svém lidu kletbou. 28Pokud se však neposkvrnila a je čistá, bude zproštěna nařčení a bude moci počít dítě.
29Toto je zákon žárlivosti. Platí v případech, kdy se žena odvrátila od svého manžela, a tak se poskvrnila, 30nebo když se muže zmocní žárlivost vůči jeho manželce. Postaví ji před Hospodina a kněz při ní vykoná vše podle tohoto předpisu. 31Manžel bude prost viny, žena však svou vinu ponese.“
