Dary Ducha a víra (1/2): Jedno tělo – mnoho darů

 Jeden Duch působí rozmanitě. Neznalost duchovních darů ale brzdí společné dobro. Tento díl shrnuje, proč je třeba porozumět darům, co je biblická víra a jak roste.

Úvodní učení: jeden Duch, různé projevy

Proto chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši – stejně tak jako nikdo nemůže prohlásit „Ježíš je Pán“ jedině v Duchu svatém. Jsou různé dary, ale tentýž Duch. Jsou různé služby, ale tentýž Pán. Jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému týmž Duchem slovo poznání, dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, dalšímu výklad jazyků. To vše působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.

Jedno tělo – mnoho údů

Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí. I když je těch částí mnoho, přece je to jedno tělo. A právě takové je to s Kristem. Sláva Bohu! Pavel Korintským píše o duchovních darech a říká jim, že nechce, abyste nevěděli. To „nevěděli“ znamená nemít vědomosti – a z toho vyplývá, že potřebujeme být vyučeni, abychom věděli s duchovními dary efektivně sloužit. Někdy to připomíná situaci, kdy si pořídíme nějaký nový elektronický přístroj. Potřebujeme k němu návod, abychom pochopili, jak funguje. Právě to Pavel zmiňuje – nechce, abychom byli ohledně duchovních darů neznalí, protože je důležité vědět, jak s nimi zacházet, jak se stavět proti konkrétním okolnostem či nemocem, aby naše služba byla účinná.

Bez poznání to nefunguje

Jak praví Ozeáš 4,6: „Můj lid hyne pro nedostatek poznání.“ Nedostatek poznání způsobuje, že Boží lid strádá. Proto dnes budeme hovořit o darech Ducha. Než začneme, kterou charismatickou oblast máte nejraději? Všechny jsou dobré a užitečné. Pavel nicméně zdůrazňuje přání, abychom všichni prorokovali (viz 1K 14) – prorokování je důležité. Dnes se ovšem soustředíme na víru a dar víry. Věříme v Boha, ano? Prožíváme s ním vztah – to je dar. Víra je dar. Nemůžeme ji předat dětem osobně, ale můžeme se za to modlit a věřit, že Pán jim ji udělí. Víra přichází i skrze zkušenost. Člověk získává určité poznání a pak osobní prožitek s Bohem. Pokud jste zakusili Boží dotek, máte víru, kterou vám Bůh daroval. Ve 2. listu Petrovu se píše, že máme rovnocennou víru s apoštolem Petrem – to je pro nás povzbuzení. Petr měl vzácnou službu, dokonce lidé vynášeli nemocné, aby alespoň jeho stín na ně padl. Petr přesto potřeboval růst a učit se odstraňovat pochybnosti, jak vidíme v příběhu o chození po vodě.

Rovnocenná víra – různé stadia zralosti

Podle Písma máme rovnocennou víru s apoštoly, třebaže nemusí být tak velká – je rovnocenná. Jako dvanáctiletý chlapec sice není tak vyspělý jako dospělý muž, ale hodnota obou je stejná. Tak i naše víra má stejnou „cenu“, ale může dozrávat a růst v síle. Bůh chce, abychom rostli a měli „velkou“ víru, třeba jako římský setník, o němž Ježíš řekl, že takovou víru v Izraeli nenašel. Otázka zní, zda chceme, aby naše víra rostla. Růst víry má svůj význam: Bůh s námi jedná a pracuje prostřednictvím víry. Čím je naše víra větší, tím více se může On skrze nás projevovat.

Dar víry: nadřazený oproti „jiné víře“

Budeme hovořit o víře a daru víry. Naše podtéma: Víra nebo pochybnosti, Pomazání Duchem, satan jako protivník víry a jeho odhalení. V 1. Korintským 12,9 (v originále „heteros pistis en tō autō pneumati“) se píše, že jednomu je dána víra v témž Duchu. Lidé mohou mít víru přirozenou, či dokonce víru spojenou se zlým duchem (různé magické divy a podobně), ale my se bavíme o víře podle Ducha Svatého. Ta je naprosto nadřazená. V 8. kapitole Skutků vidíme Šimona čarodějníka, který působil divy, ale když uviděl moc Boží skrze Filipa, byl ohromen a sám uvěřil – to ukazuje, že Boží víra je nejvyšší.

Co je biblická víra (pistis)

V Židům 11,1–6 se píše, že víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. Slovo „pistis“ v řečtině může znamenat víru, důvěru, přesvědčení i věrnost. Když tedy mluvíme o víře, je to vždy zahrnuje. Víra podle Bible není jen intelektuální přesvědčení, ale i hluboká důvěra a věrnost Bohu. Když Ježíš říká: „Až přijde Syn člověka, nalezne víru na zemi?“ – jde o to, zda nalezne věrné a důvěřující lidi. Bůh hledá, abychom mu důvěřovali, a tato hluboká důvěra se často tříbí ve zkouškách. Vztahová rovina je klíč – Boha nejen „známe“ rozumem, ale důvěřujeme Mu ve všem.

Zrcadlo Písma a praxe v každodennosti

Víra přichází z Božího slova, ale prohlubuje se i skrze osobní zkušenost. Písmo je jako zrcadlo, do kterého se díváme – například „ve všem vzdávejte díky“ (1Te 5,18). Když se do toho zrcadla podíváme, můžeme se ptát: „Dělám to? Jsem Bohu vděčný za všech okolností?“ Takto nás Bůh zkoumá a vede, abychom v něm rostli. Někdy nás uvádí do situací podobných Mojžíšovu volání před Rudým mořem, kdy potřebujeme důvěřovat, že On zasáhne. Někdy vše trvá déle, než bychom si přáli, a je to zkouška důvěry.

Víra v obrazech: dítě, fíkovník, malomocní

Při každodenních příkladech – dítě důvěřuje mamince, že udělá k snídani třeba hemendex, i když ji momentálně nevidí. Ví, že ji poznalo jako starostlivou a dobrou maminku. Tak i nás Bůh vede k důvěře. V Markovi 11,12–26 vidíme, že Ježíš proklel fíkovník a učedníky to ohromilo. On jim na to odpověděl: „Mějte Boží víru. Kdokoliv by řekl této hoře, zvedni se a vrhni se do moře, a nezapochyboval by, stane se mu to.“ Někdy se zázrak stane okamžitě, jindy až po čase. Stejně jako u deseti malomocných: Ježíš je poslal, ať jdou a ukážou se kněžím, a uzdraveni byli cestou. Důležité je rozumět, že i když nevidíme výsledek ihned, víra působí.

Odpuštění a průchod víry

Boží víra je tedy něco, k čemu nás Ježíš vyzývá – abychom ji měli. Když prosíme, věřme, že už jsme dostali, a podle Božího načasování „budeme mít“. Má to však souvislost i s odpuštěním druhým. Pokud máme neodpuštění, blokujeme si proud víry.

Míra víry, rhema a druhy víry

Dále Římanům 12,3 hovoří o míře víry. Bůh dává každému určitou míru víry, abychom rozumně jednali podle toho, co nám skutečně svěřil. Víra také roste z toho, že slyšíme (řecky „rhema“) Kristovo slovo – jde o Bohem osobně oživené Slovo pro konkrétní situaci, v níž víra může růst.

Přesvědčení vs. víra z Ducha

Spasitelná víra je to, co přijímáme pro vlastní spasení. Víra jako ovoce Ducha roste v čase, pokud s Bohem žijeme. Víra jako charizma Ducha je pak dar, který se může projevit náhle k velkému skutku – pro zázrak, uzdravení apod. Zároveň je zřejmé, že víra v Boha znamená víru v jeho Slovo – nemůžeme oddělit Bibli od důvěry v Boha. Je rovněž rozdíl mezi pouhým přesvědčením a skutečnou vírou z Ducha. Člověk může být subjektivně přesvědčen, ale nemusí to nutně znamenat, že jde o božskou víru, kterou Bůh potvrdí svým skutkem.