Bdělost, jazyk a síla oddělení

„Nakonec, bratři, posilujte se v Pánu a v síle Jeho moci.“

Tahle věta není fráze. Pavel ji píše z vězení. Spoutaný v řetězech píše Filipským: „Radujte se vždycky v Pánu.“ Zdroj jeho síly nebyl v okolnostech, ale v napojení na Ducha Svatého. A dříve, když stál v Athénách (Sk 17) před epikurejci a stoiky, mluvil stejně pevně – ne z pohodlí, ale z přesvědčení.

To znamená, že zdroj síly nebyl v okolnostech. Byl v napojení.

Žijeme v době tlaku. Pandemie, válka na Ukrajině, nejistota. Nikdo před pár lety nečekal, že přijde takové období. I velcí pastoři, jako Boris Gryšenko z Kyjeva, si mysleli, že válka bude krátká. Ale Bůh věděl. Duch Svatý už předtím upozorňoval: „Buď silný. Hledej Mou tvář. Přichází vážná doba.“

Princip je jasný:
Posilovat se v Pánu dřív, než přijde krize.

Duchovní boj není proti lidem

Efeským 6 říká jasně: náš boj není proti tělu a krvi. Bojujeme proti vládám a autoritám temnoty.

A přesto nejčastěji bojujeme proti lidem – proti politikům, kolegům, rodině.

Jednou mi jeden pastor vyprávěl situaci z papírnictví. Dvě ženy se tam hádaly, nadávaly na politiku i na společnost. Atmosféra byla těžká. Člověk se mohl snadno přidat. Dokonce se ho zeptaly na názor – chtěly ho vtáhnout do hněvu.

Kdyby řekl pár slov souhlasu, vstoupil by do stejného ducha reptání a souzení. Ale věděl, že musí mlčet. Nechtěl se dostat pod stejný soud.

Je to začarovaný kruh – jedni soudí druhé, pak se role vymění, všichni soudí všechny a nikdo z toho nevystoupí. Všichni zůstávají pod soudem. A to je častý důvod, proč člověk stále dokola bojuje se stejnými věcmi – protože zůstává v kruhu souzení a reptání.

Duchovní boj začíná tím, že se nepřidáš k negativitě.

Žalm 1 říká: nestůj na cestě bezbožných a nesedej v kruhu posměvačů. To je ochrana. Když se přidáš k soudu, vstupuješ pod stejný princip. V čem soudíš druhého, můžeš být sám souzen.

Půst – cesta oddělení a pokory

Půst není dieta ani „vynechání čokoládky“. Půst znamená oddělení. Je to pokoření duše.

Duše – rozum, vůle a pocity – se často před Bohem vyvyšuje: „Pane, ty nevidíš, jak trpím? Ty mě neslyšíš?“ To je pýcha. Půst tu duši stlačí dolů.

V Bibli vidíme různé formy půstu:

• Ester se postila tři dny a noci bez jídla i vody, když šlo o vyhlazení národa.

• Ninive vyhlásilo veřejný půst – dokonce i pro zvířata – a Bůh odvrátil svůj hněv.

• Daniel se odděloval tři týdny – nejedl maso, pil jen vodu, nepomazal se olejem.

• Mojžíš a Eliáš byli v úplném půstu čtyřicet dní na Boží hoře.

Pravý půst podle Izajáše 58 ale není o tom, že „svěsíš hlavu jako rákos“. Bůh říká: „V den svého půstu si hledíte svých zájmů.“

Skutečný půst znamená rozvázat pouta ničemnosti. Přestat řešit sebe. Lámat chléb hladovému. Neskrývat se před vlastním příbuzným.

Když se během půstu zaměříš na službu druhým, Bůh slibuje: „Tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a tvé uzdravení rychle vyraší.“

On vyřeší tvůj problém, když ty řešíš Jeho lidi.

Jazyk je zbraň i kormidlo

David se modlí: „Postav, Hospodine, stráž mým ústům.“

Jazyk je jako kormidlo lodi nebo volant. Otočí celý směr života. Jedno slovo může otevřít dveře světlu, jiné temnotě.

Jeden pastor sdílel zkušenost z vyhánění démonů. Duch začal mluvit tak, aby lidi rozesmál: „Nechte mě, já jsem tak maličký.“ Kdyby se služebníci začali smát, ztratili by autoritu – protože by vstoupili do pýchy a výsměchu.

Duchovní boj není teatrální křik. Je to bdělost nad vlastním srdcem a jazykem.

Naše ústa musí být posvěcená. Pokud s volantem (jazykem) kroutíš na obě strany, pravděpodobně domů nedojedeš.

Skutečný nepřítel a odpočinek

Pavel prosil třikrát, aby byl odstraněn osten. Bůh řekl: „Stačí ti moje milost.“ Problém nebyla slabost, ale pýcha. Bůh ho chránil před vyvyšováním se kvůli velikosti zjevení.

Někdy si myslíme, že nepřítelem je nemoc nebo nedostatek. Ale Bůh může řešit naši netrpělivost. Láska je totiž především trpělivá.

Odpočinek je duchovní disciplína. Ježíš někdy celou noc bděl v modlitbě, ale jindy spal uprostřed bouře, zatímco se učedníci báli.

Musíme mít čas oddělený pro Boha – osobní šabat. Ne odpočinek od Boha, ale s Bohem.

Když během stišení reaguješ na každou notifikaci, sám si tříštíš pozornost. Je těžké slyšet Boha, když necháš otevřené všechny ostatní hlasy. Zavřené dveře nejsou jen fyzické – znamenají i vypnutý hluk.

Praktické příklady důvěry

Bůh je věrný, když my jsme věrní.

Jako studenti jsme byli v Itálii na brigádě, byli jsme oklamáni a nedostali nic. Přesto se Bůh postaral o celou cestu přes Švýcarsko až domů – a nakonec jsme měli víc, než kdybychom výplatu dostali.

Když mi jako studentovi  došly peníze, místo půjčky jsem prosil Boha. Po dvou hodinách přišlo pozvání na sběr hrušek. Tři dny jsem jedl jen hrušky. Bylo to vyučování pokory.

Bůh někdy nedá hojnost hned, aby srdce zůstalo čisté a vděčné i za hrušky.

Slabost není hřích.
Je to signál, že potřebuješ natankovat.

Buďte naplňováni Duchem.
Hlídejte jazyk.
Odpouštějte.
Bděte.

Když Bůh povstane, Jeho nepřátelé se rozprchnou.
Ale On povstane tam, kde je čisté srdce a jednota.