Bohu záleží na tvých emocích.
-Na těch, které ti dávají radost, i na těch, které tě bolí. Nejsi Bohu vzdálený, když zápasíš.

„Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi“ (Židům 4:15). Ježíš ví, co prožíváš – a rozumí ti.
Bible nás nevede k potlačení pocitů, ale k jejich proměně.
„Mějte z toho jen radost, když na vás přicházejí rozličné zkoušky“ (Jakub 1:2).
„Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv…“ (Efezským 4:31).
Bůh chce uzdravit srdce, ne ho znecitlivět.

Existuje čas pro pláč i smích, pro ticho i slova (Kazatel 3:1–8). A uprostřed všeho zaznívá Jeho pozvání:
„Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1. Petrova 5:7).

Nejde o to, co cítíš, ale komu to svěříš. Bůh může proměnit každou emoci v něco, co Ho oslaví.
HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Nemluv ukvapeně
„Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.“ (Přísloví 29:20)

Někdy máme pocit, že když budeme mluvit rychle a hodně, ukážeme sílu. Ale Bible říká opak: ukvapená slova často prozradí nejistotu – a mohou nás připravit o to, co Bůh chtěl dát.

Jednoho mladého prodejce počítačových systémů, který jednal s firmou o prodeji velkého systému. Měl připravenou cenu 800 tisíc dolarů, ale vnitřně cítil: „Počkej. Nech je mluvit první.“ A tak hlavně naslouchal. Kupující sami rozebrali situaci, zeptali se na software… a pak řekli: „Dáme vám 950 tisíc dolarů, ale ani o penny víc.“ mladý prodejce skoro jen poděkoval — a přesto vyjednal víc, než čekal.

Jakub to říká jednoduše: „Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení…“ (Jakub 1:19). Bůh ti nedal dvě uši a jedny ústa náhodou. Když zpomalíš řeč, zesílíš rozlišování. Když méně mluvíš, víc slyšíš – druhé i Ducha svatého.

Dnes si dej výzvu: než odpovíš, na chvíli se nadechni. Zeptej se: „Je tohle správný čas? Je tohle pravdivé? Je tohle nutné? Je tohle laskavé?“ A uvidíš, jak Bůh povede tvoje slova s pokojem a autoritou.

HALLELUJA! Přijímáš dnes moudrost ticha a sílu naslouchání? AMEN!

Bůh dal člověku rozum proto aby dovedl rozlišovat dobré od zlého a zlému aby se dovedl vzepřít. JAN HUS.

Bůh si může použít dar, který máš
„Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás…“ (Řím 12,6)

Možná si říkáš, že to, co umíš, není nic zvláštního. Že to není „duchovní dar“. Ale Bůh si použil právě to, co měl David po ruce – jeho hudbu. Díky harfě se dostal do královského paláce. Nešlo jen o prak a odvahu. Jeden zdánlivě obyčejný dar otevřel dveře k Božímu plánu.

Nikdy nevíš, jakou dovednost si Bůh použije. Noe stavěl lodě. Josef vykládal sny. Mudrci z Východu rozuměli hvězdám. V Božím království není nic zbytečné. Pokud se Mu nabídneme, On si vždy najde cestu.

A často platí, že to nejcennější vzniká v bolesti. Nejhlubší žalmy nevznikly v pohodě, ale v údolí, ve vině, v útěku. David by si tyto situace nevybral – přesto z nich Bůh přinesl život a útěchu milionům lidí.

Možná je ti teď těžko. Možná jsi unavený, zklamaný nebo bojuješ s následky vlastních chyb. Ale Bůh tě formuje i teď. A právě tady. To, co prožíváš dnes, může připravovat tvůj zítřek.

Bůh s tebou ještě neskončil. Věříš tomu? HALLELUJA! AMEN!