Buď optimistou (2)

„Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ Jan 16:33

Žádná situace, v níž se ocitneš, tě nemusí definovat ani porazit. Ačkoli ji nemůžeš změnit, můžeš ji překonat. George Bernard Shaw napsal: „Mnozí neustále svádějí vinu za to, jací jsou, na okolnosti. Já na okolnosti nevěřím. Lidé, kteří v tomto světě uspějí, jsou ti, kteří se zvednou a hledají okolnosti, které chtějí, a pokud je nemohou najít, vytvoří si je.“

Pokud jde o víru, příliš se spoléháme na nepřímé důkazy. Pochybnosti znamenají, že naše okolnosti určují, jak se cítíme a čemu věříme. Když dovolíme, aby se naše okolnosti postavily mezi nás a Boha, vytvoří to kouřovou clonu pochybností. Víra znamená, že mezi sebe a své okolnosti postavíš Boží zaslíbení. Neznamená to, že popíráš realitu. Znamená to prostě, že jsi v kontaktu s vyšší realitou, která je skutečnější než to, co můžeš ohmatat, ochutnat, vidět, slyšet, cítit nebo očichat.

Ježíš byl realistou: „Ve světě máte soužení.“ Byl však také optimistou: „Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“ (Jan 16:33). Náš optimismus je zakotven v prázdném hrobě. Jestliže Ježíš vstal z hrobu – a on to udělal – neexistuje problém, který by pro tebe nemohl vyřešit. Musíš začít žít tak, jako bys tomu věřil. V knize Zjevení je sedm zaslíbení, která začínají stejnou frází: „Kdo zvítězí…“ Případně: „Tomu, kdo zvítězí…“ (Zjevení 2:7, 11, 26, 28; 3:5, 21; 21:7). To nám připomíná naši pravou identitu vítězů. Nejsme jen přemožitelé a vítězové, jsme víc než vítězové!

To, že některé věci dělá Bůh jinak, než jak jsi čekal, neznamená, že se nesplní to, co ti slíbil. Právě proto ti Bůh řekl, že jeho plán je větší než tvoje představy - protože tvoje představy limitují způsob, jakým chce On jednat. Nech Ho dokončit to, co chce udělat a měj pokoj, protože jemu se nic nevymklo z rukou.

I přesto, že aktuálně vidíš pohyb Božího jednání v České republice a na Slovensku, jedná se pouze o zlomek toho, co je připraveno v duchu, ale nepřítel to chce zastavit. Bůh chce zasáhnout a proměnit církev tak, aby mezi Božím lidem bylo běžné to, že vidí Jeho zázračné jednání. Ale také aby bylo normální, že církev je oddělená od hříchu a je opravdu radikální. Chce pozvednout plačící, stejně jako ty, na které nikdo nemyslí a svět je odmítl. On chce udělat z posledních pastýře, evangelisty a proroky a ukázat skrze ně svojí moc. Chce ti ukázat, že i když nevidíš, necítíš nebo neslyšíš, On stojí po tvém boku.

Ve dnech 24.-26. dubna, před odjezdem do České republiky, organizujeme půst za to, co chce Duch Svatý dělat. Pokud vás Duch Svatý povede, zveme do něj i všechny členy sborů a konferencí, kde budeme v květnu sloužit.

Pojďme mu tedy otevřít naše srdce, sbory a města a zapálit oheň na oltáři v jednotě za to, co chce Bůh suverénně vykonat.

Buď optimistou (1)
„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ 1. Mojžíšova 1:31

Helen Kellerová ještě před dovršením druhého roku života ztratila zrak i sluch. Její svět se v jediném okamžiku ponořil do tmy a ticha. Pak jí Bůh poslal do života Annu Sullivanovou. Ta prolomila Heleninu izolaci a dotkla se její duše. Ve výsledku se Helen stala první hluchoslepou osobou, která získala bakalářský titul. Stala se také autorkou dvanácti knih včetně té s názvem Optimismus, která je manifestem její životní filozofie. „Žádný pesimista nikdy neobjevil tajemství hvězd, neplavil se do neznámých zemí, ani neobjevil nové obzory lidské duše,“ napsala.

Poslední stránka její knihy zrcadlí první stránku Písma: „Optimismus je harmonie ducha lidského i Ducha Božího, která vyhlašuje, že jeho dílo je dobré.“
Pokud je v tobě Boží Duch, je u tebe optimismus na denním pořádku. Optimismus není v rozporu s jakoukoli realitou, která nás obklopuje. Znamená prostě, že jsme ukotveni v jiné realitě – v ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista.

Naše realita je hlubší, silnější i delší než ta, kterou můžeme vnímat svými pěti smysly. Helen Kellerová dokázala, že pokud máš optimistického ducha, nemohou ani ty nejtěžší okolnosti být tím, co tě definuje. A že i když je nemůžeš změnit, můžeš je překonat. Dokázala, že jakkoli je lidské oko úžasné, je tu něco ještě úžasnějšího, oko mysli, které nám umožňuje představit si nemyslitelné a uvěřit v nemožné.

Právě proto řekla: „Jediná věc, která je horší než být slepý, je mít zrak, ale nemít vizi.“ Nebo jak to vyjádřil Pavel: „… bratři, cokoli je pravdivé, … cokoli má dobrou pověst, … o tom přemýšlejte“ (Filipským 4:8, B21). Jinými slovy, buď optimistou.

Mějme se navzájem v úctě

„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“Římanům 12:10

Všiml sis někdy, jak dokážeme obvinit někoho jiného z věcí, které u sebe samých omlouváme? Jestliže ale od druhých vyžadujeme víc než od sebe, uplatňujeme dvojí metr. Ježíš řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7:3). Dvojí metr funguje následovně:
1) Jsou-li druzí tvrdohlaví, jsou podle tebe umínění; ty ale jsi pevný a rozhodný.
2) Jestliže tvůj soused nemá rád tvého kamaráda, řekneš, že „trpí předsudky“; když ale ty nemáš rád jeho kamaráda, je to proto, že „jsi dobrý znalec lidských povah“.
3) Když se on snaží někomu zvlášť zalíbit, podlézá mu; děláš-li to ty, jsi ohleduplný.
4) Pokud dává věcem čas, aby je udělal dobře, je líný; když to ale děláš ty, jsi pečlivý.
5) Jestliže druhý utrácí hodně peněz, je lehkomyslný a nedisciplinovaný; když ale totéž děláš ty, jsi velkorysý.
6) Hledá-li chyby, je kritický; zatímco když to děláš ty, jsi vnímavý.
7) Jestliže má někdo mírnou povahu, nazýváš ho slabochem; když ji máš ty, jsi laskavý.
8) Pokud se dobře obléká, je extravagantní; když se ale oblékáš ty, jsi vkusný a stylový.
9) Když řekne, co si myslí, je zlomyslný, jestliže to uděláš ty, jsi upřímný.
10) Když riskuje on, je to nerozumné; ve tvém případě je totéž projevem odvahy.
Pavel napsal: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10). Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Mějme se navzájem v úctě.

Tvůj dluh je splacen

„… řekl: ‚Dokonáno jest.‘“ Jan 19:30

Ve starozákonních dobách člověk získal Boží odpuštění tím, že přinesl na oltář obětního beránka, jehož krev kněz prolil a obětoval jako smírnou oběť. Prvním člověkem v Písmu, který toto udělal, byl Kainův bratr Ábel (viz 1. Mojžíšova 4:4). Když Šalomoun zasvěcoval svůj velkolepý chrám, obětoval obrovské množství sto dvaceti tisíc ovcí a dvaceti dvou tisíc volů jako oběť za celý národ.

Ve starozákonním stánku nesměl obětní oheň nikdy vyhasnout. Izraelci jej nosili s sebou při cestě pouští a odhaduje se, že v období mezi Getsemany a Velikonocemi zemřelo ne méně než sto tisíc beránků, jejichž krev doslova zbarvila potok Cedron do ruda. Ani jediné deci prolité krve však nemohlo odčinit naše hříchy. Ty se jen sunuly dopředu a čekaly na beránka, jehož oběť bude tou poslední, na kněze, jehož dokonané dílo jednou provždy odčiní hřích.
A právě to se stalo ve chvíli, kdy Ježíš zvolal: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30). V hebrejštině tato věta doslova znamená „Zaplaceno v plné výši“. V tu chvíli se v chrámě odshora dolů roztrhla opona, která oddělovala lidi od Boha. Díky tomu můžeme nyní kdykoli vstoupit tam, kam dosud mohl vstoupit jen jeden člověk jen jeden den v roce – do Boží přítomnosti. Můžeme tam vstupovat s vědomím, že budeme milováni, přijímáni, viděni skrze Kristovu krev a považováni za spravedlivé. Proto: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).

Mnohem více

„A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost…“ (Římanům 5:20)

Z kříže zaznělo jedno jediné slovo: „Dokonáno jest!“ – a tím se změnilo úplně všechno. Dluh byl splacen. Ne částečně. Ne na splátky. Úplně. Jednou provždy.

Možná si někdy říkáš: „Tohle už je moc. Tohle mi Bůh nemůže odpustit.“ Ale právě tady přichází ta dobrá zpráva: kde je hodně hříchu, tam je ještě víc milosti. Boží milost není omezená. Nikdy se nevyčerpá. Nikdy nepřijde pozdě. Vždycky má „mnohem více“ pro tebe.

A to není všechno. Nejde jen o to, že tvůj dluh byl smazán. Bůh udělal něco ještě většího – připsal ti Kristovu spravedlnost. Jako bys nikdy nezhřešil. Jako bys žil dokonale. To je evangelium: výměna, která nedává lidský smysl, ale dává věčný život.

Tak dnes nechoď v odsouzení. Nezůstávej ve starém příběhu. Přijmi, kým jsi v Kristu – očištěný, přijatý, milovaný.

HALLELUJA! Přijímáš tuhle milost dnes? AMEN!

Uzdravování narušených vztahů

„… láska přikrývá všechna přestoupení.“ Přísloví 10:12

Láskyplné vztahy jsou základním stavebním kamenem života. Jsou základem Kristovy církve a důkazem, že máme v srdcích Boží lásku. Bůh klade velký důraz na naše vztahy s ostatními, protože ty ovlivňují všechny oblasti našeho života – doma, v práci, v církvi, ve škole i během naší každodenní komunikace s kýmkoli. Vztah založený na lásce, citlivosti a úctě může přivést ke Kristu i nespaseného manžela či manželku. Petr napsal: „Vy, ženy, se podřizujte svým manželům. Někteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednáním svých žen, když uvidí, jak čistý a uctivý život vedete“ (1. Petrova 3:1-2, B21).
Právě proto satan na naše vztahy tolik útočí. Pokud se nám rozpadnou vztahy, ovlivní to kvalitu našeho života. Lékařská věda dokázala, že nevyřešená hořkost a neodpuštění jsou zdrojem nemocí a depresí. A stejně jako tě Bůh chce uzdravit tělesně, chce také, abys zakusil jeho uzdravující dotek ve svých vztazích. Ty v tom ale také máš svou důležitou roli. „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:31-32).
Když se modlíš za své rozbité vztahy, modli se a vyznej: „Bůh mi odpustil všechny hříchy, proto si nebudu vůči nikomu držet neodpuštění. Odmítám veškerou hořkost a hněv. Pane, prosím tě o tvůj pokoj v oblasti nedorozumění a zranění v tomto vztahu. Amen.“

Stanov si jasné priority

„Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Žalm 90:12

Lee Atwater byl jmenován předsedou Republikánského národního výboru a stal se volebním manažerem prezidentské kampaně George Bushe. Tím se mu splnily dvě věci, kterých chtěl dosáhnout do svých čtyřiceti let.
Pak mu zjistili zhoubný nádor na mozku. Krátce před smrtí napsal tato moudrá slova: „Získal jsem víc bohatství, moci a prestiže než většina lidí. Člověk však může dosáhnout všeho, po čem touží, a přesto si připadat prázdný. Jakou moc by mi museli nabídnout, abych ji vyměnil za svůj čas s rodinou? Jakou cenu bych zaplatil za večer s přáteli? Musel jsem onemocnět smrtelnou chorobou, abych si tuto pravdu uvědomil. Je to však pravda, jíž se tato země může naučit na mé náklady. Ležím tu ve své ložnici, s tváří napuchlou steroidy, s bezvládným tělem. Lékaři mi stále nechtějí dát odpověď na tu otravnou otázku, kolik času mi zbývá. Občas nedokážu usnout, protože se tolik bojím, že se už nikdy neprobudím. Ušel jsem dlouhou cestu ode dne, kdy jsem prezidentu Bushovi řekl, že jeho heslo ‚laskavější a vlídnější‘ je sice hezká myšlenka, žádné hlasy nám ale nepřinese. Říkával jsem mu, že on může být laskavější a vlídnější, já ale takový být nehodlám. Jak hluboce jsem se mýlil. V životě není nic důležitějšího než vztahy a nic sladšího než lidský dotek.“
Pokud jsi moudrý, bude tvou životní prioritou na prvním místě Bůh, pak rodina a až na třetím místě kariéra. „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce“ (Žalm 90:12).

Dodávejte dětem sebevědomí

„Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí… Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.“ Žalm 144:12

Neustále svým dětem opakujte, že jsou milované, cenné a schopné. Jinak bude jejich sebehodnocení založeno spíš na jejich nejhorších vlastnostech a pocitech než na těch nejlepších. Psychologové říkají, že někteří z nejúspěšnějších lidí na světě trpí „syndromem podvodníka“. Při rozhovorech tito lidé často vyjadřují hluboké pochybnosti o sobě samých a říkají, že se necítí hodni postavení, které zastávají, nebo vysokého mínění, které o nich druzí mají. Kde to začalo? Doma!
Takové přesvědčení se často utváří ještě před pubertou, kdy děti nemají jasné vědomí vlastní identity a cítí se neatraktivní, hloupé a zbytečné. Tehdy je jako rodiče musíte ujistit, že jde o krátké období, z něhož se určitě dostanou. Jako když projíždějí tunelem. Mluvte s nimi o sexuálním probuzení, které nastane s koncem dětství, a o tom, jak s ním zodpovědně a morálně zacházet. Jestliže to neuděláte, necháte své děti, aby se s otázkami, na něž nemají vždy správné odpovědi, vypořádaly samy. Ano, musíte je poučovat a korigovat. Budou-li však mít neustálý pocit, že jim jdete „po krku“, místo abyste byli „v jejich týmu“, může jim ve výsledku chybět sebedůvěra a iniciativa, které potřebují k tomu, aby si důvěřovaly a vytvořily si zdravé sebevědomí.

Tvé zkušenosti jsou tvou přípravou
„Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“ (1. Samuelova 17:37)

Možná se dnes díváš na svůj život a říkáš si: „K čemu to všechno bylo?“ Ty těžké chvíle, pády, zápasy… Ale Bůh nic neplýtvá. Každá zkušenost – i ta bolestná – je součástí přípravy na něco většího. On formuje tvé srdce, posiluje tvou víru a učí tě důvěřovat Mu víc než kdy dřív.

David nešel proti Goliášovi nepřipravený. To, co prožil v skrytosti, ho vyzbrojilo pro veřejné vítězství. Stejně tak i ty – to, čím procházíš dnes, tě připravuje na zítřejší průlom. Možná to teď nechápeš, ale jednou uvidíš, že Bůh tě vedl přesně tam, kde jsi měl být.

Nenech se odradit obdobím „ve stínu“. Právě tam roste tvoje síla. Právě tam se rodí charakter, který obstojí v boji. Bůh tě nepřipravuje na selhání – On tě připravuje na vítězství!

Věř tomu: bitva, která je před tebou, už má základ ve vítězství, které Bůh připravil ve tvé minulosti.

HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Hledej příležitosti ke konání dobra

„Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost…“ Židům 13:16

Petr popisuje Ježíšův život slovy: „… procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval…“ (Skutky 10:38). Stát se podobnějším Kristu tedy znamená hledat příležitosti ke konání dobra.
Matka Tereza napsala: „Milujte lidi, nehledě na to, že jsou nerozumní, bez logiky, sebestřední a arogantní. Když lidé tvrdí, že vaše dobro obsahuje sobecké motivy, nevšímejte si jich a dál konejte dobro. Jakmile se stanete úspěšnými, získáte si falešné přátele i skutečné nepřátele. To vám nesmí bránit ve snaze být úspěšní. Budete-li upřímní, někteří se budou snažit překroutit vaše slova proti vám, bez ohledu na to nepřestávejte být upřímní. Jestliže dnes konáte dobro, někteří na to mohou zítra zapomenout. Vy ale dál konejte dobro. Pokud se projevíte jako velký člověk s velkými myšlenkami, nedivte se, že se proti vám postaví malí lidé s malým myšlením. Přesto myslete ve velkém. Někteří se mohou snažit přes noc zničit to, co jste léta budovali. Nenechte se odradit a dál budujte.“
Prezident Theodore Roosevelt řekl: „Není to kritik, kdo se počítá; není to muž ani žena, kteří poukazují na to, kde mohl člověk postupovat lépe. Zásluhy patří těm, kdo jsou skutečně v aréně, jejichž tvář je poznamenána prachem, potem a krví; lidem, kteří statečné bojují, kteří bloudí, chybují, znovu a znovu selhávají, kteří znají velké nadšení a velkou oddanost; lidem, kteří se věnují ušlechtilé věci; kteří v nejlepším případě nakonec poznají vítězství velkého úspěchu, a v nejhorším případě sice prohrají, ale až poté, co projevili velkou odvahu, takže jejich místo nikdy nebude mezi těmi chladnými a bázlivými dušemi, které neznají ani vítězství, ani porážku.“
Takže hledej příležitosti ke konání dobra.