Česká verze
Prosíme vás o modlitební podporu, a pokud máte na srdci i tu finanční, do konce května potřebujeme vybrat ještě 69 500 Kč.

Tyto prostředky jsou klíčové, abychom mohli posunout přípravy našich kampaní v Nepálu a Pákistánu. Děkujeme za každou vaši modlitbu i dar, kterým nám pomáháte přinášet naději do těchto míst!

English Version
We kindly ask for your prayer support, and if you feel led to support us financially, we still need to raise CZK 69,500 by the end of May.

These funds are essential for moving forward with our campaign preparations in Nepal and Pakistan. Thank you for standing with us through your prayers and generosity!

Jak se modlit za své děti
„Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána … Ježíše Krista.“2. Petrova 3:18

Svět kolem nás někdy nahání strach. Zprávy, nejistota, tlak… a v srdci rodiče vyvstává jediná otázka: Jak ochráním své dítě? Pravda je, že nemůžeme kontrolovat všechno. Ale máme něco mnohem silnějšího — modlitbu.

Bůh nás zve, abychom své děti přikrývali Jeho přítomností. Ne jen občas, ale v každý čas. Když se modlíš, nejsi bezmocný — stojíš v autoritě víry. Vyprošuj svým dětem moudrost, pokoj, ochranu a živý vztah s Ježíšem. On je s nimi i tam, kam ty nedohlédneš.

Možná nemůžeš zabránit každé bouři v jejich životě. Ale můžeš zajistit, aby v té bouři nebyly samy. Ježíš zaslíbil, že tam, kde se modlíme, je uprostřed nás. To znamená, že tvoje modlitba má váhu. Má moc. Má dopad.

Nevzdávej se. I když svět vypadá temně, Boží světlo je silnější. Modli se vytrvale, s vírou a očekáváním. Bůh slyší. Bůh jedná. Bůh chrání.
Přikrýváš dnes své děti modlitbou?
Postav se za ně a věř — Bůh je věrný! HALLELUJA! AMEN!

Řada lidí, která dostala prorocké slovo od Boha slyšela to, že jim řekl: ,,Ty jsi jako král David, pozvednu tě jako Josefa, nebo - zachráníš Boží lid podobně jako Esther.
To s čím ale mnoho lidí nepočítá je, že každá tato osoba měla svůj proces a Bůh ti skrze tuto osobu nezjevuje pouze cíl a to, kam tě chce dovést, ale také proces, kterým budeš muset projít.
Generace, kterou si Bůh v následujících letech použije, bude generací, která má svůj proces za sebou a obstála v něm. Proto pokračuj, důvěřuj a neboj se.

1.) Část. Od malička mi nikdo nerozuměl a říkali o mě že jsem jinej, já jsem to nechápal ale potom jsem to přijal že jsem opravdu asi jinej i když jsem nechápal proč a jak to myslí, vždy mě to trápilo že mi nikdo nerozumí a přitom jsem mluvil celkem jasně a s láskou k lidem jsem vždy myslel všechno dobře. Stalo se to že se semnou nechtěl nikdo pořádně bavit a stal jsem se terčem posměchu, dělali si ze mě srandu už od základní školy a měli mě za hlupáka, no já jsem si jako hlupák v žádném případě nepřipadal, prostě jsem mluvil pozitivně a choval se hezky ke druhým lidem a snažil se je povzbuzovat. Věděl jsem že tady nejsem náhodou a že nesouhlasím s tím že jsem se narodil jen proto abych tady dřel nechal se sebou házet jak s kusem hadry platil peníze za něco za co nevím jak ty moje finance budou použity, a věděl jsem že tady rozhodně nejsem abych tohle dělal a potom zemřel a už nic nebylo... Někteří semnou souhlasily a někteří mě měli za blázna že ten malej kluk je úplně mimo.. A ti kteří semnou souhlasili tak ty se najednou odeme taky odvratili. Nerozuměl jsem tomuto životu a chodil jsem víc za školu než do školy chtěl jsem znát pravdu a i když mě opustili i ti co semnou byli a ve finále mě pomlouvali za zády tak jsem jim to neměl za zlé a prostě jsem hledal tu pravdu. Dříve jsem moc věřil lidem a ti využili mojí dobroty kterou jsem jim projevoval a byl jsem podveden.. Byla to cesta za kterou jsem Bohu moc vděčný i když jsem nakonec zůstal úplně sám a přestal jsem život tady zvládat, utápěl jsem v sobě bolest a trápení z toho proč mi nikdo nerozumí došlo to do bodu kdy mi hlava říkala Vem si život a oběs se uz to nemá cenu nikdo ti nikdy nerozuměl i když jsi vše myslel dobře, vykašlali se na tebe atd... Začal jsem kouřit marihuanu a hodně pít alkohol, do toho čím dál více cigaret a tak se to semnou vezlo až do doby kdy jsem ztratil práci a neměl jsem ani korunu bydlel jsem na ubytovně a tam jsem dlužil 4 nájmy na pokoji s člověkem který měl na zdech satanistické symboly a od rána do rána když zrovna nešel do práce seděl nalepený na monitoru počítače a hrál střílečky a mluvil vulgárně. Začal jsem si uvědomovat že jsem v pasti, měsíc jsem byl bez jídla pokud jsem mu nesebral čínskou polévku... A hlas mi říkal oběs se... Ale já ho ignoroval říkal jsem si to neudělám na to mám až moc rád život a neodejdu dokud nebudu znát pravdu neodejdu dokud nebudu vědět kam vlastně.... Jednoho rána když už jsem vážně umíral ale držel jsem si naději a držel svoji pozitivní mysl se stalo něco extrémně krásného a silného! To ráno jsem se znovuzrodil vystřelil jsem z postele a jakoby mě neviditelná ruka zvedla z postele a jakoby mě někdo připojil na elektrické vedení, moc dobře jsem tomu ještě nerozuměl ale věděl jsem že to nedělám já ale jakoby mě někdo ovládal zevnitř, vzal jsem kýbl napustil vodou a začal energeticky vytírat zem a řekl jsem: tak a teď ti ukážu jak se uklízí ty totiž nenávidíš pořádek a strhal jsem že zdi ty 2 velké černé vlajky s demonickymi obrázky a znaky, cítil jsem se tak živě jako nikdy předtím!! Pochopil jsem že ty slova co říkám míří na ďábla, to ráno jsem tam byl sám protože ten kluk byl v práci a já jsem věděl že mám ducha svatého dokonce jsem to i řekl s jistotou, táhl mě ven bylo to pro mě zvláštní a zároveň tak fascinující a nadpřirozené!! Začal jsem slyšet hlasy ale nikdo kolem mě nebyl a přitom jsem slyšel hlasy jakoby u mě někdo stál a mluvil, věděl jsem že nejsem blázen věděl jsem to na 100% hlas mi říkal : já tě dostanu a byl to hlas člověka který mě záviděl jak mluvím s lidma a oni mě Poslouchají a zajímá je co říkám on mi postupem času začal závidět a byl na mě agresivní ale dříve se semnou normálně bavil no přetvařoval se. Jak jsem slyšel ty hlasy stalo se že jsem měl strach a tak jsem měl co dělat abych se udržel v klidu a opravdu se nezblaznil, přišla mi na mysl jedna modlitba kterou jsem se učil v dětství s bráchou (nevlastním)

Život v Duchu…

Jsem Duch, mam duši a žiju v těle. Velice důležité je si uvědomit jak funguje tato trojce a tím se dostaneme k uvědomění si co znamená chodit Duchem. Duch není něco vedlejšího a jeho hlas není neznámý cizí hlas který musíme poznat. Duch jsem já a já jsem Duch. Musíme se naučit přestat hledat přítomnost Ducha ale Duchem byt a podle něj jednat. Pokud pochopíme že my a Duch jsme jedno celé tak spoustu věcí pochopíme aniž bychom se museli sebevíc snažit.

Duch byl stvořen dokonalý a má vše co potřebuje, není nic co by Duchu chybělo. Dále tu máme duši která je vlastně naší mysli, která je naše a byla formována různýma věcma. Například zkušenosti, zážitkama a poznanými za cely náš život. Vychováním, kulturou a podobně. Tělo (ikdyz to bude znít ted možná vtipně) ale není víc než oblečení které nosíme. Takže každý den vedeme zajímavý boj. Duch chce být se stvořitelem, s Otcem v jeho přítomnosti a pořád jen s nim. Duše chce koukat na filmy, seriály atd. Tělo chce žít tak jak žilo mnohé roky a je hříšné. Každý má 1/3 hlasu. A pokud Duch je 1/3 a chce byt s Pánem a zbylý 2/3 chtějí něco jiného, tak co musime udělat proto abychom přemohli těch 2/3? No přece dostat na svou stranu další hlas. Ale jak to prakticky udělat?

Proměňovat svou mysl - tudíž pracovat se svou duši aby se přiklonila na stranu Ducha a tím pádem tělo bude muset poslouchat.

„A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.“
‭‭Římanům‬ ‭12‬:‭2‬ ‭CSP‬‬

A teď jak prakticky na to?

Bible je klíčem k proměně duše. Každé slovo v této vzácné knize je manuál na proměnu duše. Náš Duch už všechno ví, ale duše to ještě potřebuje zjistit. Proto je tak důležité každý den přebývat v písmu. Protože jestli naše srdce již je proměněné tak teď se to musí dostat přes náš rozum aby se to stalo zjevným i ve skutečnosti našeho života.

Ale já nemám čas, nebaví mě číst, nerozumím tomu…to jsou nejčastější věty které slýchávám proč nečíst. Čas je třeba si vyhradit, jelikož žádnou změnu v životě neuvidíš dokud pro to nic neuděláš a tak je to i s tímto. Nebaví tě číst? Tak si ji pust ;) duše tomu možná nejdřív nebude rozumět, ale je napsáno „Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ Jan‬ ‭14‬:‭26‬ - tudíž tvůj Duch už to ví a ty jsi Duch takže stačí když budeš číst a používat na praxi a takto začne cesta proměny tvé mysli na Slávu Kristovou.

Amen

Překonej strach

„Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.“ (2. Timotejovi 1:7) — Bůh je láska a dokonalá láska vyhání strach; strach není od Něj, není jeho původcem, je to nástroj, který má člověka držet pod tlakem a kontrolou. Viera znamená plnou důvěru v živého Boha, zatímco strach roste tam, kde chybí víra; jakmile začneš věřit lžím nepřítele, otevíráš dveře strachu, proto se vědomě rozhodni stát na pravdě Božího slova. Bůh ti dal ducha síly — máš autoritu nad strachem, pokušením i každou temnotou; ducha lásky — když rozumíš Boží milosti a odpuštění, mizí strach z trestu; a ducha rozvahy — tvoje mysl nemusí být ovládaná chaosem, můžeš převzít kontrolu nad svými myšlenkami a sladit je s pravdou. Strach už nemusí řídit tvůj život — můžeš kráčet vítězně, pevně a svobodně v moci Božího slova.

2. Timotejovi 1:7 · Filipanom 4:13 · 1. Jánov 4:18 · Príslovia 1:33

Požehnání nebo prokletí – volba je na tobě

„Tehdy zbudoval Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébalu…“ Jozue 8:30

Bible říká: „Tehdy zbudoval Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébalu … z neotesaných kamenů, neopracovaných železem. Na něm přinesli Hospodinu oběti zápalné… Všechen Izrael … stál … polovina směrem k hoře Gerizímu a druhá polovina směrem k hoře Ébalu… Potom předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak to je zapsáno v Knize Zákona“ (Jozue 8:30-34). Z tohoto jinak málo známého starozákonního příběhu plynou dvě důležitá ponaučení:
1) „… oltář z neotesaných kamenů, neopracovaných železem“ (Jozue 8:31) mluví o nevysloužené a nezasloužené Boží milosti k nám, s níž není spojeno žádné lidské úsilí. „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Efezským 2:8-9).
2) Všimni si, kde byl ten oltář vybudován. Když Izraelci naslouchali Jozuovi, který četl požehnání a prokletí zaznamenaná v Mojžíšově zákoně, polovina z nich stála proti hoře Gerizím a druhá polovina proti hoře Ébal. Ti, kteří stáli směrem k hoře Gerizím, slyšeli, jak předčítá požehnání, a ti, kteří stáli směrem k hoře Ébal, slyšeli, jak předčítá prokletí. Oltář však nebyl postaven na hoře požehnání Gerizím, ale na hoře prokletí Ébal. Poselství je jasné: I kdybys to „zpackal“, Bůh ti udělí svou milost.
C.S. Lewis řekl: „Poslušnost je klíč, který otvírá každé dveře.“ Takže i když selžeš a neposlechneš Boha, můžeš se vrátit k oltáři milosti na hoře Ébal. Byl tam vybudován pro lidi, jako jsi ty.

Buď optimistou (1)
„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ 1. Mojžíšova 1:31

Helen Kellerová ještě před dovršením druhého roku života ztratila zrak i sluch. Její svět se v jediném okamžiku ponořil do tmy a ticha. Pak jí Bůh poslal do života Annu Sullivanovou. Ta prolomila Heleninu izolaci a dotkla se její duše. Ve výsledku se Helen stala první hluchoslepou osobou, která získala bakalářský titul. Stala se také autorkou dvanácti knih včetně té s názvem Optimismus, která je manifestem její životní filozofie. „Žádný pesimista nikdy neobjevil tajemství hvězd, neplavil se do neznámých zemí, ani neobjevil nové obzory lidské duše,“ napsala.

Poslední stránka její knihy zrcadlí první stránku Písma: „Optimismus je harmonie ducha lidského i Ducha Božího, která vyhlašuje, že jeho dílo je dobré.“
Pokud je v tobě Boží Duch, je u tebe optimismus na denním pořádku. Optimismus není v rozporu s jakoukoli realitou, která nás obklopuje. Znamená prostě, že jsme ukotveni v jiné realitě – v ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista.

Naše realita je hlubší, silnější i delší než ta, kterou můžeme vnímat svými pěti smysly. Helen Kellerová dokázala, že pokud máš optimistického ducha, nemohou ani ty nejtěžší okolnosti být tím, co tě definuje. A že i když je nemůžeš změnit, můžeš je překonat. Dokázala, že jakkoli je lidské oko úžasné, je tu něco ještě úžasnějšího, oko mysli, které nám umožňuje představit si nemyslitelné a uvěřit v nemožné.

Právě proto řekla: „Jediná věc, která je horší než být slepý, je mít zrak, ale nemít vizi.“ Nebo jak to vyjádřil Pavel: „… bratři, cokoli je pravdivé, … cokoli má dobrou pověst, … o tom přemýšlejte“ (Filipským 4:8, B21). Jinými slovy, buď optimistou.

TEN MOMENT ŠOKOVAL VŠETKÝCH...

Priviedli k Ježišovi ženu obvinenú z cudzoložstva.
Zákon hovoril, že musí byť potrestaná… dokonca ukameňovaná.
Všetci čakali okamžitú odpoveď.
Ale Ježiš urobil niečo nečakané…

Zohol sa…
a začal písať do prachu zeme.

Úplné ticho.

Nikto nerozumel tomu, čo sa deje.
Potom vyriekol vetu, ktorá všetko zmenila:
„Kto z vás je bez hriechu, nech prvý hodí do nej kameň“ (Ján 8, 7).

Jeden po druhom…
sa žalobcovia začali vytrácať.
Od najstarších až po najmladších.

Prečo?

Pretože pochopili niečo hlboké:
Všetci mali svoje chyby.
Ježiš nepoprel hriech…
ale nedovolil ani odsúdenie bez milosrdenstva.

Nakoniec žene povedal:
„Ani ja ťa neodsudzujem. Choď a odteraz už nehreš“ (Ján 8, 11).
Nebolo to len odpustenie…
bola to nová šanca.

Mějme se navzájem v úctě

„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“Římanům 12:10

Všiml sis někdy, jak dokážeme obvinit někoho jiného z věcí, které u sebe samých omlouváme? Jestliže ale od druhých vyžadujeme víc než od sebe, uplatňujeme dvojí metr. Ježíš řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7:3). Dvojí metr funguje následovně:
1) Jsou-li druzí tvrdohlaví, jsou podle tebe umínění; ty ale jsi pevný a rozhodný.
2) Jestliže tvůj soused nemá rád tvého kamaráda, řekneš, že „trpí předsudky“; když ale ty nemáš rád jeho kamaráda, je to proto, že „jsi dobrý znalec lidských povah“.
3) Když se on snaží někomu zvlášť zalíbit, podlézá mu; děláš-li to ty, jsi ohleduplný.
4) Pokud dává věcem čas, aby je udělal dobře, je líný; když to ale děláš ty, jsi pečlivý.
5) Jestliže druhý utrácí hodně peněz, je lehkomyslný a nedisciplinovaný; když ale totéž děláš ty, jsi velkorysý.
6) Hledá-li chyby, je kritický; zatímco když to děláš ty, jsi vnímavý.
7) Jestliže má někdo mírnou povahu, nazýváš ho slabochem; když ji máš ty, jsi laskavý.
8) Pokud se dobře obléká, je extravagantní; když se ale oblékáš ty, jsi vkusný a stylový.
9) Když řekne, co si myslí, je zlomyslný, jestliže to uděláš ty, jsi upřímný.
10) Když riskuje on, je to nerozumné; ve tvém případě je totéž projevem odvahy.
Pavel napsal: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10). Dnešní slovo pro tebe tedy zní: Mějme se navzájem v úctě.

Tvůj dluh je splacen

„… řekl: ‚Dokonáno jest.‘“ Jan 19:30

Ve starozákonních dobách člověk získal Boží odpuštění tím, že přinesl na oltář obětního beránka, jehož krev kněz prolil a obětoval jako smírnou oběť. Prvním člověkem v Písmu, který toto udělal, byl Kainův bratr Ábel (viz 1. Mojžíšova 4:4). Když Šalomoun zasvěcoval svůj velkolepý chrám, obětoval obrovské množství sto dvaceti tisíc ovcí a dvaceti dvou tisíc volů jako oběť za celý národ.

Ve starozákonním stánku nesměl obětní oheň nikdy vyhasnout. Izraelci jej nosili s sebou při cestě pouští a odhaduje se, že v období mezi Getsemany a Velikonocemi zemřelo ne méně než sto tisíc beránků, jejichž krev doslova zbarvila potok Cedron do ruda. Ani jediné deci prolité krve však nemohlo odčinit naše hříchy. Ty se jen sunuly dopředu a čekaly na beránka, jehož oběť bude tou poslední, na kněze, jehož dokonané dílo jednou provždy odčiní hřích.
A právě to se stalo ve chvíli, kdy Ježíš zvolal: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30). V hebrejštině tato věta doslova znamená „Zaplaceno v plné výši“. V tu chvíli se v chrámě odshora dolů roztrhla opona, která oddělovala lidi od Boha. Díky tomu můžeme nyní kdykoli vstoupit tam, kam dosud mohl vstoupit jen jeden člověk jen jeden den v roce – do Boží přítomnosti. Můžeme tam vstupovat s vědomím, že budeme milováni, přijímáni, viděni skrze Kristovu krev a považováni za spravedlivé. Proto: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).

Uzdravování narušených vztahů

„… láska přikrývá všechna přestoupení.“ Přísloví 10:12

Láskyplné vztahy jsou základním stavebním kamenem života. Jsou základem Kristovy církve a důkazem, že máme v srdcích Boží lásku. Bůh klade velký důraz na naše vztahy s ostatními, protože ty ovlivňují všechny oblasti našeho života – doma, v práci, v církvi, ve škole i během naší každodenní komunikace s kýmkoli. Vztah založený na lásce, citlivosti a úctě může přivést ke Kristu i nespaseného manžela či manželku. Petr napsal: „Vy, ženy, se podřizujte svým manželům. Někteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednáním svých žen, když uvidí, jak čistý a uctivý život vedete“ (1. Petrova 3:1-2, B21).
Právě proto satan na naše vztahy tolik útočí. Pokud se nám rozpadnou vztahy, ovlivní to kvalitu našeho života. Lékařská věda dokázala, že nevyřešená hořkost a neodpuštění jsou zdrojem nemocí a depresí. A stejně jako tě Bůh chce uzdravit tělesně, chce také, abys zakusil jeho uzdravující dotek ve svých vztazích. Ty v tom ale také máš svou důležitou roli. „Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:31-32).
Když se modlíš za své rozbité vztahy, modli se a vyznej: „Bůh mi odpustil všechny hříchy, proto si nebudu vůči nikomu držet neodpuštění. Odmítám veškerou hořkost a hněv. Pane, prosím tě o tvůj pokoj v oblasti nedorozumění a zranění v tomto vztahu. Amen.“