Jozue 1:5-9

Nik ti nebude môcť odolať po všetky dni tvojho života. Ako som bol s Mojžišom, tak budem aj s tebou. Nenechám ťa bez pomoci, ani ťa neopustím. Buď silný a udatný! Lebo ty máš odovzdať tomuto ľudu do dedičného vlastníctva krajinu, o ktorej som prisahal ich otcom, že im ju dám. Len buď silný a veľmi udatný! Bedlivo zachovávaj celý zákon, ktorý ti dal môj služobník Mojžiš! Neodchyľuj sa od neho ani napravo, ani naľavo, aby si múdro konal všetko, čo podnikneš. Nech sa nevzďaľuje kniha tohoto zákona od tvojich úst! Premýšľaj o nej vo dne i v noci, aby si bedlivo zachoval všetko, čo je v nej napísané. Potom budeš mať šťastie a úspech vo svojom podnikaní. Či som ti neprikázal: Buď silný a udatný, neboj sa a neľakaj sa!? Veď Pán, tvoj Boh, je s tebou pri všetkom, čo podnikneš!“

Jsi správce, ne vlastník.

„Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou.“
1. Paralipomenon 29:14

Všechno, co máme, pochází od Boha. Naše peníze, čas, schopnosti, příležitosti i síla – nic z toho jsme si nevytvořili sami. Bylo nám to svěřeno. A právě v tom je obrovská svoboda: nemusíme se křečovitě držet toho, co nám stejně nepatří. Můžeme se ptát: „Pane, kam chceš, abych to zasel?“

Správce nehromadí semeno ve stodole. Zemědělec ví, že semeno přináší úrodu teprve tehdy, když je zaseto. Stejně tak štědrost přináší radost až ve chvíli, kdy pustíme z ruky to, co nám Bůh dal, a dovolíme tomu sloužit druhým.

Možná právě za tvým strachem z dávání čeká sklizeň radosti. Možná Bůh nechce jen požehnat tobě, ale skrze tebe požehnat někomu dalšímu. Tvoje štědrost může být pro někoho odpovědí na modlitbu.

Pavel píše: „Buďte bohatí i v milosti dávání.“
Dnes se tedy neptej jen: „Co mám?“
Zeptej se: „Pane, komu tím mohu posloužit?“

HALLELUJA! Přijímáš dnes své povolání správce? AMEN!

Chtěl bych poděkovat Bohu za všechno, co udělal během série služeb v Česku a na Slovensku, protože Boží moc a Jeho jednání se s každým příjezdem stále zesiluje. I přesto, že stojíme pravidelně v půstu, modlitbě a času v intimitě, což je část, kterou Bůh od nás vyžaduje a kde tyto viditelné věci formuje - je to pouze Boží milost a láska k lidem, která to vše dává do pohybu. Takže jemu patří dík a sláva.

Po návratu ze Slovenska mi přišlo několik desítek zpráv o tom, jak Bůh zasáhl řadu lidí skrze slova ať v Ostravě, Žilině nebo dalších místech. Řada lidí plakala během kázání, dotčená Duchem Svatým, u řady lidí Bůh odkryl skryté věci a potvrdil jim, že je s nimi. Slovo z Ostravy vidělo za krátkou dobu přes 3000 lidí.

Několik měsíců zpět, jsem šel na Tenerife na poušť, kde jsem se modlil přes noc. Bůh tam ke mě promluvil a řekl, že to všechno co vidíme aktuálně, je pouze zlomek toho, co přijde. Popsal mi tam, co se chystá udělat a součástí toho je i konkrétní věc, kterou máme vybudovat my, jako služba Otec národů - o tom se budu sdílet v dalších týdnech.

Bůh má plán, tak přes všechny útoky a komplikace stůj pevně a důvěřuj, že to co ti Bůh řekl, se i naplní. Přichází fáze, kdy Bůh vybuduje řadu nových věcí a také řadu věcí změní. A tam uvidíš, že každý proces, kterým jsi musel do teď projít, měl svůj význam, protože jsou okolnosti vyvolané nepřítelem, ale jsou také situace, které Bůh používá k tvojí přípravě.

"Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena." Římanům 8:18

ČO STE PREHLIADLI NA JEŽIŠOVOM „SADNUTÍ“ NA TRÓN

Jeden z najviac prehliadaných detailov v Liste Hebrejom je tento:

Starozákonní kňazi sa v stánku zjavenia nikdy neposadili.

Prečo? Pretože ich práca nebola nikdy dokončená.

Deň za dňom:
• viac obetí
• viac darov
• viac krvi
• viac zmierenia

Hriech bol neustále prikrývaný, ale nikdy nebol plne odstránený raz navždy.

V skutočnosti boli stánok a chrám navrhnuté bez stoličiek pre kňazov spojených s ich službou. Kňaz vždy stál, pretože práca nebola nikdy hotová.

Ale potom List Hebrejom hovorí o Ježišovi niečo mocné:

„Ale On priniesol jedinú obeť za hriechy a navždy zasadol po pravici Boha.“ — Hebrejom 10:12

Ježiš sa posadil, pretože:
dielo bolo dokončené.

Už žiadne opakované obete.
Už žiadne nekonečné dary za hriech.

Kríž stačil navždy.

To je dôvod, prečo Ježiš zvolal: „Je dokonané.“ (Ján 19:30)

Kňazi Starej zmluvy denne stáli a prinášali obete, ktoré nikdy nemohli plne odstrániť hriech.

Ale Ježiš, dokonalý Veľkňaz, obetoval sám seba raz navždy — a potom zasadol na miesto autority po pravici Otca.

Vykúpenie bolo zavŕšené.

Jeho obeť stačila.

Osmé blahoslavenství

„Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost…“ Matouš 5:10

Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích…“ (Matouš 5:10-12). Být pronásledován pro spravedlnost znamená žít tak, jak žil Ježíš – s jeho charakterem, jeho motivy, jeho poslušností, jeho důvěrou v Otce a jeho čistotou srdce. Znamená to být tvůrcem pokoje, hladovět a žíznit po spravedlnosti, odvrátit se od hříchu a být pramenem milosrdenství. Budeš-li takto žít, budeš pronásledován stejně, jako byl pronásledován Ježíš.

Nebudeš muset lidi konfrontovat svými slovy nebo skutky, samotný tvůj život bude přinášet konfrontaci. Ježíš mluvil pravdu, žil podle pravdy a byl ochoten za pravdu zemřít. Nikdy nevyhledával konflikty, vždy se ale ozval, když byla zpochybňována pravda, kterou hlásal. Zaslibuje, že pokud tě budou urážet a týrat ze stejných důvodů jako jeho, a ty zůstaneš věrný, získáš nebeské království. Jinými slovy, v nebi tě čeká odměna a bude ti dána duchovní autorita v království nebeském.

Možná, že zde na zemi zažíváš odmítnutí, urážky nebo týrání. To vše je ale jen dočasné. To, co získáš v nebi, bude věčné a slavné. Bible říká: „… utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena“ (Římanům 8:18).

Sedmé blahoslavenství

„Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Matouš 5:9

Hebrejské slovo pro pokoj je „šalom“. Odkazuje na pocit pohody, který přináší klid a jistotu, a to i v krizových situacích. Je to jistota uprostřed nejistoty a zmatku. Ti, kteří mají neotřesitelnou, pevnou, skálopevnou důvěru v Boha, jsou ti, kdo zažívají skutečný pokoj v srdci.

Jak lze takového pokoje dosáhnout? Především musíš vědět, co Bůh říká ve svém Slově, a musíš tomu věřit. Boží slovo se musí stát základem všeho, čemu věříš, a tedy i všeho, co říkáš a děláš. Musíš vzít Boha za slovo a podřídit svou vůli jeho přikázáním a jeho plánu. Musíš zakořenit své očekávání a naději v jeho zaslíbeních a jeho touhách.
Skutečný pokoj v srdci vždy pramení z poznání pravdy. Pravdy o tom, kdo je Bůh, kdo ty jsi „v něm“ a jak Bůh chce, aby ses k němu a k ostatním choval. Poznat Boží pravdu znamená zakusit Boží pokoj. Když se snažíš přinést tento pokoj do srdcí druhých, jednáš jako tvůj nebeský Otec a budeš nazván synem Božím.

Bůh touží po tom, aby ses s ním usmířil, přijal spasení a opravdový pokoj v srdci. Dnešní poselství zní: „Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek“ (Jób 22:21). Pavel to vyjádřil slovy: „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (Římanům 5:1). Naší konečnou úlohou jako tvůrců pokoje není pouze dosáhnout, aby muži a ženy žili v míru mezi sebou, ale aby také byli v pokoji s Bohem.

Šesté blahoslavenství

„Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ Matouš 5:8

Řecké slovo pro čistý je „katharos“ a pochází od něj slovo katarze. Psychiatři slovem katarze označují očištění člověka od destruktivních postojů. Biblické slovo odkazuje na očištění našeho vnitřního ducha od všech nečistot – těch, které zahrnují zlé sklony, zlé myšlenky, zlé touhy, žádostivost těla, žádostivost očí a pýchu života (viz 1. Janova 2:16). Být čistý znamená zbavit se všech těchto nečistot, abys mohl odrážet charakter Ježíše Krista.

Jedním z největších problémů dnešní společnosti, a dokonce i mnoha církví, je pokrytectví. Máme dvojaké motivy, rozdělenou mysl i srdce. Musíme skoncovat s rozdělováním života na církevní a světské prostředí, přestat se chovat a mluvit jinak s druhými křesťany, a jinak s těmi, kdo Krista neznají. Mít čisté srdce znamená mít pevný charakter – mít srdce, mysl a ruce plně v souladu s Božími přikázáními. Říkat to, čemu věříš, a pak dělat to, co říkáš. Ježíš řekl velmi jasně: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům“ (Matouš 6:24).

„Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha“ (Matouš 5:8). Lidé s čistým srdcem vidí milující Boží srdce a milosrdenství v každém verši Písma. Vidí Boha v každé události historie, jak utváří a formuje okolnosti, aby sloužily jeho vyšším záměrům. A vidí Boha i uprostřed vlastních obtíží, bolesti a utrpení. Jestliže je touhou tvého srdce lépe vidět a poznat Boha, on tuto touhu naplní.

Páté blahoslavenství
„Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.“
Matouš 5:7

Milosrdenství není slabost. Není to přehlížení hříchu ani omlouvání zla. Pravé milosrdenství vidí bolest, slabost i pád člověka — a přesto se k němu sklání s Božím srdcem.

Odpuštění přichází tam, kde bylo ublíženo. Milosrdenství jde ještě dál. Zastavuje se u těch, kdo jsou zlomení, zranění, ztracení nebo slabí. Neodsuzuje hned. Nepřidává další rány. Přináší naději, pomoc a prostor k návratu.

Bůh je milosrdný, ale zároveň spravedlivý. Jeho milosrdenství hřích nezlehčuje — vede nás k tomu, abychom se mu postavili čelem, činili pokání a přijali odpuštění. Milost pak nejde jen po povrchu. Ona uzdravuje srdce.

Ježíš říká, že milosrdní dojdou milosrdenství. Když prokazujeme milosrdenství druhým, sami se otevíráme proudu Božího milosrdenství. Hořkost ztrácí moc. Srdce měkne. Duše se osvobozuje.

A dobrá zpráva? Bůh po nás nikdy nechce, abychom dali druhým víc milosrdenství, než kolik ho On už prokázal nám.

Přijmi dnes Boží milosrdenství — a staň se jeho nositelem pro druhé. HALLELUJA! AMEN!

Druhé blahoslavenství

„Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“
Matouš 5:4

Ježíš neříká, že požehnaný je smutek sám o sobě. Mluví o srdci, které přestalo utíkat před pravdou. O člověku, který se už nevymlouvá, neobhajuje svůj hřích a nehledá viníka někde jinde — ale pokorně přichází k Bohu a říká: „Pane, potřebuji Tvé milosrdenství.“

Pravé pokání není zoufalství ani sebelítost. Je to otevřené srdce před Otcem. Je to chvíle, kdy přiznáme: „Zhřešil jsem myšlenkami, slovy i činy.“ A právě tam, kde se vzdáváme pýchy, začíná proudit Boží odpuštění.

Bible zaslibuje: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští…“ To je naše útěcha! Bůh nás neodmítá, když přicházíme v pravdě. On očišťuje, uzdravuje a obnovuje vztah, který hřích narušil.

Dnes před Ním nic neskrývej. Přines Mu své selhání, bolest i vinu. Jeho milost je větší než tvůj hřích.

Blaze těm, kdo pláčou před Bohem — protože oni budou potěšeni! AMEN!

Nadcházející americký film Daniel přinese na plátno příběh proroka Daniela během babylonského zajetí.
Historický biblický epos režírují bratři Daniel a Matthew Koomanovi. Hlavní roli si zahraje herec Mena Massoud, známý především z filmu Aladin.
Film sleduje Danielovu víru, odvahu a věrnost Bohu uprostřed cizí říše. Tvůrci chtějí zpracovat známé biblické události, včetně ohnivé pece a příběhu doupě lvové. Projekt vzniká i díky podpoře fanoušků a příznivců křesťanů.

Autoři říkají, že cílem filmu je předat silný duchovní příběh o naději, loajalitě a odvaze čelit společenským tlakům. Podle aktuálních informací je premiéra filmu plánována na 11. Září 2026 v amerických divadlech. Následně bude prezentována jinde ve světě.

Vítězná modlitba

„Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.“
Jeremjáš 29:13

Modlitba není poslední možnost, když už nevíme kudy dál. Modlitba je místo, kde se člověk znovu napojuje na Boží srdce, kde se očišťuje jeho pohled, narovnává jeho směr a posiluje jeho víra.

John Wesley věděl, že skutečná moc nezačíná na pódiu, v práci ani ve službě lidem. Začíná na kolenou. Před Bohem přinášel všechno — velké zápasy i malé bolesti, slabost i otázky, touhy i rozhodnutí. A právě tam čerpal sílu, která potom zasahovala svět kolem něj.

Vítězná modlitba není jen o tom, že Bůh změní okolnosti. Je také o tom, že Bůh promění nás. „Pane, doplň, co mi chybí. Naprav, co je ve mně špatné. Zdokonal, co potřebuje růst.“ Taková modlitba otevírá srdce Boží vůli.

A když se modlíme podle Jeho vůle, můžeme mít pevnou důvěru: On slyší. On jedná. On vede.

Hledej Ho dnes celým srdcem. Ne napůl. Ne ve spěchu. Ale opravdově.
Bůh se dává nalézt těm, kdo Ho hledají! HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Prokazuj milost
Kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost. Římanům 5:20

My lidé často lepíme nálepky. Podle selhání, minulosti, špatných rozhodnutí. Ale Bůh nás neoznačuje hanbou — obléká nás do spásy, dává nové jméno a novou budoucnost.

Když chtěli ženu přistiženou při cizoložství kamenovat, Ježíš nepopřel hřích, ale zastavil odsouzení. Řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem.“ A pak jí dal milost i směr: „Jdi a už nehřeš.“

Až uslyšíš o pádu někoho druhého, vzpomeň si: nebýt Boží milosti, mohl bych tam stát já. Milost neznamená schvalovat hřích. Znamená vidět člověka očima Krista.

Dnes můžeš být někým, kdo nezvedne kámen, ale podá ruku. Jeden čin milosti může změnit něčí život.

HALLELUJA! Přijímáš dnes Boží milost — a rozdáš ji dál? AMEN!