Když procházíme velkými těžkostmi či problémy, neznamená to, že by nás Bůh miloval méně než ty, kteří si žijí zrovna pokojně a bez větších potíží.

Procházet velkými těžkostmi také nemusí znamenat, že žijeme v nějakém hříchu - a tedy sami se od Boha, z pod jeho ochranné ruky vzdalujeme.

Může to znamenat to, že jsme na dobré cestě, děláme něco smysluplného, důležitého a jsou tlaky, že nás Bůh obrušuje, připravuje nás na naplnění Jeho plánu, chce, ať přijmeme více požehnání, chce nás použít mocněji než dříve, co nejvíce se oslavit v našem životě..

Je v souladu s Boží vůlí nepovyšovat se nad "méně prosperujícími", "méně úspěšnými".

Srdce těchto lidí může být Bohu aktuálně blíže než srdce naše a Bůh se tyto lidi může chystat použít nebývalým a mocným způsobem.

Důvěřujme Bohu, že přesně ví, co v životě každého z nás dopouští, co v životě každého člověka dělá, že vše vede k tomu nejlepšímu možnému!

Ježíš
jednal
jednoduše

Ježíš procházel Jerichem. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů, dnes musím zůstat ve tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“ (srov. Lk 19,1-10)

Zacheus nebyl mezi lidmi oblíbený. A nebyl šťastný - přestože byl bohatý - něco zásadního mu chybělo. Stálo mu za to běžet, šplhat na strom - aby Ježíše alespoň uviděl. Asi vůbec nemyslel na to, že by Ježíš mohl pobývat v jeho domě, přijmout Zachea jako přítele - a přesto se stalo - a pro Zachea to byla trefa do černého, setkání s Ježíšem mu změnilo život.

Možná, že Ježíš v očích mnohých lidí klesl, že šel do domu k hříšníkovi. Možná si lidé říkali, že chce Ježíš nějaké výhody pro sebe, když se kamarádí s bohatým člověkem, "užívá si v jeho domě" - ale pravda se ukázala.

Zacheus se po setkání s Ježíšem obrátil k Bohu. Rozhodl se vrátit několikanásobně vše, co nakradl a půlku majetku dát chudým. Lidé uviděli, že Ježíšova návštěva u Zachea, Ježíšovo přijetí Zachea mělo hluboký smysl. Že toto vše přineslo i pro ně velké požehnání.

Setkáváme se s tím, že lidé nechápou, proč něco děláme a můžeme klesnout v jejich očích. Ale jsme li v souladu s Boží vůlí - není nic lepšího, než dělat, co děláme. Spočívá na nás požehnání, požehnání přinášíme druhým, pravda je v Boží čas zjevena - každý ji může uvidět. Bůh je oslaven!

Někdy to nedopadne... A někdy to dopadne. Uděláte chybu - a auto, do kterého byste "normálně" nabourali, prudce zatočí, takže k žádné nehodě nedojde. Batoh s doklady, který jste zapomněli na lavičce, tam je i po hodině. A taky váš milý psík, který vám vběhl pod auto, je v pořádku a manžel či manželka po infarktu či mozkové příhodě jsou v pohodě a vitální...

Tomu se říká Boží milost. Není to žádná samozřejmost, dostali jsme dar. Stalo se něco úžasného a můžeme být vděční..

S vděčností není žádný den stejný jako druhý. S vděčností za vše dobré nelze být nešťastný. Můžeme vidět více a více darů, protože s vděčností ukotvenou v srdci se otevírají oči..

Můžeme se zaměřit na to, co nemáme - anebo na to, co máme, co jsme měli - být vděčni za zážitek, za bydlení, práci, za čas s člověkem...za Život, který nám Bůh dal - nemuselo být nic. A žehnající Bůh dává znova rozkvést něčemu vzácnému...

Jeruzalém, pohled z Olivové hory.
Bůh na vše pozorně hledí, má vše pod kontrolou. V Boží čas Jej spatříme a církev bude vytržena do nebe... "Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života... Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.." Zj. 22

I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba.

Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim:
"Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba?
Ještě nerozumíte a nechápete?
Je vaše mysl zatvrzelá?

Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte!

Nepamatujete se,
když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům,
kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?"
Řekli mu: "Dvanáct."

"A když sedm chlebů čtyřem tisícům,
kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Odpověděli mu: "Sedm."

Řekl jim: "Ještě nechápete?"

Pro Boha není nic v našem životě pouhý bezvýznamný detail.

Ježíš nebyl suchar!

Ježíš nebyl žádný zachmuřený moralista, který by se odtáhl od světa a hleděl na radosti života s opovržením. Naopak! Byl to člověk plný života, vášně a lásky. Byl to někdo, kdo se dokázal smát, radovat, milovat a oslavovat. Jeho oči viděly krásu tam, kde jiní viděli jen prach každodennosti.

Ano, Ježíš miloval veselice! Zúčastnil se svateb, pil víno a rozdával radost. V Káně proměnil vodu ve víno, když už došlo, aby hostina mohla s radostí pokračovat. Představte si ho, jak se směje, jak jeho oči září ve světle lamp, jak se raduje ze štěstí novomanželů.

Byl to člověk, který sedával s celníky, hříšníky, s lidmi, kterými společnost opovrhovala. Seděl s nimi u stolu, jedl, pil, naslouchal jejich příběhům a projevoval jim lásku a pochopení. A neudělal to proto, aby jim kázal přísná moralistická pravidla, ale aby jim ukázal, že jsou milováni. Jak by mohl být takový člověk suchar?

Ježíš miloval přírodu! Viděl krásu v ptácích, kteří létají svobodně po obloze, v lilijích polních, které se oblékají do nádherných barev, aniž by se o to musely snažit. Pozoroval rozsévače, rybáře tahající své sítě, dělníky potící se na polích. Chápal jejich námahu, ale také jejich radost z plodů práce.

Ve věcech každodenního života Ježíš nacházel Boží přítomnost. Nikdy neodděloval život od Boha. Viděl Boží stopu ve smíchu dítěte, ve vůni čerstvě upečeného chleba, v dobrém víně, v přátelství kolem stolu. Ježíš nemoralizoval život, on ho oslavoval!

Když přišel mezi své přátele po vzkříšení, neotevřel žádný svitek a nezačal přednášet vážné teologické poučky. Přišel, sedl si k ohni, připravil jim rybu a jedl s nimi. Ukázal, že život není něco, co má být utlumeno, ale naopak prožíváno naplno.

Ježíš nebyl suchar. A nikdy jím nebude. A pokud tě někdo přesvědčuje, že následování Krista znamená stát se mrzutým moralistou, který žije daleko od radosti, nevěř mu. Věř tomu, kdo proměnil vodu ve víno a radoval se s těmi, kdo slavili.

Ježíš přišel, aby dal život. A ne ledajaký. Přišel, aby dal život v hojnosti (Jan 10,10). A ten život není jen pro příští svět. Ten život začíná tady a teď. Tak se raduj! Tanči! Směj se! Ježíš není suchar. Je to Bůh, který se raduje s námi. A který chce, abychom se radovali s ním!

/S využitím textu Francesca Mattea/

Všechno..

Jdeme tam, kam nás Bůh volá?

A kam chodil Ježíš?

Ježíš chodil za nemocnými. Říkal, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

Ježíš chodil k hříšným. Říkal: "Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné."

Ježíš šel tam, kde byl hlad - a nasytil hladové.

Ježíš chodil k osamoceným, odmítnutým - i malomocným, jichž se lidé štítili.

Ježíš chodil k mrtvým - a křísil je k životu..

Časně ráno vstal a vyšel z domu, odešel na pusté místo a tam se modlil.

Ježíš... přinášel světlo do tmy. Ježíš přináší světlo do tmy. "To světlo ve tmě svítí a tma ho nepohltila."

Amen!

Víra..

Mnozí jsme ji měli velkou - ale nějak jsme ji potrousili. Možná jsme se nechali ovlivnit, ubít těžkými okolnostmi. Možná nás zlákalo něco ve světě. Možná jsme netrávili s Bohem kvalitní čas a náš vztah tak nějak vyšuměl..

Bůh je každopádně stejný ve všech okolnostech, stále nás stejně /velmi/ miluje a i když žijeme v mnohých bojích, bdí nad naším životem, směřuje s námi k tomu nejlepšímu, buduje nás, abychom byli co nejpožehnanější a co největším požehnáním.

Čeká na nás s láskou trpělivě - zdali se - vzdálení - vrátíme k Němu, je stále připravený nám vše zlé odpustit a dát nám novou šanci.

Bůh má dokonalý, geniální plán pro náš život a my v Boží čas porozumíme. Je možné, že budeme naprosto uchváceni, až jednou uvidíme komlexní obrázek našeho života, až nám bude jasné, proč jsme šli tou cestou, kterou jsme šli...

Dejme Bohu šanci, dovolme sami sobě znova - nebo i poprvé - Mu naplno věřit. Je li třeba - požádejme Ho o odpuštění a uvolněme se.
Věřme jako dítě - jednoduše. Nekomplikujme si to. Co Bůh řekl - to prostě platí.

Bůh nezklame - On nikdy nezklamal nikoho.
Bude happyend